Timur a jeho parta
Arkadij Gajdar (p)
Děj povídky se odehrává za války. Dvě chlapecké party - Timurova a Kvakinova, mezi sebou svádí boj. Timurova parta pomáhá tajně rodinám, jejichž muži jsou na frontě nebo dokonce ve válce zemřeli. Nosí dříví, vodu. Proti nim stojí Kvakinova parta, která bez ohledu na vojenské zásluhy krade ve všech zahradách jablka a tropí další škody. Po ultimátu, kterého Kvakinovci nevyužijí, dojde k boji a samozřejmě Timurova parta vyhraje.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 1949 , Mladá frontaOriginální název:
Тимур и йего команда (Timur i jego komanda), 1940
více info...
Přidat komentář
Brrr... Neštěstím pro celý svět bylo, že Rusové se ve válce ocitli na správné straně vlastně omylem, a pak chtěli vychovávat Timury všude, kam doťapala onuce ruského mužika (pardon, nového sovětského člověka). Už jako dítěti v 80. letech mi byl Timur podezřelý svou neobvyklou uvědomělostí. Tady to ruský propagandista poněkud přehnal.
Kniha z mého dětství. Vzala jsem si do hlavy, že se k ní musím vrátit a posoudit, jak působí příběh v dnešní době. Když jsem knihu sehnala v knihobotovi, hned jsem se pustila do čtení.
Ano, ten sovětský zápal už dávno zní divně, ale kamarádství, ochota pomoci i za cenu vlastního nepohodlí či průšvihu, to je to, co si můžeme vzít i do dnešní doby
Kdo z naší generace by si nepamatoval na dokonalého pionýra Timura a jeho kamarády! Správňácká partička, která se vzorně chovala a odvážně konala. Naše povinná četba kdysi v pradávnu socialistického školství. Ale ani já ji nezavrhuji, jak už níže kdosi píše, tak to prostě bylo....
Knížka mého dětství, na kterou si pamatuji dodnes. Tolik se mi líbila. Timur byl pro mne správný kluk-hrdina. Že jsou ty děti pionýři a celá knížka oslavuje rudou armádu, mě v té době pramálo zajímalo. Když jsem knížku teď znovu přečetla, příběh se mi líbil stejně, jako kdysi. A co se týče nějaké dobové propagandy... Ta mě nezajímá ani dnes. Doba prostě byla taková. Tak jak jinak to v tom příběhu mělo vypadat?
Pan Gajdar byl nejen u většiny povinnou četbou na základní škole, ale taky to byla taková ruská ikona pro mladistvé v tehdejším SSSR, asi něco jako pan Foglar, nebo Zapletal u nás. Knížky mají podobnou tématiku o dobrodružství dorůstajících smradíků v době bez mobilů, Facebooků a pokémonů. Pro dnešní generaci nepředstavitelné, pro minulou generaci samozřejmé. Líbit se bude každému kdo chce zavzpomínat a tentokrát bez povinné četby. Slušné 4starsy.
Knihu dostal můj starší bratr. Vůbec mu nevadilo, že ji musí přečíst do školy. Bavila ho. Byly to prostě příběhy kluků, kteří drželi pospolu a snažili se v těžké době pomáhat. Tak jsme to jako děti braly, škola i společnost propagovala stejné, nezdálo se nám to přitažené za vlasy. Bratr pak dokonce byl trubačem školní pionýrské skupiny. I když svým chováním to nebyl žádný Timur, ale spíše český Pepánek Nezdara.
Ano, vzpomínám si jak nás na to povinně asi ve čtvrté, nebo ve třetí třídě, vzala soudružka učitelka do kina. Na plátně se objevil černobílý film v původním znění s titulky. Já koukala a koukala a téměř ničemu nerozuměla, stejně jako většina dětí v plném kině. Nicméně film na mě nějaký dojem udělat musel, protože jsem si asi za tři roky na to, půjčila od kamarádky knihu o Timurovi a jeho partě. Přiznávám, že knížka byla obdobou Mirka Dušína a spol. Každopádně čtivé to bylo. I s duchaplnou pointou o nesobectví a pomoci potřebným. Knížka na kterou nemám důvod i dnes v dobrém nezavzpomínat. ; )
Taky mně tahle povinná četba na základní škole neminula, ale nebylo to špatné čtení. Bylo poplatné době, ve které jsme vyrůstali, takže nám vše přišlo úplně normální.
Kdysi povinná četba. Jako bývalá a "správná" pionýrka jsem Timura a jeho partu obdivovala a byli trochu mým vzorem. Tak to prostě bylo, taková byla doba. Za mě plný počet.
Vynikající ilustrace Kamila Lhotáka, již i proto jsem knihu neposlal dál. Kdysi jsem byl zblblý sovětskou propagandou, takže jsem si knihu tehdy rád přečetl a hodnotil ji velmi vysoko. Literárně to skutečně funguje dodnes, ale věcně jde o zjevný cíl "navalit nám šrouby do hlavy", tedy nekriticky a bezpodmínečně milovat Sovětský svaz, zemi, která na základě marxismu-leninismu-stalinismu chtěla získat násilnou světovládu a na dost velkém území se jí to bohužel skutečně povedlo. Stálo to mnoho desítek milionů lidských životů a stamiliony životů poničených.... Z marx-lenin-stalinské katastrofy jsme se dodnes úplně nevyhrabali
ps - mám vydání z r. 1966, nakladatelství Svět sovětů č. 1062
Protože se tu objevují i nenávistné komentáře, které hodnotí dobu, kterou nezažili a nechápou, píšu moje hodnocení. Četl jsem jako kluk a vím, že se mi kniha moc líbila. Dobové svědectví a příběh party kluků. Až ji znovu najdu ve své rozsáhlé knihovně, někde ji určitě mám, tak si ji znovu rád přečtu.
Kdysi nepovinnou četbu jsem si opět po mnoha letech přečetl. Má málo stránek, tudíž četba netrvá dlouho. Příběh chlapců, jenž pomáhali válkou postiženým rodinám je docela zajímavý. Rozhodně nepovažuji knihu za nečtitelnou a za propagandu bolševizmu. Našel jsem v ní jiné hodnoty.
Knížku jsem četla jako dítě, protože jsem musela. Chování chlapců se mi zdálo zvláštní, nějak jsem do toho nemohla proniknout. Chlapci konali dobro, ale mně se zdálo, že to až přeháněli. Zajímalo by mě, kdo z mých vrstevníků by si na knížku vzpomněl a co by na ni říkaly dnešní děti.
Když vezmu v potaz, že knížka vznikla v roce 1940, nebudu kritizovat proválečnou a sovětskou propagandu.
Timur a spol., jako novodobí rytíři bdící nad idylickým venkovem válečného období, se snaží chránit hrdiny své doby tj. rodiny (a majetky) vojáků Rudé armády.
Je to už nějaký pátek od vzniku knížky, ale trochu mi chybí, že dnes už si jsou lidé (a hlavně děti) tak nějak vzdálení a nedokážou se nadchnout pro konání "něčeho dobrého".
tak toto bol vždy zdroj dobrej zábavy. neskutočne nereálni pionieri, zblbnuté deti, pokus o naočkovanie tupej neľudskej ideológie do našich hláv. ak sa nájde niekto, komu sa táto blbosť páčila, odporúčam mu prečítať si Deti Arbatu. tam sú trochu iní hrdinovia a trochu iný raj na zemi
Další povinná školní četba. Ale tahle útlá, tak mi moc nevadila. Co bylo ruské, to nás nebavilo....
Je už to sakra dlouhá řada let, kdy jsem tuhle knížku četl. Ale vzpomínám si, že v mém dětství to byla jedna z knih, které jsem četl nejen proto, že jsem musel, ale i proto, že se mi líbila.
Kniha z daleké minulosti . Mirek Dušín se svou partou byli "odveleni" kamsi na nějakou "stavbu mládeže". Pan Foglar sice psát mohl, leč pouze "do šuplíku". Líbí se mi komentář babystar, protože je objektivní . Arkadij Gajdar napsal poctivou knihu a šťourat se v datu, tedy kdy byla vydána a kdy napadlo Německo SSSR je hloupost.
Inu s Rychlými šípy bojovalo Bratrstvo kočičí pracky, s Timurovou partou zase parta lotra Kvakina. Hlavní myšlenka knihy je ušlechtilá . Samozřejmě nejde o "veledílo" . Ono v době, kdy u nás tato kniha byla vydávána, zase tolik kvalitních knih nevycházelo. Ale s jedem v podobě Pavlíka Morozova, je ten rozdíl (myšleno - jaké knihy byly předávány těm mladším) opravdu nebetyčný.
Četla jsem ji na základní škole. Tenkrát se mi líbila, dnes už si jen matně vybavuji děj. Možná bych si ji měla přečíst znovu. Ten odstup v době a věku by mohl být zajímavý. :)
Štítky knihy
propaganda pionýři příběhy pro děti
Autorovy další knížky
1956 | Timur a jeho parta |
1984 | Čuk a Gek |
1956 | Vojenské tajemství |
1976 | Škola |
1951 | Osudy bubeníkovy |
Nadčasový příběh nejen pro dospívající. Působí trochu traumaticky a propagandisticky, ale četl se mi v rámci povinné školní četby dobře.