Tisíc chlapčenských bozkov
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531822/bmid_tisic-chlapcenskych-bozkov-662bab42d2988.jpg
4
630
630
Možno sa zamilovali priveľmi mladí Rune pochádza z Nórska. Má päť rokov a nepáči sa mu, že sa musí s rodičmi presťahovať do Ameriky, kde jeho otec dostal prácu. Po príchode sa zoznámi s rovesníčkou Poppy a jeho život je hneď ružovejší. Rodí sa medzi nimi hlboká náklonnosť, každú voľnú chvíľu trávia spolu, je z nich nerozlučná dvojica. Poppy však nadovšetko miluje aj svoju babku, ktorá jej pred odchodom na večnosť daruje obyčajný zaváraninový pohár plný papierových srdiečok. Má si na ne zaznamenať tisíc najkrajších bozkov, ktoré v živote dostane. Prejde desať rokov a Rune sa s rodičmi vracia späť do Osla. S Poppy si sľúbia, že budú každý deň v kontakte. Ona sa však zakrátko odmlčí. Neodpovedá na maily, nezdvíha telefón. Čo sa stalo? Oklamala ho? Našla si niekoho iného? Veď sa predsa ľúbili! Rune zatrpkne a zanevrie na celý svet. A keď po čase opäť prichádza do Ameriky, dozvedá sa pravdu. Kiežby bola iná.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Yoli (SK)Originální název:
A Thousand Boy Kisses, 2016
více info...
Přidat komentář
Nepatřím nejspíš do věkové kategorie pro koho byla kniha určená, takže odhlédnu od stylu psaní a ohodnotím příběh jako takový. Předvídatelný ? Ano! Občas lehce naivní a sentimentální, ale málem mi puklo srdce :) Uznávám, že některé pasáže byly přeslazené a přes čáru (ta líbačka v 8 letech mi také trochu nešla do hlavy...).
Nevím, zda si přát konec takový jaký byl, nebo toužit po jiném. Přesto dávám palec nahoru. Tato kniha je pro ty, jejichž srdce bylo zlomené, naprosto nečitelná, neboť přes slzy neuvidí. A komu se zdá Rune neuvěřitelný, pak nikdy nepotkal lásku svého života...
Menší poznámka: Neposlouchat u toho Eda Sheerana (Perfect)
Tahle kniha nebyla jedna z nejlepších, co jsem četla (a to jsem jich četla spoustu :-)), ale trochu jsem si z ní něco vzala. Kapesník jsem nepotřebovala teda kromě konce. A taky kdo už se v osmi letech s někym líbal, žejo? Ale jinak se něco dalo přečíst. ;-) Ale chápu, že se to někomu mohlo zdát smutný.
Tahle kniha mě v mnoha ohledech opravdu zklamala.
Nevím, jestli jsem jen já takový kámen, ale za celou knihu se mi nechtělo brečet kromě konce, kde jsem přece jen potřebovala jeden kapesník. Ale i tak nechápu lidi, co píšou, že brečí už od poloviny knihy. Vážně, vždyť máte v podstatě celý děj vyspoilerovaný zezadu knihy, protože ten, kdo navrhoval obal a měl možnost vložit část z knihy na zadní stranu obalu knihy, evidentně chtěl všem čtenářům zkazit celý příběh. Anotace je napsaná tak, aby vás donutila se ptát na otázky: "Proč mu přestala odepisovat?". Jenže díky zadní straně knihy to ani nemusíte číst, abyste na odpověď přišli. Takže ano, další minus knihy je její obal - hlavně konkrétně zadní část.
Další věc, co mi přišla nereálná nebo alespoň... divná, byl fakt, že jim bylo osm let a už se políbili? Pardon, ale kdo se v osmi letech s někým líbal? Sice je to milé gesto, ale i tak je to nepravděpodobné - minimálně v naší době. Prostě mi příběh přišel až moc přeslazený a pohádkový, ačkoli takový konec se k pohádce nehodí (dopadlo to špatně, ale vlastně dobře - nejde ani vlastně říct, jestli je to happy nebo sad end).
Co ale musím uznat, že bylo pěkné, byly některé věty, které, když si člověk uvědomí jejich význam, tak zjistí, že opravdu nejsou zbytečné. Většina by se mohla použíti jako citáty, protože jsou pravdivé nebo minimálně literárně krásné. Taky vztah Poppy s Runem.
Co mě ale naopak mrzelo bylo chovaní Runeho, když se dozvěděl co se stalo a před tím). Vím, taky bych asi byla naštvaná, kdyby mi vzali moji druhou polovičku, ale dva roky nenávidět jednu osobu za to, že jeli kvůli práci pryč (v podstatě kvůli penězům, aby měli jak se živit) a naprosto ji díky tomu ignorovat, mi přišlo fakt přehnané. A to nezmiňuji chování k jeho mladšímu bratrovi, kterého mi bylo líto víc, jak Poppy - minimálně tři čtvrtiny knihy ano. :(
Nakonec jsem ale byla ráda, že se všichni nějakým způsobem dali do kupy a srovnali se (hlavně Rune :D). Konec (především epilog) mě překvapil. Ale upřímně? Nevím, jestli pozitivně nebo negativně. Uvítala bych definování, co se vlastně stalo, že to skončilo tak, jak skončilo.
A jedna věc, která byla nádherná, byly lampióny - kdo četl, ví. Tohle gesto bylo fakt něco, co jeden nezapomene!
Ale i přes všechny ty negativy, co jsem psala ta kniha nebyla zas tak špatná. Spíš průměrná. Kdyby to šlo, dala bych jí 3,5 hvězdičky. Bohužel to nejde. Možná, že by se mi líbila víc, kdybych byla mladší (třeba okolo čtrnácti let), jelikož v tomhle věku jsem měla ještě trošku zkreslenější představy o lidech a světě jako takovém. Možná se to zdá jako pitomost, ale řekla bych, že i dva roky jsou velký rozdíl - minimálně v období dospívání.
Už dlouho jsem nečetla knížku, která by mě tak moc chytila za srdce. Byla to dokonalá knížka. Slza tekla jedna za druhou už od smrti babičky...avšak poslední kapitoly byly opravdu srdcervoucí. Až nemám slov. Trošku jsem to přirovnávala ke knížce od Nicholase Sparkse (Nezapomenutelná cesta), ale tohle bylo snad více smutné. Nikdy jsem One Direction moc neposlouchala, ale teď si dokola pouštím písničky, které autorku inspirovali a slyším v nich příběh Poppy a Runeho. Nedokáži pochopit, jak to autorka dokázala napsat. A taky nechápu, proč je tato knížka zařazená mezi knížky pro děti a mládež...každý dospělý by si ji měl přečíst.
Snad najdu taky nekoho, koho to nastvalo.
Vzdyt je to slabsi odvar Sparkse... A to ani v tomhle zanru toho tolik nepise...
Ano, precetla jsem, ale byla jsem tak strasne zklamana!!!
Začnu připomínkami a skončím chválou. Příběh je o velké, romantické, mladé lásce, což je krásné, ale na mě toho vyznání bylo hodně a působilo to přemrštěně.
A teď, co se mi líbilo. Jsou to vzájemné momenty, které dokazovali svými činy, jak moc se mají rádi. Splněné sny, citlivé povídání o smrti, které ukazuje, že víra v nebe je uklidňující a utěšující.
Poslední dvě stránky závěru mě moc nenadchly, protože zde mohlo být více rozepsáno, jak k takovému konci došlo. Jinak se kniha čte velmi dobře a je opravdu dojemná.
Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život.
Knížka je určená pro děti a mládež, přesto jsem se rozhodla zkusit si ji přečíst.
Musím říct, že knížka je velice krásně napsaná a zaujala mě od první stránky. I když téma není nové ani zpracování není úplně originální. Přesto se knížka četla velice dobře. Konec příběhu byl přece jen jiný než čtenář očekává a moc se mi líbil. Nápad s tisícem polibků je taky moc fajn. Náctiletým dívkám můžu doporučit. Starší generaci , ale asi neosloví.
Nevím jestli je se mnou něco špatně, ale očekávala jsem víc. Kniha byla čtivá, ale jakmile se dozvíme něco co jsme nečekali mě bohužel kniha přestala bavit. Byly tam milé a krásné chvíle nad kterými jsem se pozastavila a popřemýšlela, ale víceméně to nebylo tak dobré, jak jsem si představovala. Jsem celkem zklamaná... :(
Oukej, ještě tak týden a splasknou mi ty opuchlý oči... Takhle jsem si hodně dlouho nepořvala... Jakože fakt hodně! Přestože je kniha smutná, tak je NESKUTEČNĚ NÁDHERNÁ!!! T.C. píše velice milým způsobem... celý příběh je nesmírně procítěný. Donutí člověka zamyslet se nad životem, na to jakými malichernostmi se denně zabýváme.. přitom to jediné důležité je zdraví a poznat co je "MILOVAT A BÝT MILOVÁN" :-) Připojuji se k většině - MOJE SRDCE TÉMĚŘ PUKLO..!!! :-) Doporučuji!!!
Je nádherně napsaná. Je to prostě ten typ knížky, která ve vás něco zanechá. Kdy si uvědomíte, že v životě řešíte jenom samé blbosti a může být daleko hůř. Jedna z nejlepších, které jsem četla a samozřejmě jsem si poplakala jako asi každý.
Podle mě není člověk, kterého by tahle knížka nerozplakala...je nádherná, čtivá, dojemná a citlivá...
knížka číslo 127...o letních prázdninách...moje srdce téměř puklo...
Na tuhle knizku dlouho jen tak nezapomenu. Casto se mi stava, ze po nejake dobe nevim o cem knizka kterou jsem cetla byla. Tahle bude obrovskou vyjimkou. Nikdy se mi nestalo, abych na příběh myslela cely den. Nikdy se mi nestalo, ze bych skoro celou knihu probrecela. Meli by si ji precist vsichni, hlavne ti, co resi porad nejake blbosti a uvedomit si, ze se muze stat cokoliv.... NEJLEPŠÍ KNIHA CO JSEM KDY ČETLA
Tak tahle knížka mě dostala. Krásně napsána, silný příběh. Dlouho se mi nestalo, abych u čtení brečela jak želva. Po dlouhé době mi knížka totálně zlomila srdce
Ještě ve dvou třetinách knihy jsem se rozmýšlela, jestli jí udělit dvě nebo tři hvězdy - láska, zamilování, romantika, srdceryvnost a kýč z ní přímo odkapávaly. Když jsem posté četla obrat "moje srdce téměř puklo", měla jsem chuť knihu zahodit hodně daleko. Konec mě však dostal a trochu jsem si pobrečela.
Ano, život je vzácný, je krátký a lidé jej marní zbytečnými činnostmi a starostmi, což není na škodu si občas připomenout. Autorce se nedá upřít, že tento fakt se v knize snažila vyzdvihnout a kromě odpočinkového čtení chtěla své čtenáře obohatit o pár životních mouder. Řekla bych, že se jí to i celkem povedlo.
I po tom všem je to ale brutální červená knihovna. Nemůžu se ubránit dojmu, že přesně takové knihy probouzí v mladých slečnách touhu po nereálné lásce a pocit, že pokud jejich vztah není přesně tak spalující, žhavý, úžasný, dokonalý a nadpozemský, pak je něco v nepořádku.
Jedna z nejlepších, nejsilnějších a nejdojemnějších knih, kterou jsem kdy četla. Kam se hrabe Než jsem tě poznala. Nemám slov... tahle kniha vás rozevre na kusy, sebere vám dech a pohltí vás od první stránky. Budete číst, plakat, plakat, číst a zase plakat. Během čtení jsem prožila snad všechny emoce, které si lze jen představit... lásku, dojetí, vztek, zlost, bezmoc, štěstí, radost, smutek... a další... LÁSKA je ale to, co v příběhu silně převažuje, láska dýchá na čtenáře z každé stránky, dokonce i z těch posledních. A i když tato kniha patří do YA literatury.. myslím, že je určena pro každého. Přináší velká poselství a velký odkaz toho, jak by člověk měl žít... naplno, bez ohledu na to, jak se zrovna cítí nebo kolik času mu zbývá. A nakonec nemohu opomenout OBÁLKU, která je naprosto dokonalá!! ♥
Po dočtení se vedle mě válí hromada papírových kapesníčků, což je pro mě důkazem silné a nádherně zpracovené knihy. Dlouho jsem si nepřečetla takto nádherně dojemný příběh, který i přes svůj konec nabádá k prožívání života plnými doušky.
Nad touhle knihou by i cukrová vata roztála. Delší dobu jsem se jí vyhýbala, ale po shlédnutí velmi kladných recenzí a navíc mě i provokovala nádherná obálka, mě kniha začala ještě víc přitahovat a už ji nešlo prostě déle ignorovat.
Kniha je obdařena o krásné myšlenky a citáty a díky vlídnému, příjemnému a dojemnému stylu psaní se četla úplně sama.
Myslela jsem si, že už to ani nejde víc, aby vás něco takového silně zasáhlo, ale tento příběh o dvou mladých lidech, o jejich lásce, bolesti, ztrátě a vrtkavému štěstí, je toho důkazem. Mozek se tomu bránil, ale srdce si nedalo poručit, takže jsem stejně musela sáhnout po kapesníku, abych si osušila slzy, které byly bolestivě upřímné.
Během čtení pasáže, kdy Rune vzal Poppy do Carnegie Hall, jsem se odvážila pustit skladbu Labuť z Karnevalu zvířat a mohu říct, že díky tomuto propojení, jsem zažila jeden z nejkrásnějších čtenářských zážitků mého života :-)
Pokud hledáte srdcervoucí příběh, který ve vás vyvolá silné emoce, určitě sáhněte po této knize.