Tisíc chlapčenských bozkov
Tillie Cole
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531822/bmid_tisic-chlapcenskych-bozkov-662bab42d2988.jpg
4
630
630
Možno sa zamilovali priveľmi mladí Rune pochádza z Nórska. Má päť rokov a nepáči sa mu, že sa musí s rodičmi presťahovať do Ameriky, kde jeho otec dostal prácu. Po príchode sa zoznámi s rovesníčkou Poppy a jeho život je hneď ružovejší. Rodí sa medzi nimi hlboká náklonnosť, každú voľnú chvíľu trávia spolu, je z nich nerozlučná dvojica. Poppy však nadovšetko miluje aj svoju babku, ktorá jej pred odchodom na večnosť daruje obyčajný zaváraninový pohár plný papierových srdiečok. Má si na ne zaznamenať tisíc najkrajších bozkov, ktoré v živote dostane. Prejde desať rokov a Rune sa s rodičmi vracia späť do Osla. S Poppy si sľúbia, že budú každý deň v kontakte. Ona sa však zakrátko odmlčí. Neodpovedá na maily, nezdvíha telefón. Čo sa stalo? Oklamala ho? Našla si niekoho iného? Veď sa predsa ľúbili! Rune zatrpkne a zanevrie na celý svet. A keď po čase opäť prichádza do Ameriky, dozvedá sa pravdu. Kiežby bola iná.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Yoli (SK)Originální název:
A Thousand Boy Kisses, 2016
více info...
Přidat komentář
Začátek slibný… Vtáhne, nadchne. Ale později jsem toho měla dost, dokonce mi chybí cca 40 stran a nedočtu…
Nevím ani, co pořádně napsat.... TATO KNIHA MI ZLOMILA SRDCE.
Krásný příběh dvou mladých lidí, kteří se moc milovali. Autorka svými slovy udělala díru do mého srdce a od 3/4 knihy jsem v kuse brečela... Já tyhle srdce drásající příběhy moc nečtu, protože mám raději, když ve mně nechá kniha šťastný dojem. Ale musím říct, že i přes to všechno byl tohle krásný příběh plný lásky, a i v životě prostě ne všechno má happy end.
Jediné, co mi vadilo a ubrala jsem hvězdu, pro mě byly dlooouhé kapitoly.
(SPOILER)
Nemám co říct. A tohle se mi po dočtení knihy nestalo hodně dlouho.
Mám ke knize jedinou výtku a to je to, že jede na jistotu. Myšleno tím, že tohle téma se dotkne snad každého.
"Přeji si, Rune, přeji si, aby si lidi každý den uvědomovali, jaký je to pocit. Proč je třeba konce života, abychom se naučili, jak si užívat každý den? Proč musíme čekat, dokud nám nedochází čas, abychom začali uskutečňovat všechno, o čem jsme kdy snili, když jsme předtím měli všechen čas světa? Proč se nepodíváme na člověka, kterého milujeme nejvíc na světě, jako by to bylo naposledy, co ho vidíme? Protože kdybychom to dělali, život by zářil. Skutečně a dokonale bychom jej prožívali."
Tak tento příběh byl opravdu nářez. Ač je primárně určená náctiletým, tak i ve svém věku jsem objevila její kouzlo a taky hromadu slz :) Opravdu emotivní jízda, která mě nejednou rozbrečela. V příběhu bylo obsaženo tolik moudrostí, o kterých si myslím, že tak mladý člověk (14 let) nedokáže pochopit její hloubku....
,,Měsíční paprsky v srdci a v úsměvu slunce"
Tahle kniha vyvolala tolik emocí. Já se přiznám, že typ knih s takovýmhle tématem většinou nečtu, vyhýbám se jim, ale tuhle jsem nedokázala odložit. Tak hezky to bylo napsané, zezačátku než se to pokazilo, jsem měla chuť číst dál a dál, jak to bylo milé a potom čtení odkládat, abych se nedostala na konec … Dlouho jsem doufala, že se to vyvrbí nějak jinak, stane se zázrak, i když jsem tušila, že to nebude možné. A že jen prostě musím číst dál a sledovat, jak se se vším vyrovnává Poppy a Rune. A až na jednu věc na konci, kterou sakra autorka mohla jednou větou objasnit, to bylo uzavřené tak, jak nejvíc to šlo.
Byla tady spousta hlubokých myšlenek, které člověka zasáhnou a přinutí se zamyslet. Můžu říct, že jsem při čtení měla někdy na krajíčku a stalo, že slzy i tekly a musela jsem si chvíli dát pauzu.
Myslím, že tahle kniha byla skvělá volba do společného čtení, že jsem si ji díky tomu dávkovala. Číst ji v kuse bych asi nedala.
…. A moje srdce puklo.
IG kniha_je_laska
Tak jsem si podruhé nechala zlomit srdce. Tuto knihu už jsem jednou četla a vzhruba po roce jsem se do ní pustila znovu. Kniha je opravdu pekne emočně propracovaná a umí ve čtenáři vyvolat proud slz. Takže pokud se na tuto knížku taky chystáte, připravte si kapesnícky. Když jsem knížku četla poprvé, neustále jsem při čtení plakala a četla jsem ji tedy po par stránkách denne, tudíž mi nepřipadal dej nějak extra rychlý, ovšem když čtete knihu podruhé a víte co vás ceka , tak samozřejmě ji přečtěte rychleji. Tady při tomto čtení už jsem si začala všímat místy až moc rychlého deje, ale na druhou stranu, alespoň to nebylo moc pomalé, takže jsem se opravdu nenudila. Poppy i Runa si proste nejde nezamilovat. Určite si dam zase někdy re-reading.
“Potřebuju ji políbit víc, než potřebuju dýchat.
I ve 22 mě tahle knížka strhla…
Pokud nehledáte jen romantiku, ale i něco víc, kupte si milion, a když říkám milion opravdu to tak myslím, kapesníků a pustě se to do toho…
Nebála bych se říct, že je to jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla a Poppy a Rune se staly mými oblíbenými postavami…
Je to přesně ta knížka, po které ještě dlouho sedíte a přemýšlíte nad ní a brečíte, nebo teda alespoň já. Krásné a smutné zároveň.
Rozhodně bych knihu zařadila mezi jednu z těch knih, kterou by si měl jednou přečíst každý a já na ni budu myslet ještě dlouho.
Pro patnáctileté dívky bude určitě kniha za plný počet hvězdiček. Já strhávám za konec a místy vleklý děj.
Myslím, že můj hlavní problém s touto knihou byl ten, že prostě nepatřím do věkové skupiny, pro kterou byla tato kniha napsána. Opravdu věřím, že by se mi tato kniha líbila víc, když mi bylo tak 13-14 let. Většina věcí, kvůli kterým pro mě byla tato kniha méně zábavná, souvisela i s tímto. Přesto jsem si na konci musela utřít pár slz.
Bonusová kapitola mi přišla zbytečná a celkově ty poslední dvě/tři kapitoly nechaly tolik nezodpovězených otázek...
Rune a Poppymin. Ta láska, která měla trvat věčně, ale trvala jen pár let. Chytlo mě to za srdce a polibek číslo 1000 mi doslova rozerval srdce. Krásná kniha.
Knížku jsem si objednala, protože jsem zahlédla nějakou ubrečenou recenzi na tiktoku, ani anotaci jsem nečetla, takže jsem vůbec netušila o co půjde. No... a musím říct, že tohle byl vážně masakr. Já sama jsem brečela už na patnácté stránce a pak ještě několikrát v průběhu knihy. Bylo to smutné, ale bylo to krásné. Hlavně to smíření hlavní hrdinky mě vzalo za srdce. Za mě 5*. Před lety jsem četla hvězdy nám nepřály a to se nedá srovnat.
Tisíc polibků je kniha pro fanoušky titulů Hvězdy nám nepřály či Pět kroků od sebe.
Rune a Poppy se znají od pěti let. Od první chvíle vi, že v budoucnu z nich bude něco víc než nejlepší kamarádi. Jeden bez druhého jsou jako tělo bez duše a jejich spojení je něco neuvěřitelného. Jejich láska je hluboká, křehká a spalující. Dokud se Rune neodstěhuje. Od tohoto okamžiku není nic jako dříve.
Já osobně očekávala vtipnou oddechovku s kapkou klišé a naivity. Spletla jsem se. Máme tu citlivý příběh, v kterém se řeší nejedno těžké téma a kdy i já uronila pár slz. A to už u druhé kapitoly.
Poppy je snílek a každým coulem pozitivní osoba. Je také empatická, přátelská a silná žena. Rune je..miláček. Já si ho zamilovala víc jak Poppy. Severský drsňák, viking, lamač srdcí, který má ale oči jen pro tu jednu jedinou. Prostě úžasňák.
Kniha je roztomilá, je nepopsatelná. Má kouzlo, které vás chytne a nepustí dokud nedočtete. Jedinou výtku, kterou mám je bonusová kapitola v tomto novém vydání. Za mne by tam vůbec nemusela být a nic by se nestalo. Od takových kapitol čekám to finální “wow, které se nedostavilo.
Celkově u knihy prožijete všechny možné emoce a autorka umí skvěle tento prožitek umocnit.
To som si teda na seba uplietla bič! Prečo som si vopred neprečítala nejaké recenzie!?!
Kniha nie je zlá, keby mám 15+ tak patrí medzi moje topky. Ale...
Ja mám takú depresiu! Ja takého knihy nečítam, vyhýbam sa tomu, a keby viem o čo pôjde tak ju asi nikdy nezačnem ani čítať!
Keď som konečne na cca stej strane prišla na to, o čo kráča, vlak bol dávno rozbehnutý, a tak som dočítala - spoiler - povinná výbava vreckovky (bez nich sa to naozaj nezaobišlo a to hneď viac krát!!!).
Oceňujem hlavne postavu Runeho - originálne vymyslený hlavný hrdina - nórsky Viking s imageom rockera/motorkára (nebol ani jedno z toho) a sklonom k temnote a hnevu. Vďaka nemu bol príbeh pre mňa určite zaujímavejší. Poppy bola milá, ale akosi som si k nej nenašla cestu...
Našlo sa niekoľko múch, ktoré jednoducho išli proti logike - či už rozhodnutia najmä Poppy, ich rozhovory, kde v jednej vete tvrdím jedno, v ďalšej toho opak. Sem tam som sa aj nudila a doslova preskakovala odstavce - trošku sa to už točilo dokola.
Okrem toho, mne sa nozaj nepáčil ten epilóg! :( Ja chápem, čo tým autorka chcela povedať, aký pocit vyvolať, ale pre mňa to bolo len potvrdenie toho, že kniha už nie je pre mňa...
Mladým čitateľ srdečne odporúčam - opakujem vreckovky majte po ruke! ;-)
Za mňa 3,5 hviezdičky (prikláňam sa ale nadol, nakoľko viac vecí, a najmä epilóg za mňa bohužiaľ NIE).
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Knihu jsem četla už v roce 2017, kdy u nás vyšla poprvé. Tehdy jsem jí dala plný počet hvězdiček a nemohla jsem si vzpomenout, proč jsem ji poslala dál a nenechala si ji. Teď už to vím.
Když jsem si Tisíc polibků přečetla znovu po těch letech a rovnou na jeden zátah, došlo mi, proč jsem si 1. vydání nenechala. Já si nedokázala představit, že bych si tento příběh ještě dobrovolně někdy přečetla. Protože to, co jsem u knihy prožívala celé jedno dopoledne, to bylo neskutečný.
V polovině knihy mi začaly téct slzy a v poslední třetině jsem na text přes pláč skoro ani neviděla a musela si dávat pauzy, abych se trochu vzpamatovala.
Nebudu vám říkat, o čem kniha je, ale měli byste vědět, že jsem ji určitě nečetla naposledy. Mám v plánu si zvýraznit některé pasáže, napsat k scénám poznámky, zkrátka si ji celou vyzdobit lepíky a barvičkami a už se jí nikdy nevzdat.
To samé radím i vám, pokud jste si Tisíc polibků doposud nepořídili. A nezapomeňte, že v novém vydání je navíc bonusová kapitola.
Moje srdce puklo tisíckrát při čtení téhle YA knihy, která letos vyšla u Yoli v druhém vydání. Ne, opravdu. Mám zazáložkováno a přesně 16x jsem se rozbrečela, z toho 4x opravdu plakala, že jsem neviděla na čtení a v podstatě tak 50 stránek do konce mě už ty slzy prostě tekly a já byla naprosto emočně rozdrcená.
Že jsem už za svůj život přečetla ne jednu smutnou knihu, ale tohle mé srdce opravdu rozervalo a těžce se mi ho bude dávat dohromady. Láska Poppy a Runeho se mnou ještě hodně dlouho zůstane.
Tihle dva se totiž zaslíbí své polibky už v 8 letech, bohužel se jejich cesty na pár let rozdělí a když se Rune opět vrací do Ameriky chce vědět, proč mu Poppy, která má zaslíbila svou lásku přestala odpovídat na dopisy a telefony. Netuší však, že jej čeká ještě větší bolest, než kterou zažil při jejím ignorování.
Absolutně nechápu, jak autorčino psaní na mě dokázalo přenést takové emoce a o to více jsem byla nadšenější, když jsem se dozvěděla, že v letošním roce vychází další kniha v sérii o sestře Poppy – Savannah. A jestli má autorka připravenou podobnou emoční bombu tak mé srdce bude roztříštěná na milion kousků zas. Knížka bude v angličtině vycházet 20. června 2024 a ponese název A Thousand Broken Pieces.
Pokud si chcete pořádně zaplakat a chcete mít bolavé srdce, tak knihu 100 % doporučuji. Pokud chcete ušetřit kapesníky, tak se ji velkým obloukem vyhněte.
Je to už drahně let, co jsem u této knihy probrečela celý čas jí věnovaný.
Je to tak krásná a smutná kniha, že mě bolí srdce.
Procítí jen ten, kdo přišel o někoho milujícího a moc blízkého.
Spisovatelka se nechala inspirovat svými blízkými a napsala letos její pokračování a modlím se, aby jí někdo vydal velice brzy.
Slova autorky:
A nakonec děkuji svým báječným čtenářům. Chci vám poděkovat, že jste si přečetli tento román. Dokážu si představit, že právě teď máte opuchlé oči a zarudlé tváře od všeho toho pláče. Přesto doufám, že milujete Poppy a Runeho stejně moc jako já. Doufám, že jejich příběh zůstane ve vašich srdcích navěky.
Tisíc polibků
Tillie Coleová
352
2/2024
5
Anotace:
„Možná jsme jako ten třešňový květ. Jako padající hvězdy. Možná jsme se milovali příliš moc, příliš mladí a zapláli tak jasně, že musíme zaniknout. Extrémní krása, rychlá smrt.“ Jeden polibek trvá okamžik. Tisíc polibků však může vydržet na celý život. Jeden chlapec, jedna dívka. Pouto mezi nimi je ukováno v jediném okamžiku a střeženo v srdci celou dekádu. Jejich pouto vydrží navždy. Nebo tomu alespoň věří.
Když se sedmnáctiletý Rune Kristiansen po dvou letech vrací z rodného Norska do ospalého městečka Blossom Grove v Georgii, kde se v dětství spřátelil s Poppy Litchfieldovou, vrtá mu hlavou pouze jediné: Proč mu dívka, která byla druhou polovinou jeho duše a která mu slíbila, že bude věrně čekat na jeho návrat, přestala před dvěma lety odpovídat na jeho dopisy a telefonáty? Poppyino mlčení zlomilo Runovi srdce. Zatrpkl a zatvrdil se. Když však odhalí pravdu, zároveň zjistí, že ještě větší bolest ho teprve čeká.
Recenze:
Tisíc polibků pro mě bylo velkým překvapením. Čekala jsem nějakou klasickou náctiletou romanci ale to, čeho se mi dostalo byla neskutečná emoční jízda. A pozor kapesníčky jsou nutnou výbavou .
Kniha nás provází životem Runa a Poppy. Celý příběh je situován do čtyř částí - čtyř okamžiků definující život Runa. Nejvíc se mi líbil první okamžik - jejich seznámení a dětství. Přesto, že se děj už od začátku nese na smutné vlně vzešlo z něj jedno nádherné a hlavně originální poselství pro Poppy. Sklenice s tisícem prázdných papírků ve tvaru srdce. Na ně si má během svého života zaznamenat každý výjimečný polibek, aby na ně mohla vzpomínat a předat svůj příběh vnoučatům, tak jak to před svou smrtí udělala i její babička. Úžasný nápad, který tvoří základní kámen příběhu.
Jaké jsou další okamžiky vám bohužel prozradit nemůžu, jinak bych vás okradla o všechny zvraty a překvapení. Co ale říct naopak musím, je to, že si užijete každou chvíli ve společnosti Runa a Poppy, kteří vás donutí zamyslet se nad životem a věcmi, co jsou pro nás opravdu důležité .
Musím říct, že jsem si u téhle knihy musela dávat pauzu mezi jednotlivými kapitolami. Byl to hodně silný příběh. Málokdy u knih brečím. U této knihy jsem brečela od začátku až do konce.
Tuto knihu mi doporučila má skoro čtrnáctileté dcera, která jí četla v létě a já jí při dočtení konejšila a utírala slzy. Tehdy jsem si říkala, že když jsem starší generace, příběh na mě nezapůsobí tak jako na mou dceru.
Ale chyba lávky! Knihu jsem četla v angličtině, takže nemohu hodnotit český překlad, ale příběh - ten mě rozbil na milion kousíčků a tentokrát to byla má dcera, která utírala slzy své matce, protože jsem se jí vyplakávala do náruče.
Ano, autorka se opakuje dokola, ale o to v tomto případě nejde, jde o příběh samotný, a ten je krásný a krutý.
Autorčin styl mě zaujal tak, že jsem "dceři" objednala k Vánocům další dvě knihy od této autorky. A budu se těšit, až si je obě přečteme a budeme si o nich povídat.