Tisíc mil, těch tisíc mil....
Waldemar Matuška
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/171821/tisic-mil-tech-tisic-mil-171821.jpg
4
10
10
Vzpomínkový cestopis doplněný množstvím dobových fotografií z vystoupení, výletů po Americe či přátelských setkání s jinými slavnými osobnostmi. K uctění památky pana Waldemara Matušky vychází kniha v originální podobě jako původní vydání z roku 1999.
Přidat komentář
K téhle knížce jsem se vrátil asi po 20 letech, inspirovalo mě k tomu přečtení knihy Snům ostruhy dát, kde z ní autor dost často citoval, a já už si nepamatuju, co všechno v ní bylo.
A jaké to oživení bylo? No, ani Waldemar, ani Olga rozhodně nebyli v době vzniku knihy ostřílení literáti a také za nimi nestálo velké nakladatelství, které by celý ten rukopis nějak "učesalo", ale možná je to s odstupem doby i dobře. Protože to jednak svým způsobem dokresluje osobnosti Waldemara a Olgy a také docela dobře utváří celý příběh té knihy, kterým je jejich první turné po USA a Kanadě na jaře 1987 po jejich emigraci rok předtím. Jako takový "bonus" je přidána jejich první dovolená v USA po emigraci a posledním střípkem je koncert v Lucerně v březnu 1990.
Z knihy se dozvíme třeba to, kde všude hráli, pro kolik lidí, kdo z krajanů jim v jejich začátcích za oceánem pomáhal a s kolika krajany se setkali, ale třeba také to, kolik mil po Americe najeli a že volant byl doménou Olgy, nikoliv Waldemara. Oba také ve svém vyprávění přidávají nějaké střípky z toho, co je k emigraci vedlo či jiné drobné příhody z doby, kdy ještě žili v socialistickém Československu.
Jak jsem už uvedl, ta knížka je taková trochu svérázná, pokud by dneska měla vyjít znova, asi by na ní musel zapracovat nějaký korektor, jak stylisticky, tak i pravopisně, z toho důvodu nedám plné hodnocení, ale už pro svou autenticitu a otevřenost obou manželů Matuškových i po těch letech ty 4 * dám docela rád.
Walda je moje srdcovka a tahle knížka z dob, kdy už byl za mořem, je moc pěkná. Nejen, že líčí příběhy se svou rodinou, ale popisuje nová přátelství a vzpomíná na ta stará.
V knížce je mnoho nových barevných fotografií, ale i starších, černobílých. Do dnes na něj ráda vzpomínám a poslouchám jeho písničky.
Matušku zbožňuju, je to pro mě pěvecký i lidský vzor. No a kniha? Putování po USA - nádhera. Dal sem to 2x.
Walda byl pro mně do té doby než začal zpívat Michal Tučný Zlatým slavíkem a na několika koncertech jsem byl než odešel za moře.Proto jsem si rád přečetl knihu o tom, co bylo potom.V knize píše, jak byl na návštěvě kamaráda Vlasty Hilmara, který vyrýžoval trochu zlata na řece Rogue.Zmiňuje se, že blízko tohoto místa měl sídlo věhlasný americký spisovatel Zane Grey. Doplním, pozemek a srub se jmenuje Winkle Bar i Grey zde nejen rýžoval zlato, ale hlavně rybařil na řece.Zane Grey se stal účastníkem sporu na řece Rogue mezi Claud Bardonem a Mr. Macleayem, který se stal inspirací knihy Spor na řece Rogue (č. Divoké vody Rogue).
Autorovy další knížky
| 1982 |  Svět má 24 hodiny |
| 1969 |  To všecko vodnes čas .... |
| 2009 | Tisíc mil, těch tisíc mil... |
Veškerý můj obdiv patří paní Olze Blechové/Matuškové.
V podstatě veškerou práci včetně těch prací "mužských" (řízení, přenášení aparatury, řešení kdejakých technických problémů...) kolem Waldy zvládla ona, přitom vše zařizovala tak, aby Matuška měl komfort a byl tak pokud možno vždy připraven podat profesionální výkon. Zjevně v tom našla smysl svého života po boku pěveckého génia, kterého milovala, přičemž z její strany v knize není ani zmínka nějakého povzdechnutí. Neuvěřitelně silná žena, přitom stále krásná a dobrá zpěvačka.