Tisíc plošin
Gilles Deleuze , Pierre Félix Guattari
https://www.databazeknih.cz/img/books/59_/59588/bmid_tisic-plosin-wGR-59588.jpg
5
12
12
Tisíc plošin je vrcholným dílem autorského týmu Gillesa Deleuze a Félixe Guattariho a zároveň jedním z nejvýznamnějších teoretických textů, které ve dvacátém století vznikly. V této rozsáhlé a převratné knize se autoři vymezují proti celému dominantnímu západnímu způsobu myšlení, a to nejen na rovině obsahu, ale i formy: kniha není členěna do kapitol, nýbrž do „plošin“, z nichž každá je vybavena imaginárním datem a kromě poslední z nich je podle slov samotných autorů možné číst je na přeskáčku. Jedním z ústředních motivů je polemika s psychoanalýzou, započatá již v předchozích dílech Deleuze a Guattariho, avšak záběr této jejich knihy je daleko širší, takže Tisíc plošin osloví nejen filosofy, ale i teoretiky umění, literární vědce, muzikology i politology. Právě zde totiž autoři formulují své nejslavnější pojmy, jako je stávání se, ritornel, rhizom nebo tělo bez orgánů.... celý text
Literatura naučná Filozofie
Vydáno: 2011 , Herrmann & synovéOriginální název:
Mille Plateaux, 1980
více info...
Přidat komentář
"Co má tohle všechno znamenat? Pokryl jsem si tělo naprostým a kardinálním a přímo neuvěřitelným blábolem v hatmatilce!"
-Arnold J. Rimmer někdy během 28. listopadu 1947
Výborné dílo, pokud holdujete kokainu nebo vám absolutně chybí soudnost. Většina lidí přečte z donucení učitele jen RHIZOM, ale mluví o tom jako holka, která si namlouvá, že o panenství opravdu přišla s tím nejlepším klukem a fakt to stálo za to. Kdo to přečte celé, automaticky získává respekt mezi ostatními adepty filosofie, ale zavazuje se po zbytek života hodnotit Plošiny maximálním počtem bodů.
Mám 40 000 znaků přepsaných citací, ale stejně je pravděpodobnější, že obleču svého kocoura do malých tyrkysových kamaší a saka na dva knoflíčky s kravatou, než že pochopím, co se mi to při čtení Plošin děje.
Po téměř dvou měsících Plošiny zdolány. Ačkoli by přesnější vyjádření bylo, že Plošiny po celou dobu mého čtení (čti snažení) zdolávaly mě.
Mille Plateaux je mnohem více hra než kniha. Autoři píší, že kromě první a poslední plošiny si můžete knihu číst, jak chcete. Klidně i tak, že začnete číst jednu plošinu a uprostřed přeskočíte na jinou, protože přesně takhle kniha i vznikala. D&G se ráno vzbudili a domluvili se, kdo bude na jakých plošinách pracovat a následně jeden napsal 10 řádků tuhle, 20 řádků támhle. Ať už autorům těmto postup věříme doslovně, nadneseně či vůbec, ve finále na tom nezáleží. Tisíc plošin totiž působí dojmem, že přesně takto dílo vznikalo.
A proč tu mluvíme o plošinách a ne kapitolách? No přece nebudeme uvažovat systematicky, molárně a stromově! Kolik systémů už bylo napsáno s jasnou logickou strukturou, s dopodrobna vypracovanou argumentací, kde jedna věta navazuje na druhou a jedna kapitola na další. Plošiny jsou oproti tomu čirým produktem molekulárního a svobodného, nomádického myšlení. Samotný rhizom!
Rozhodnete-li se pustit do tohoto masivního díla a doposud jsou pro vás pojmy výše zmíněné velkou neznámou, počítejte s absolutním znásilněním mysli. Nebojte se nepochopení, nýbrž jej přijměte. Vydržte, jelikož čím dále budete, tím větší smysl vše začne dávat. Nakonec do sebe vše zapadne jako dokonale fungující stroj.
A pokud byste opravdu vůbec netušili, místo zoufání porušte doporučení autorů a přečtěte si závěrečnou plošinu, která osvětluje spoustu věcí vcelku jednoduše srozumitelnou cestou. Vězte však, že je to přiznání porážky a mnohem větší zábavu skýtá tápání v textech. Umění zbavit prostor jeho rýhování je dlouhodobý a náročný proces…