Tisíce planoucích sluncí

16.06.2017

Druhá kniha Khaleda Hosseiniho, která se mi dostala do rukou. První byl Lovec draků, který mě hodně zasáhl a dlouho to bolelo. Tahle knížka je opět z Afghánistánu, děj se odehrává v době, kdy zemi okupují sovětské jednotky a později ji ovládne Tálibán.
I když obálka, použitý font a snad i název knihy mohou vyvolat dojem, že jde o červenou knihovnu, nic není vzdálenější pravdě. Jde o krutý příběh, který však nepostrádá naději. Přivedl mě k myšlence, zda se tisíciletá vláda principu jang nechýlí ke konci. Bylo by na čase.
Název románu pochází z básně Sáiba Tabrízího, perského básníka ze 17. století:
Nedopočítáš se měsíců,
které na jeho střechách pableskují,
ani tisíců planoucích sluncí,
jež kábulské zdi ukrývají.

07.06.2017

Kniha vyvolává mráz po zádech, silný a poutavý příběh. Autor opět nezklamal.

13.05.2017

Silně tragicky odvyprávěný příběh žen z islámského světa, bolestný, krutý, plný nespravedlností, toho trápení je tam opravdu hodně a člověk si od něj v knize prostě neodpočine...Světlým bodem je přátelství těch dvou žen. Moc se mi také líbilo (stejně jako v Lovci draků), že příběh začíná detailním popisem dětství hlavní postavy - díky tomu postava pro mě získá hloubku, komplexnost, charakterovou prokreslenost a celkovou pochopitelnost motivů a jednání. Hodnotím plným počtem. Není to ale kniha, kterou bych si chtěla přečíst podruhé - nechci tím znovu emočně procházet, jednou to stačilo, a navíc ani nemám dojem, že by v tom napodruhé bylo co nového objevovat. Vše, co chtěl příběh říct, vám podle mě prostě po prvním přečtení řekne - proto chápu, že někdo vysoké hodnocení třeba nedá. Také mám už dlouho doma autorovu 3. knihu "A hory odpověděly" a uvědomila jsem si, že se mi do ní prostě zatím nechce - tuším, že to bude zase další emoční ždímačka, a to já sice můžu, ale přeci jen jednou za čas. Ale ani tak kvůli tomu hodnocení snižovat nebudu.

22.04.2017

Nemůžu jinak, než dát plný počet hvězdiček. Příběh dvou žen mě uchvátil, hrůzy války takhle popsané mě děsily. Hlavně chování některých mužů k ženám. Na konci jsem už při čtení plakala, tak hluboce mě tato kniha zasáhla ...

16.03.2017

Kniha s velmi silným příběhem, na kterém je nejsmutnější to, že pro většinu tamních žen je reálný. Pro mě něco nepředstavitelného, běhal mi z toho mráz po zádech. Konec mě dojal.

14.03.2017

Je to možné, je to i teď ..... hrůza, to přece nechceme mít v Evropě..... Tam to bohužel nezměníme...

04.03.2017

Silný, poutavý příběh plný slz a smutku, ale také radosti a nadějí...

26.02.2017

Nejlepší autorova kniha. Smutný, drsný, neuvěřitelný život afgánských žen. Mnohokrát při čtení jsem si říkala "to snad není možný", běhal mi mrát po zádech z toho, jak to mají ženy těžký .... Knihu by si měl přečít každý, aby si uvědomil, že se tu vlastně máme dobře ...

24.02.2017

Nekolik knih s touto tematikou jsem cetla, tato z nich vsak byla diky vypravecskemu talentu autora nejlepsi. Velmi silny pribeh a na pozadi moderni afghanske dejiny. Za me palec nahoru.

10.02.2017

Ještě to rozdýchávám po přečtení a ztěží hledám slova. Neuvěřitelná knížka, neuvěřitelná zkušenost. Je to nepředstavitelné, jakým způsobem mohou, nebo spíše musí lidé v dnešní době někde žít. Pracuji ve firmě, kde se setkáváme s kolegy z Indie, Číny, Mexika a řady dalších zemí, a vím, jak podobní si lidé na celém světě jsou. Proto se mě tato kniha nesmírně dotkla.
Jsem z generace postižené děsivými filmy a knihami z 2. světové války a o koncentračních táborech mám občas noční můry. Ale toto byl dnešek. Navíc pod dohledem sovětů, ke kterým jsme tehdy patřili i my, a později pro změnu Američanů, ke kterým jsme se zase v této době také hlásili. Obávám se, že i přes všechny argumenty, jak málo toho ve skutecnosti ovlivňujeme, se nedá kompletně odmítnout i naše odpovědnost.
Lidé by si to měli alespoň přečíst.

06.02.2017

Teda jsem ráda, že jsem občanka ČR. Máme to tady o dost jednodušší a řešíme většinou malé problémy. Z této oblasti jsem už pár knih přečetla, ale vždy toto téma ohromí, ženy v těchto zemí jsou většinou velmi silné osobnosti. Přečtěte a porozumíte.

01.02.2017

Kniha na kterou se nezapomíná .

24.01.2017

kniha s velkým V

23.01.2017

Knihu, kterou moc doporučuji, byla úžasná ....

15.01.2017

Nelze popsat slovy, jak je tato kniha úžasná, to se musí přečíst, to se musí zažít, prožít s hlavními hrdinkami jejich život, naslouchat jejich touhám a prožívat s nimi jejich utrpení. Khaled Hosseini dokázal napsat knihu, která vás vtáhne do děje už na prvních stranách a svým strhujícím tempem a neuvěřitelně skvělým stylem psaní vás donutí číst klidně celou noc. Rozervalo mi to srdce, poslední kapitolu jsem celou probrečela. Neváhejte a čtěte!

Nemám slov! Půjčila si ji ode mne učitelka, řekla že je úžasná.

30.12.2016

Moderní dějiny Afghánistánu v kostce. Do toho příběh Lajlí a Madžnúna. Konečně jsem pochopila spoustu věcí. Třeba jaký je rozdíl mezi Tálibánem, mudžáhidy a Al-káidou. Nebo jakou roli v tom všem hraje Amerika. Taky se mi vyjasnila spousta věcí ohledně současné situace. Další z knih, po které mám opravdu chuť zavolat autorovi a pozvat ho na kafe. Podle toho se prý pozná, že je kniha vážně dobrá. Takže tahle je.
Lajla a Tárik jsou samozřejmě taky skvělí. Kluka, co si sundá umělou nohu, aby mohl seřezat kluka, co mu prudí do holky – takového je potřeba se držet.

20.12.2016

Krásná kniha. I když smutná a občas jsem ji musela odložit a rozdýchat.
Měl by si ji přečíst každý, aby si srovnal priority dnešní doby a byl šťastný tam, kde žije.

14.12.2016

Tahle kniha se mi dostala do ruky náhodou na doporučení kolegyně z práce. Autor mě svým barvitým vyprávěním okamžitě vtáhl do děje. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, co se mi dostalo do ruky, neustále jsem si myslela, že to bude oddechová četba. Rány osudu, které utrpěly hlavní hrdinky mi doslova rvaly srdce a nejedna slza mi při čtení ukápla. Vřele doporučuji.