Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259212/bmid_tisice-planoucich-slunci-zoQ-259212.png
5
1991
1991
Marjam je pouhých patnáct let, když ji pošlou do Kábulu, aby se provdala za pětačtyřicetiletého Rašída. O necelých dvacet let později vyroste mezi Marjam a dospívající dívkou Lajlou ze sousedství silné pouto podobné vztahu matky s dcerou. Když se dostane k moci Tálibán, už tak neutěšený život se promění v zoufalý boj s hladem, krutostí a neustálým strachem. Láska však dokáže člověka pohnout k nečekaným skutkům a překvapivým hrdinstvím překonat i nesmírně bolestivé překážky. Druhý román Khaleda Hosseiniho přijalo světové publikum neméně příznivě než autorovu veleúspěšnou prvotinu Lovec draků.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2008 , Leda , RozmluvyOriginální název:
A Thousand Splendid Suns, 2007
více info...
Přidat komentář
Jedna z nejkrásnějších knih co jsem kdy přečetla. Slzička ukápla několikrát. Doporučuji přečíst úplně každému, protože po přečtení mi došlo že mezi uprchlíky nejsou jen teroristi a sociální případy jak nám nesmyslně hlásí média. Jsou mezi nimi i lidi jako tito, kteří chtějí utéct před válkou a třeba před takovým manželem, který byl v knize ztvárněný. Kniha měla nakonec dobrý konec, ale v reálném životě už to tak vždycky nebývá. Představa že takovéhle věci se dějí i právě teď je tíživá a nutí mě být vděčná za můj ne dokonalý, ale šťastný život. Smekám před autorem, který dokáže psát tak, že se do knihy opravdu vžiji.
Majster šarkanov bola moja prvá kniha od tohto autora. A učarovala mi. Tento príbeh bol rovnako silný, emotívny a dychberúci. Práve pre takéto knihy milujem čítanie.
Srdcervoucí příběh. Plný vzájemné solidarity dvou tak odlišných žen se stejným osudem. Obdivuji morální víru obou, smekám před jejich bojovností, taktikou, láču nad jejich utrpením, nad bolestí těla a žalem dušem.
A jako bonus všeho trochu stravitelné historie Afghánistánu.
Nádherná kniha plná emocí, která téměř ve 3D promítá nelítostný osud hlavních představitelek. Rozhodně doporučuju.
Každá sněhová vločka je vzdech zklamané ženy někde na světě. Že všechny ty vzdechy stoupají do nebe, utvoří tam mraky a potom se rozpadnou na drobné vločky, které se tiše snášejí na lidi dole. Připomínají, jak ženy jako my trpí, řekla tehdy. Jak mlčky snášíme všechno, co na nás padá.
Když se jako žena cítíš nedoceněná a myslíš že se máš špatně tak si určitě přečti tuhle knihu. Už moje třetí kniha od autora,o Afghánistánu už vím díky tomu moc a jsem šťastná v naší zemi.
Dojemný příběh nemanželské Marjam (ročník 1959) a o generaci mladší Lajly (ročník 1978), které týrá násilnický manžel, přináší dějiny Afghanistánu v uplynulých 45 letech. Čtenář musí děkovat osudu, že se narodil ve šťastnější části světa.
Knihu jsem přečetla takřka v zátahu. Osudy dívek a žen na pozadí kulturního a politického vývoje v Afghánistánu. Kultura i podmínky nám natolik vzdálené a téměř k nepochopení. Zajímavý pohled do různých společenských vrstev, ale hlavně do života běžné afghánské rodiny. Líbilo se mi střídání kapitol z pohledu dvou hlavních postav a jejich životní prolínání.
Myslím, že po přečtení této knihy mouho být skoro všechny ženy v Čechách rádi za své "nedokonalé" manžele:) Vynikajicí napínavá knížka, bohužel to není fikce a podobné případy se v Afghánistánu stávají.
Co k tomu ještě dodat? Krásné, smutné, kruté, o naději, lásce... Bohužel příběh není ze středověku, ale z nedávné současnosti. Afghánistán není na jiné planetě, žijí tam lidé jako my, a přece nám připadají jejich starosti tak cizí a vzdálené. Moc bych jim přál aby v této části světa konečně zavládl mír a i pro ně se staly osudy lidí jako Marjam a Lejla "pouhou" historií.
Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla...Určitě to není naposledy, kdy jsem ji četla. Naprosto strhující příběh.
Vztek, ten se mnou asi cloumá nejvíc. Právě jsem dočetla a emoce mám na pochodu. Ještě asi dlouho budu o téhle knížce přemýšlet...nicméně nikdy, nikdy, nikdy nepochopím, že se něco takového děje.
Jsem šťastná, že žiju tam, kde žiju a mám co mám.
Tak tohle určitě ano. Když se mně někdo zeptá co si přečíst od tohoto autora vždy doporučím tuto knihu. Lovec draků byl taky fajn, ale tahle byla prostě tak nějak víc ze života. Ze života sice strastiplného, ale skutečného. Ta skutečnost na vás srší z každé stránky a vy ani chvilku nepředpokládáte, že by se to nemohlo stát.....co víc by si autor knížky mohl přát...
P.s. : navíc ten název knížky....to je prostě trefa do černého
Opravdu silný a poutavý příběh,při kterém si člověk uvědomuje, jak se tady má vlastně dobře.
Štítky knihy
Afghánistán vydírání sexuální násilí násilí Tálibán domácí násilí mezilidské vztahy uprchlíci migrace oběti násilí
Autorovy další knížky
| 2007 |  Lovec draků |
| 2013 | A hory odpověděly |
| 2008 | Tisíce planoucích sluncí |
| 2018 | Mořská modlitba |
škoda že nemůžu dát 6 hvězd-...strašně silná kniha...tolik bolesti a zároveň síly obsahuje.. pozor na možné SPOILERY....
...začínáme hezkým obdobím, kdy afghánské ženy mohly cokoliv...studovat, pracovat, akorát manželství většinou ještě tradičně uzavírali podle dohod, často ve velmi útlém věku kolem 13-14let..a potom přišla válka...
najednou byly pryč obvyklé jistoty, a byli pryč lidi, bylo pryč vše známé a pracně vybudované...známí i neznámí, zavraždění povstalcemi, oběti náhodných útoků, pum, bombardování...příběh začíná příběhem Marjam, malé harámí, toužící po otcovské lásce a uznání, vyrůstající s nemocnou matkou....a pak, o generaci později, se dovídáme o děvčátku ze sousedství Lajle, která má snad lepší start do života..a pak se jejich cesty zkříží za poněkud pro nás opět hnusných okolností - Rašíd, násilnický manžel Marjam (a obávám se, že byli i horší než zrovna on....) si Lajlu vyhlídne,,a když je jejich dům zasažen střelou a zničen, rodiče mrtví, Lajlu "zachrání" a vmanévruje do manželství...a očistec, nebo peklo začíná i pro ni... z Marjam, neschopné donosit dítě, je už jen služka a otloukací panák....navíc v průběhu s k moci dostává Talibán a po počátečném nadšení lidi zjišťují, že útlak a pronásledování a násilí pokračují...
dostala mě ta bezmoc, ten nedostatek, ta hrůza...a ta síla žen a chuť žít a přežít...bojovat za sebe a své děti...
jako bonus kromě stručného a jasného popisu politického vývoje a historie se obeznámíme se spoustou slov a výrazů používaných v Afghánistánu, v knize je nakonec uveden slovníček kde vysvětluje význam a původ jednostlivých slov (hindština, perština a pod....) a ta slova také dodávají ději tu správnou autenticitu a náboj...o to víc se cítíte součástí příběhů, když s Marjam vaříte dál, nebo spravujete jako chajját šaty...
a ještě pár vět, které mě dostaly natolik, že cítí, že sem patří...(možná pasáž s porodem v těžkých podmínkách nejen proto, že jsem lékařka, a umím si představit, jakou bezmoc musela vstupně zažít má kolegyne, která pak ale o to statečněji pokračovala ve svém povolání, ale také proto, že jsem i matka...)..a takových tam ještě bylo mnoho...
"tato nemocnice už ženy neošetřuje..."
....."vaše dcera potřebuje císařský řez...vy si myslíte, že se mi to takhle líbí ?? co chcete abych dělala ?? nedají mi, co potřebuju...nemám tady ani rentgen, žádné odsávání, žádný kyslík, dokonce ani obyčejná antibiotika. Když nám nabídne peníze neziskovka, Talíbán to odmítne, Nebo ty peníze předají tam, kde se starají o muže"...
.."napište mi , jak se lék jmenuje a já ho obstarám. " " na to už není čas..zaprvé tento lék nemá žádná ze zdejších lékáren. Běhala by jste ulicemi od jedné k druhé, možná i přes celé město a je málo pravděpodobné že by jste ho sehnala, Navíc je skoro půl deváté, takže by vás asi zavřeli za porušení zákazu vycházení. Ale i kdyby jste lék sehnala, je téměř jisté, že by jste si ho nemohla dovolit koupit. Nebo by jste musela licitovat s někým podobně zoufalým. Nemáme čas..to dítě musí přijít na svět okamžitě.
"....Marjam bude Lajlu už navždy obdivovat za to, kolik času uběhlo, než začala křičet...."
..."uprostřed noci, když Lajla vstala, protože měla žízeň, zjistila, že se jejich ruce stále vzájemně svírají, až jim zbělaly kotníky prstů, jako když děti úzkostlivě svírají šnůrku nafukovacího balónku."
.."Lajla se dívá, jak Marjam lepí panence k hlavě pramínky z příze. Za pár let bude z toho děvčátka žena, která bude od života žádat tak málo, která nikdy nebude přítěží druhým, která nedá nikdy najevo že i ona má své smutky, svá zklamání, sny, jemž se všichni vysmáli. Žena, která bude jako kámen v říčním korytě, bez nářků vše snášet, a její půvab nebude poskvrněn, nýbrž utvářen neklidným vířením, jež se přes něj bude přelévat. Lajla už v těch dětských očích vidí cosi hluboko uloženého v samotném jejím jádru, co nedokáže zlomit ani Rašíd, ani Talíbán. Cosi tvrdého a nepoddajného jako kvádr vápence. Cosi, co se nakonec stane její zkázou a Lajlinou spásou...."
KH chtěl napsat knihu, ve které by přiblížil těžký život afghánských žen...myslím, že se mu to dokonale povedlo...ženy, smekám před vámi, a soucitím a obdivuji vás...