Titanus
Eberhardt Del’Antonio
Vědeckofantastický román podložený odbornými znalostmi autora, vzděláním technika. Vypráví o výpravě 240 mužů na fotonové raketě k souhvězdí Plejád, na niž objeví dvě planety, poznávají jejich obyvatele, žijící v rozdílných společenských soustavách, zažijí jejich střetnutí v atomové válce a obohaceni netušenými poznatky se vracejí na Zemi, na které zatím uběhlo plných tři sta let. (zdroj: legie.info)... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1964 , Lidová demokracieOriginální název:
Titanus, 1959
více info...
Přidat komentář
Mne sa nahodou celkom pacila. Sice miestami trosku naivna, ale vzhladom na rok vydania celkom fajn. Najvtipnejsia mi prisla ta nekriticka oslava komunizmu a socialistického spolocenskeho zriadenia - ale to tiez zrejme zodpoveda duchu doby :).
Nemám ve zvyku nechávat nedočtenou knihu, ale tato kniha mi nic nepřinášela. Jako sci-fi je naprosto bezobsažná plná klišé, jako kniha špatně napsaná (možná, že se jedná o knihu pro mládež, ale napsáno to tam není). Téma zabývající se dlouholetým letem a průzkumem vesmíru mám rád, proto jsem po této knize i sáhl, ale ve skutečnosti je to pouze komunistický román.
Titanus
Del´Antoniův Titanus je silně poznamenán dobou, v němž vznikal. V šedesátých létech minulého století se ještě věřilo v beztřídní společnost, marxisticko-leninské ideje „všechno všem“ i ve vládu lidu. Poválečné uspořádání světa ostatně myšlenku komunismu podporovalo a rozdělené Německo nezůstalo ničeho z toho ušetřeno. Eberhardt Del´Antonio proto uštědřil své futuristické utopii štulec, až po okraj narvaný proletářskou ideologií „světlých zítřků“. Trčí mu z toho na všechny strany jako ostny ježka, stočeného do klubíčka. Ať se vrtnete, kam se vrtnete, o některou z bodlin se prostě zachytíte a bolestně poraníte. A je to škoda, protože pokud si odmyslíte všechen ten zhovadilý, sociálně uvědomělý balast, vyloupne se z Del´Antoniova románu potenciálně zajímavý, dobrodružný příběh s jednoduchým morálním poselstvím.