Tíživé ticho
Robert Bryndza
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/524666/bmid_tizive-ticho-6531667dbb8ce.jpg
4
1126
1126
Maggie je úspěšnou lékařkou a s manželem Willem žijí přesně takový život, jaký si vysnili. Jednoho dne však k ní do nemocnice přivezou postřeleného muže v povědomém oblečení. Maggiin život se nejprve zastaví a pak obrátí naruby. Přes všechnu snahu se Willa nepodaří zachránit a Maggie je přesvědčená, že se stal obětí vloupání. Policejní zpráva zní ale jasně: spoušť stiskl Will sám. Maggie je zdrcená žalem i sžíravými otázkami. Její manžel nebyl sebevrah. Měl toho tolik, pro co žít. Po pohřbu odjíždí Maggie do jejich prázdninového domu na malém chorvatském ostrově, aby unikla realitě. Jenže realita ji dostihne i na opuštěném místě a je mnohem temnější, než čekala. Vše odstartuje dopis, který jí Will napsal pro případ své smrti a jenž obsahuje indicie odhalující děsivé tajemství. Jak si Maggie skládá střípky dohromady, zjišťuje, že Willova smrt je spojena s někým z jeho minulosti... S někým, kdo udělá vše pro to, aby umlčel i ji.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Vydáno:
2023
,
Cosmopolis
Originální název:
Fear the Silence, 2023
více info...
Přidat komentář
Po Erice a Kate prijemna zmena. Bylo to ctive a ze zacatku jsem byla zmatena, protoze jsem cekala nejake vysetrovatele a o co ze to pujde. Nicmene doufam, ze bude autor pokracovat v techto "solo" knihach, ty serie uz mi prijdou trosku vycerpavajici.
Je to moje několikátá kniha od autora, takže jsem měla určitá očekávání. Zklamaná jsem nebyla, ale asi nejde o příběh, který mi v hlavě zůstane i po pár měsících. Kniha si udržuje napínavou atmosféru, děj plyne rychle, a celé to v závěru hezky graduje.
Škoda některých nelogičností a předvídatelných momentů. Ale i tak jsem si čtení užila a knížka mi zpříjemnila několik večerů. Určitě se časem pustím od R. Bryndzy do něčeho dalšího.
Příběh nelze srovnávat s Ericou nebo Kate, ale až pár slabších stránek se dal přečist
Bryndzu já prostě můžu! Doufám, že se nejedná o jeho poslední psychologický thriller :)
Tento psychologický thriller nelze řadit mezi detektivní příběhy, na které jsme z pera RB zvyklí - kniha mě bavila, byla velmi čtivá - její konec byl sice kapku překombinovaný, ale přesto doporučuji.
Tak tohle se nějak nepovedlo... Zpočátku dobrá zápletka, ale čím víc se blíží ke konci, tím větší slátanina. Mě prostě nebaví tyhle prototypy akčních hrdinů/hrdinek, po kterých někdo jde, oni/ony jsou téměř na hadry, ale stejně jdou neohroženě dál... Za mě tedy tlustý palec dolů.
Dobrá oddechovka, přečteno ve vlaku na trase Brno-Praha a zpět. Napínavé, přitažené za vlasy, ale čtivé. Trošku jiné než ostatní Bryndzovy knihy. Thriller, ne detektivka.
Po sérii s Erikou Foster to pro mě bylo kruté zklamání. Byl to jen takový opravdu slabý a naivní odvar autorových schopností. Ale možná to bylo jen takové dloubavé intermezzo, abychom si příště uvědomili, jaká je to jízda, když se do toho opravdu pustí.
Když si Robert Bryndza odskočil od Eriky a Kate (rozuměj od krimi) ke Coco (rozuměj humorný román pro ženy), tak jsem úplně nesdílela ovace ostatních čtenářů. Zatímco jeho první samostatný psychologický thriller mě velmi mile překvapil. Pojďte se se mnou na něj podívat blíže.
Úspěšná lékařka Maggie žije život přesně podle svých představ. O jedné noční směně jeden lidský život zachrání, ale u druhého už se jí to nepodaří. Bohužel se jedná o jejího milované manžela Willa, kterého přivezli do nemocnice se střelným zraněním. V přímém přenosu tak sleduje jeho poslední minuty života. Psychicky ji však dorazí policejní zpráva, že šlo o sebevraždu. S touto verzí se však nedokáže smířit. Po pohřbu se jede uklidnit do prázdninového domu na malý chorvatský ostrov, ale tam klid nenajde.
Čtenář se v Chorvatsku může těšit na dramatické chvilky, pátrání po tajemství, dobrodružství, hledání odpovědí na otázky, ale i děsivé vyhlídky na budoucnost. Maggie doslova bojuje o přežití a boj nezdává do poslední chvilky.
Kniha se mi četla skvěle, byla napínavá a měla spád. Do psychothrillerů se často nepouštím, ale tento od Bryndzy jsem si užila. Jak může skončit ten, který začíná citátem od Benjamina Franklina
„Tajemství lze udržet nanejvýš mezi třemi osobami, ovšem za předpokladu, že alespoň dvě z nich jsou už na pravdě boží.“
Jako vzdy, nenarocne cteni, jen me tato kniha nijak nenadchla, do pribehu jsem se nemohla zacist a ani jsem u nej nevydrzela prilis dlouho. Takze na etapy docteno, uz jsem cetla od pana Bryndzy lepsi :-)
Dej bol na začiatku zaujímavý, dobre sa rozbiehal, ale neskôr bol už dosť neuveriteľný a prekombinovaný. Ale aj napriek tomu sa kniha dobre čítala. Od tohto autora som doteraz ešte nič nečítala, takže možno časom dám šancu iným knihám, keďže majú od čitateľov lepšie recenzie.
Nechte se pohltit temnou atmosférou plíživě tichého strachu....
Věří že si vzal její manžel sám život?Začíná sama pátrat a chce zjistit pravdu.
Moje první autorova knížka a za mě velká spokojenost. Děj vás vtáhne hned od prvních stránek a nepolejuve až do konce. Samozřejmě jsou tam pasáže, které jsou zbytečné složité a překombinované, ale to autorovi odpouštím :) nemohla jsem se odtrhnout a kdyby to šlo, přečtu ji na jeden zátah.
Nejsem vyloženě fanynkou autora, ale jeho knížky si čas od času ráda k přečtení vyberu. Tahle mě ale nijak neuchvátila. Děj, ze začátku docela dobře se rozjíždějící, se velmi rychle vytratil a byl vystřídaný jen vršením jedné nebezpečné situace za druhou v podstatě “bez ladu a skladu. Víc nic. Slabé 3*.
Kniha mě dala vše, co jsem od ní čekala. Napětí, dobrodružství, nečekané situace.... a navíc krásnou přírodu Chorvatska.
Místy mi bylo zatěžko uvěřit ději, ale ve své podstatě se mi to četlo dobře. Fajn oddychovka.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Dívka v ledu |
| 2017 | Noční lov |
| 2019 | Kanibal z Nine Elms |
| 2018 | Do posledního dechu |
| 2017 | Temné hlubiny |
Moje první setkání s Bryndzou. Rozpačité. Na jednu stranu se dobře četlo a poté, co se člověk začetl, tak bylo velmi těžké knihu odložit. Na druhou stranu, chování postav (hlavně hlavní) v mnoha situacích bylo tak zoufale nelogicko-stupidní, až mě to vytáčelo. I postavy samotné často podléhaly náhlým změnám základních vlastností (například Erik (doufám, že si jeho jméno pamatuju správně) je chvíli svalnatý polobůh a chvíli roztřesený poseroutka). Podle recenzí soudím, že toto není jedna z Bryndzových nejlepších knih, takže mu možná dám ještě šanci, ale až po nějakém odpočinku.