Tma
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389601/bmid_tma-B2w-389601.jpg
3
1428
1428
Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.... celý text
Přidat komentář
Neskutečná atmosféra - vykreslená na malém prostoru, z obyčejných věcí. Taková tvorba mi zalézá pod kůži a děsí. Tleskám.
A kupodivu i závěr sedí, zapadá... a vůbec není tak strašný, jak jsem po čtení komentářů čekala... ale jedna podstatná věc v něm opravdu nesedí a kazí dojem... Tedy mně. Přála bych si jiné vysvětlení, ach, ty čtenářovy nároky... Ale 98 % knihy je natolik skvělých, že člověk nemůže nepřivřít oko. Tohle za to i tak stojí, vážně!
Kniha se mi líbila, ale ten konec mě zklamal. Líbila se mi ale ponurá atmosféra, zoufalství hlavního hrdiny. A vlastně mi na hlavním hrdinovi pořád něco nesedělo a nemýlila jsem se.
Víceméně souhlasím s názorem od Invocation11. Do půlky to bylo fantastické čtení. Nechápal jsem, proč to nemá od všech 5*. To byla pořád sice neuvěřitelná variace náhod, ale pořád reálná. Pak jak kdyby došly nápady (nebo na začátku nevěděl jak to chce vlastně ukončit) a pomohl si "vyšší mocí". To mi připadlo to nejzoufalejší možné řešení. Přitom jsem se na román z milované MF strašně těšil (poslední loňská tůra byla dokonce na Sokolie).
Námět je v skvělý - člověk sám v zimě, v horách několik hodin od civilizace -, je to perfektní půda pro horor. Situace, které hlavní postava zažívá, jsou ztělesněním všech dětských i dospěláckých hrůzných představ a strachů. Jenže místy byly zvraty a posuny příliš překombinované. Co mě rušilo asi nejvíc, byl (český) jazyk. Nevím, jestli je to překladem nebo je to tak krkolomné i ve slovenštině, ale občas jsem místo děje nevěřícně sledoval kostrbatý text. Kvůli neumnému vyjadřování pro mě hlavní postava pozbyla hloubku a uvěřitelnost. Přes to všechno to bylo místy dost napínavé a knížku jsem si užil. Karika připravil i pár nečekaných momentů, které nakonec zvýšily moje hodnocení.
Moje první Karikova kniha byla Trhlina - čili jeho pozdější kniha. Druhý byl strach. Trhlina mě pohltila. To byl odvaz. Strach nebyl špatnej, ale už mu něco chybělo. A Tma? Něco do sebe má, ale něco je fakt špatně. Pominu to, že hlavní hrdina je Terminátor, kterej přežije víc, než DiCaprio v Revenantu. Ale budiž mu ke cti vysvětlení o stresovým rozdvojení osobnosti a dvojí vnímání reality. Kniha se čte sama. To je na Karikovi super. Stránky se přetáčí světelnou rychlostí. Ale tady není ten požitek. Je to nadprůměr, ale jen lehce.
Tak ako ostatné knihy Jozefa Kariku aj táto je fantasticky dobre čtivá, Tmu som zhltol za niekoľko hodín. Číta sa to úplne samé. Napínavá, pútavá, až na ten záver. Nejako neviem prísť na chuť záverom Karikových kníh. Podľa mňa sú nezvládnuté, čo im odoberá ten wow pocit, ktorý by som mal o pol roka alebo aj o dlhší čas, kedy by som si spomenul na knihu a prinútilo by ma to prečítať si ju znova.
Jedním slovem brak. A to jsem dosud Karikovy knihy četla ráda, ba co víc, i se mi líbily. I když je pravda, že u poslední Trhliny už to začalo maličko skřípat. Tma na mne však působí jak kdyby ji autor spíchl horkou jehlou, jako kdyby ji psal jen proto, že musí zaplatit složenky. Je to odbyté, nepropracované, celkový styl vyznívá lacině. Není to román, spíš bych to přirovnala k novele či rozsáhlejší povídce. Ale chybí mi tam prostě vše, napětí, gradace, vykreslení hlavní postavy a okolí (zasněžená Malá fatra naprosto vybízí alespoň k nějakému popisu). Celé je to prostě špatné.
Karika má na spisovatele z našeho regionu neobvykle silný žánrový tah na branku, až se nabízí otázka, jestli nakonec v cizině opravdu neuspěje. Být kniha v angličtině a mít za sebou mezinárodní marketing, tak splňuje všechno, co se od současných thrillerů a hororů žádá, od rychlého startu napětí, přes vršení drsných nehod a psychologických provázaností, až po finální twist. Opravdu čekáte, co z toho vyleze. A opravdu jste na pár hodin jinde, ve světě knihy. Plus jsem ocenil fakt, jak cynicky jsou tam vpašována negativa tvůrčí procese (poslouchání mnoha názorů na vaši práci). Tak jeden názor přidávám: velmi kvalitní spotřební titul, kterému hodnocení snižuji za to, jak se podobá jiným hororům, kde někomu straší v bedně. Holt už to není kniha typu Trhliny, s mimořádným geniem loci. Ale jako (lehce brutální) oddechovka moc fajn. (Čteno v překladu Jiřího Popioleka.)
Už třetí horor z pera Jozefa Kariky, který jsem přečetla. Z knihovny na mě zírají ještě Brány meonu, ale to nedám, cením si svého spánku.
Na Tmu nejsou téměř žádné kladné recenze a já váhala, mám-li se do ní vůbec pouštět. Zkusím první kapitolu, řekla jsem si a pak jsem knihu přečetla za jediné odpoledne. Za mě výborně zvládnutý popis postupujícího šílenství a rozkladu osobnosti až k hrozivému konci. Já jsem zklamaná nebyla.
Zajímavý námět, zdařilé zpracování i závěr. Akorát mně kniha nějak nesedla a vlastně mne nebavila číst.
Oukej, překvapilo mě, že jsem si v knihovně půjčila slovenský originál. Pár knih už jsem ve slovenštině četla, takže mi to nevadí, ale věřím, že spousta jiných (českých) čtenářů s tím může mít trochu problém, o čemž svědčila i podtrhaná slova jako garád, hmla nebo clivota (mimochodem super slovo) :D
Zastávám názor, že tím nejlepším od Kariky je Trhlina a další díla se na její úspěch marně snaží navázat. Tma je zpočátku zajímavá, neokoukaná, ústřední motiv bezvadně funguje... ovšem do chvíle, než se na něj začnou nabalovat další a další „zákeřnosti“ a rádoby dějové zvraty. Příběh pak působí (alespoň na mě) jako přeplácaná obložená houska (šunku nebo sýr? Ále, dáme oboje... a k tomu vejce, na ty mám zrovna chuť, okurku i rajčata, trochu špeku a nezapomenout ani na dresink, jó, to bude mít grády!) Prvotní nadšení pak každou stránkou upadá, čtenář už se nediví ničemu, co se v knize stane, místy se dokonce nudí... což je vážně škoda.
SPOILER: Myslím, že kdyby se víc rozpracoval ústřední motiv slepoty v horské chatě daleko od civilizace a pozbyl i těch „nadpřirozených“ věcí, mohl by to být setsakra napínavý survival trhiller, který by až připomínal Kingovu Geraltovu hru. Nicméně takto to na mě působí hodně přehnaně (jako snaha šokovat za každou cenu) a ani závěr mě nijak nenadchl.
Na Karikových hororech miluji tu atmosféru. V první půlce knihy je vybudována mistrně: sníh, zima, samota, pak tma, vrzající dveře, kroky, dávné dětské strachy ze skříně, přízrak tajemného pronásledovatele… (Pro mě nutnou podmínkou, abych si takovou četbu vychutnala, je večerní samota doma v posteli, za okny tma… Číst to někde na pláži nebo v kavárně plné lidí, asi by to nefungovalo.)
Jenže zhruba ve dvou třetinách autor překročil takovou neviditelnou hranici, kdy už toho všeho začalo být moc.
Inspirace jinými díly, kterou Karika tak trochu přiznává, mi zase až tak nevadí, každý asi pozná to svoje, mně to v něčem připomnělo Kingovu Geraldovu hru. Co mi ale dost vadilo, byla závěrečná, za vlasy přitažená scéna, kdy si nešlo nevzpomenout na povídku Jacka Londona Láska k životu. Jenže co snad bylo možné na Aljašce před sto lety, trochu mi nesedí na Slovensko 21. století.
Trosku natahovana banalitka, mozna ne zcela plne naplnujici ocekavani. Na druhou stranu, ledova zima je pri cteni primo citit a Karika umi svym popisem strhnout. Citim se mirne tahan za nos. Nicmene co naplat, vyjma jalove uvodu, jsem se opet bavil skvele.
Pro mne nejlepší Karikův román z trojice hororů "Strach-Trhlina-Tma", přesto nemůžu napsat, že jde o něco děsivého a hrůzu nahánějícího. Atmosféra byla určitě lépe vylíčena ve Strachu. Tma mne do dvou třetin nebavila - autor se dost opakoval, jeho vševědoucí mentorský tón mne už značně iritoval a když se hrdina chytil do pasti, to už bylo za hranou zdravého rozumu a mé čtenářské inteligence, nicméně závěr dal všemu překvapivý smysl /na rozdíl např. od Trhliny/. Odnáším si pocit, že jsem četla kvalitní psychologickou detektivku, ale nikoli horor, který nedá spát.
Loni jsem četla Trhlinu, která se zařadila mezi nejzajímavější knihy, které jsem v posledních letech četla. Přelítla jsem ji jedním dechem a i jsem se bála :) O to víc mě Tma zklamala. Nelíbí se mi, kolik toho hrdina zvládl přežít, pořád se to nabalovalo, až jsem si říkala, no to snad už neee... i když myšlenka knihy je zajímavá... ale je to podle mě spíš taková povídka. Navíc, vůbec jsem se nebála a na to jsem se těšila :)
Ta to bylo....nevím.. divné...zvláštní. Fakt zvláštní. Jednu chvíli jsem myslela, že knihu ani nedočtu. A tentokrát určitě ne proto, že by mě nebavila. Ty pocity během čtení, při vžití se do pocitů, co musel prožít hlavní hrdina po nakapání očních kapek a při pomyšlení na to, co asi bude zažívat vzhledem k okolnostem - něco jako panika (ne, tak tohle nedám, tohle nedokážu číst), neustálé pocity naděje, že to dobře dopadne, střídané s pocity hnusu, jako když vidíte nějaký blbý americký horor, se spoustou krve a seker a motorových pil :-D. Pořád také nevím jestli hlavního hrdinu litovat nebo si říct "dobře mu tak". I když to všechno co prožil, je dost trest sám o sobě. Ale tady je důkaz o tom, jak se limity lidských sil neustále posouvají a posouvají. A jak je lidská psychika zrádná a ošemetná.
A nyní se po Trhlině a Tmě s očekáváním těším na Strach.
Tuhle knihu jsem si půjčil v knihovně ve slovenském jazyce a při čtení jsem si musel ve slovníku vyhledat jen tři slova......paráda. Bylo to fajn, pan spisovatel dal hlavní postavě docela čočku.....
První půlka knihy mě bavila víc, jakmile se postava přesunula jinde, tak se mi to zdálo takové natažené....a ještě mu stane tohle a tohle a tamto.......a na konci mu to dám "riadne zožrať"
Pro mě je kniha bohužel spíš zklamání. Po Strachu a Trhlině mi bohužel připadá, že autor používá stále stejný námět, stejné popisy a stejná slova. Takové "nenadchne, neurazí". A to je škoda.