Tma
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389601/bmid_tma-B2w-389601.jpg
3
1428
1428
Televizní scenárista přijíždí na osamělou horskou chatu v pohoří Malá Fatra, kde si chce oddychnout od hektické práce a napětí v manželském vztahu, ale i vychutnat si poklidnou zimní atmosféru. Pak se však stane cosi nečekaného a jeho ozdravný pobyt se změní v děsivou noční můru. Přestože dveře nikdo nezamkl, chata se mu stane vězením a on v ní svede zoufalý boj o přežití.... celý text
Přidat komentář
Zklamání, jednoznačné zklamání. Že já blbec nikdy nedám na recenze. Ano, v knihovně mám oblíbence, které zde mají třeba 50 % - ale obvykle se spíš spálím. Jako teď. Zní to opravdu zajímavě, jenže spousta námětů zní dobře a ve finále je na tom nejlepší samotný nápad. Tady se od té doby, co hlavní (snad bezejmenný, ani si nepamatuji) hrdina oslepne, nestane nic, co by mě nějak zajímalo, místy jsem byla i pěkně zmatená - a nebylo to to napínavé zmatení (třeba s tou další chatou - co to sakra bylo?). Děj, spisovatelův styl (hlavně odlehčené, snad "vtipné" věty jen tak vhozené do dramatických scén) ani některé názory mi příliš nesedly, navíc když jen tak použil text nějakého slovenského nebo českého cajdáku z rádia, který mě pak otravoval v uších, pěkně mi to zážitek pokazilo.
Co se konce týče, ten byl takový přeplněný a zároveň nijaký.
Jak jsem řekla, zklamání.
Karika zase nezklamal, ví jak vyvolat husí kůži. Kniha se rozjížděla o něco pomaleji než ostatní, zase ale nebyla překombinovaná, zabavila a dávala smysl.
Tak jsem se odpoutal od Kateřiny Surmanové, kde to trochu skřípalo a sáhnul po osvědčeném Karikovi, v očekávání kvalitního hororového zážitku, který jsem obdržel plnou měrou v Trhlině a do jisté míry i ve Strachu, Hladu a Žízni. Jenže Tma je spíš thriller, takže ten horor se jaksi moc nekonal, nebo aspoň ne v té formě, která staví především na tajemnu a nevysvětlitelných jevech. Ale i tak se to četlo poměrně příjemně a svižně, byť jsem tomu tedy trochu pomohl zrychleným prolétnutím na můj vkus příliš naturalistickýh pasáží. Detailní rozbor řezání vlastních šlach holt nepatří mezi mé oblíbené žánry. Díky dobré čtivosti je to ale ten druh knížky, který človek dá bez problémů za jeden až dva večery. Celkem mě i překvapilo rozuzlení, které jsem narozdíl od jiných komentujících dopředu neprokoukl, resp. mě napadlo až pár stránek před tím, než mi ho autor sám vykecal. Takže docela dobré, byť to zdaleka není nejlepší Karikovina, jakou jsem kdy četl.
Nejprve jsem četla Trhlinu - bomba. Další (Strach a Hlubina) už mě tak nenadchly a tak jsem ještě zkusila audio knihy Tma. Jako horror první půlka dobrý, později už jsem jen chtěla vědět, jak to skončí. Nemůžu si pomoc, nebavilo mě to. A ani konec na tom nic nezměnil.
(SPOILER)
Tak tady Karika nezklamal, narozdíl od Hlubiny. Jsem ráda, že většina Karikových knih není nějak extra dlouhá, a zbytečně rozvláčná.
Knihu jsem tedy četla podruhé, po několika letech a úplně jsem zapomněla, jak Karika vykreslil mrazivou atmosféru. Sice jsem věděla, jak tedy kniha dopadne, asi podobně, jako většina, co jsem četla, tragicky. Konec mě tedy při prvním čtení překvapil, teď už ne.
Celkově Tmu hodnotím jako jednu z těch velmi zdařilých, co jsem od Kariky četla.
Knihu jsem zřejmě vůbec nepochopila.
Pokud by to byl horor, pak by tam nemělo být vysvětlování a odkazy na psychologii a filozofii ( stejně jako ve Smršti ). Jak tam zazní selektivní amnézie, parciální slepota, hysterie, duální osobnost - dvojník...
Pokud začne autor podávat jasná vysvětlení podaných jevů, už to není horor.
Jinak to bylo celkem čtivé, nebála jsem se, jelikož se nebojím toho, co není ale spíš toho, co je. Takže bubák ve skříni mě nevyděsí, ale bubák v podobě debila člověka ano.
Cca od str.10 jsem si říkala, že ono to ... a ono to na konci taky tak bylo.
Nicméně to mezi tím nebylo špatné, takové líbivé kulisy - zima, hlad, bez signálu, samota, divné kroky, zde neobvyklý kámoš - diktafon, docházející zásoby všeho.. to vždycky "pobaví" a lidi to rádi čtou. Nejlépe v posteli s hrnkem čaje, k tomu 2 deky a teplý ponožky na nohy.
Od malička nesnáším příběhy, kde je pomoc užuž na dosah a něco se stane a je to pryč. To mě vždy stresuje, ale příšerně. Jak v knize, tak ve filmu.
Takže závěr, kdy už vidí světla Belé a potká dva tuláky-pytláky
( byli skuteční?, já nevím), a oni ho vedou jinam, dál od světel, brr, fuj, to je moment, kdy já odcházím z kina nebo zavírám knihu.
Pročítala jsem komentáře ve snaze přiblížit se vysvětlení, jak to chápou ostatní.
Překvapilo mě, když jsem v jednom z nich četla : "pokud by knihu napsal skutečný spisovatel, tak by... ". A pan Karika je tedy kdo? Zubař?
'Zlé veci sa však nedajú iba tak vytriasť, nič zlé, čo sa ti usadí v hlave, poľahky nevytrasieš.'
'Tma' si určite zaslúži lepšie hodnotenie, no musíte mať na ňu tú správnu náladu a rozpoloženie! Zakaždým mi táto kniha naženie najväčšie zimomriavky zo všetkých karikoviek, pretože sa do hlavnej postavy doslova vnorím... Mali by ste to vyskúšať...potom je to celkom iná jazda...
PS: Ale zažiť toto na vlastnej koži (myslím časť s chatou), asi by som sa pototo :)
'Nádej ťa zabije, lebo zomiera posledná.'
'Nikto o sebe nevie všetko, každý má sám pred sebou zopár tajomstiev.'
Jak píše v závěru sám autor: "... v mém blábolení bylo tolik náznaků, tolik podklouznutí jazyka, že by ses měl nad sebou zamyslet, pokud jsi to, o co šlo, neodhalil už dávno."
Tak já hlásím, že jsem dávala pozor a došla mi pointa celkem brzy. A zatímco začátek mě fakt bavil a hltala jsem stránku za stránkou, zhruba od poloviny už jsem se přes některé pasáže dostávala stejně obtížně, jako přes ty závěje sněhu. Akčně dramatický konec to ale přeci jen vylepšil.
Za mě tedy zůstává pořád nejlepší Trhlina.
První setkání s autorem a přes slibný začátek velké rozčarování. Kniha mě nezaujala.
Příběh pro mě absolutně postrádal napětí a nějaké záhadno či tajemno bych také hledala jen ztěží. Hlavní hrdina mě naopak štrašně iritovala a snad nikdy jsem si nepřála víc, aby hlavní postava už konečně umřela. Pokud bych měla hodnotit samotnou zápletku, dostala by ode mě pouze 2 z 5.
Naštěstí má audiokniha svou kvalitu díky výjimečnému přednesu Vasila Fridricha, který dokázal textu vdechnout alespoň nějakou atmosféru a dodal mu dramatický náboj. Díky jeho podání byl pro mě poslech rozhodně mnohem snesitelnější.
Trhlina se mi moc líbila, Strach byl takový lepší průměr. Ale Tma...ta byla velké zklamání. Kniha se četla rychle, první půlka mě docela i bavila a byla jsem zvědavá, co přijde dál... pak už jsem si přála jen konec! A doufala, že se to zlepší, že přijde nějaké super rozuzlení...
Knihu jsem přečetla za dva dni, byla napínavá, trochu k neuvěření, že člověk může tohle všechno přežít, ale závěr nečekaný. Už jsem přečetla Trhlinu, víc knih od tohoto autora asi nedám.
Kniha byla hodně napínavá a na konci docela nechutná a překvapivá. Knihu jsem přečetla skoro jedním dechem, nedokázala jsem se odpoutat.
Knihu jsem nedočetl, takže nemůžu kompletně posoudit.
Skončil jsem, (hádám) asi u strany 140?
Spíš to bylo tím, že celkově nemám rád thrillery. (Tohle byl první thriller, co jsem kdy četl)
To neznamená, že je tato kniha špatná! Moc se mi líbil autorův styl psaní.
Pokud máte rádi thrillery a napínavé příběhy, tak by se vám podle mě tahle kniha mohla líbit! :)
Kniha mě nebavila ... první půlka ještě dobrá, ale dočetla jsem jen díky tomu, že měla 204 stránek.
Skvělá kniha, kterou nejde odložit. Příběh s opravdu temnou atmosférou, ve kterém jsou výborně popsané myšlenkové pochody a pocity.
Tak s takhle skvěle vystavěnou atmosférou jsem se už opravdu dlouho nesetkala. Autorovi se výborně podařilo vtáhnout mě do malého srubu uprostřed hor, mrazivé zimy a neproniknutelné tmy. Tak z toho by se člověk zbláznil! S hlavní postavou jsem propadala panice, strachu, trpěla chladem a cítila vlčí hlad.
Na knize si také cením, že je zasazena do originálního prostředí, do mně známé Malé Fatry – neexotické prostředí dokáže vystavět mnohem reálnější kulisu.
Tuto knihu hodnotím jako velmi originální a sugestivní.
Bála jsem se, aby závěr vše nepokazil, nebyl příliš banální, ale nabízející se rozuzlení bylo v podstatě logické.
Ráda si hned přečtu další autorovy romány.
Zajímavá je grafická podoba knihy, na samotné obálce mě překvapilo, jak byla zřejmě záměrně výtvarně pojata. Dlouhou dobu mi připadala jen černá, až později, podobně jako se to stalo v příběhu, začala jsem si všímat vystupující hradby lesa a malého srubu.
Určitě doporučuji!
Thrillery moc nečtu. Tento jsem si zvolila, protože se mi hodil do čtenářské výzvy. Odehrává se totiž na Malé Fatře, kde jsme trávili dovolenou. Ze začátku se mi kniha hodně líbila. V prostředí, kde se děj odehrává, jsme se pohybovali i my, takže jsem si o to více dokázala vše představit. Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla pro mě nové informace o tom, co může způsobit panika a další zajímavosti, které jsou v knize zmíněné jen tak mimochodem. Od druhé poloviny je kniha čím dál více nechutnější. Vše vygraduje v předposlední kapitole, kterou jsem málem přeskočila. Díky poslední kapitole, kde je celý příběh hezky a zajímavě vysvětlen, dávám plný počet hvězdiček.
Přidala jsem hvězdičku, po poslechu audioknihy. Tenhle příběh mě fascinoval i tím, jak poskládal fůru věcí, kterými se inspiroval a postupně to tam ústy hrdiny přiznává. Bylo to na hraně dortu pejska a kočičky, ale z té hrany mi to nespadlo.