Tma
Bernard Minier
Martin Servaz série
< 3. díl >
Rozhlasová moderátorka Christine objeví na Štědrý den v poštovní schránce dopis od ženy, která se chystá spáchat sebevraždu. Druhý den zavolá do rádia muž a obviní ji z toho, že nic nepodnikla. Hrozby a urážky se brzy znásobí, jako by se někdo snažil převzít kontrolu nad jejím životem. Co když jsou naši blízcí jiní, než se zdá? Poté, co Major Servaz obdrží obálku s kartou od hotelového pokoje, v němž před rokem spáchala sebevraždu jakási umělkyně, je jasné, že si někdo přeje, aby se vrátil zpátky do práce.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Thrillery
Bude vydáno: 2025 , XYZ (ČR)Originální název:
N'éteins pas la lumière, 2014
více info...
Přidat komentář
Wow, Minier překonává moje očekávání zas a znova. Knihu jsem četla zase téměř nonstop a dokonce jsem se i občas dost bála a to i za bílého dne. Autor nepracuje se svými hrdiny, kteří jsou pro tentokrát spíše v pozadí . Což ale vůbec neubírá Servaz sérii na zajímavosti a kontinuitě. Když si člověk myslel, že už žádný zvrat nepřijde, přijde další a pak znovu další. Skoro až neuvěřitelné, jak Minierova mysl pracuje a jak moc příběh propracoval a kolik vrstev v něm je. Jediné co bych vyčetla, (i když bez toho by to asi nebylo ono) hodně brutality a krve, ke konci už pak i na mě to bylo trochu moc strašení a stalkerování, ale jinak super. Trochu vtipné mi také přišlo, že osoby vyslýchané Servazem opakují "Vy jste za mnou ale nepřišel, abyste si se mnou promluvil o..."
Tak jsme si dlouho mysleli, že to je jasný, a ono houbičky, stál za tím někdo jiný. Že se ale Christine dokázala pomstít, co?
Zatím nejlepší díl serie. Nevim jestli to bylo čistě kvůli tomu, že vyšetřovatelé byli v pozadí a o Hirtmanovi tam padli jen 2 věty, ale děj plynul, byl záživný, plný zvratů.
Za mě jeho třetí a nejlepší díl. I když se tady detektiv Servaz moc neobjevuje a vlastně ani nevím jestli se jeho přičiněním něco vyřešilo,ale kniha má spád. Pořád se něco děje a ani na chvilku mě nenechala vydechnout. Jeho knihy mám snad nejrychleji přečtené. Je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů.
Kniha je čtivá, ale předešlé díly se mi líbí víc. Zde byl Martin Servaz vlastně trochu mimo a moc toho nevyšetřil, příběh si tak nějak plynul i bez něj. Ale další kousek určitě zkusím.
Na rozdíl od ostatních výtvorů autora, se tato povídka dala i číst. Líbilo se mi, že tam ten lůzr Servác nemá skoro žádné pasáže, naopak si Christine musela pomoci sama. Nebyl by to autor, aby děj opět nevyfabuloval do monstrózních rozměrů. V podstatě z každého člověka na zemi udělal hackera/zámečníka/soukromého detektiva/elektronického experta.
Zatímco do 2/3 knížky se držel jakž takž při zemi, tak pak si asi něco šoupnul a děj roztočil jako kosmonauta na centrifuze. Závěru je skutečně škoda, kdyby se konečně odprostil od své touhy po šokujícím rozuzlení a po strhující zápletce, bylo by to příjemné letní čtení.
Super,stejně jako předchozí díly. Moc jsem si Servaze oblíbila a těším se na další díl :-)
Třetí díl příběhů detektiva Servaze nelze nazvat pravým kriminálním příběhem. Celou první polovinu knížky je děj zaměřen spíše na reportérku Christine, která je psychicky vydírána a neví se kým. Osobně mi psychická manipulace nedělá vůbec dobře, takže jsem měl problém se čtením pokračovat, ale chtěl jsem vědět, kdo za tím stojí. Celkové vyústění zápletky bylo dokonalé. Takže knížce zase bez problému dám čtyři hvězdičky.
Opět těch 616 stran knihy uteklo rychle. Na první díl to sice nemá, ale thriller výborný. Mám ráda styl psaní Miniera, že skoro až do konce mě nechává v nevědomosti.
Tak dobře psaná kniha, vlastně celá série, že jsem tomu propadla a pár dní po přečtení jsem byla vyloženě vyhrabaná. Bála jsem se, že mě někdo pozoruje, když spím. :D
Třetí "Servácovka", kterou jsem četla, mě prozatím zaujala nejvíc. Přišlo mi, že netrpí až tak moc kecacím syndromem (což se o prvních dvou nedá říct) a příběh se rozjíždí velmi dynamicky hned od začátku. Vše bylo velmi napínavé a vpravdě děsivé a já hodně přemýšlela, jak to s Christine asi dopadne. Vůbec mi nevadilo, že Martin Servaz byl tentokrát dost upozaděn a vyskytoval se spíš až ve druhé části, aspoň jsem se nemusela neustále usmívat nad jeho loserovskými tendencemi nebo nad tím, že dostal opět od někoho na budku. Nic to ale nemění na tom, že na všechno přišel skoro jasnovidecky :).
Co se týče hlavní hrdinky Christine, byla mi velmi sympatická a hodně jsem jí fandila. Proto jsem i doufala, že příběh neskončí nějak fádně, ale že nám autor naservíruje zajímavou a šokující pointu, která klidně může být za hranicí uvěřitelnosti. A přesně to se stalo. Jsem se závěrem velmi spokojená a celkově musím uznat, že celý příběh měl šmrnc i šťávu. Jenom je mi proti srsti, že v tomto typu zápletek vždycky musí pachatel oddělat nějaké to domácí zvíře. Proč nemůže být autor originální a oběti zničit třeba cenné modely letadýlek nebo spálit sbírku známek?? :D