Tma nemá stín
Arnošt Lustig
Román vypráví o útěku dvou židovských chlapců z transportu do koncentračního tábora a jejich strastiplnou cestu za svobodou. Východiskem románu je povídka ze souboru Démanty noci, kterou autor rozvedl a vydal poprvé v anglickém jazyce v roce 1976.
Přidat komentář
,,Vápna je ve mně jen tolik, že bys nevybílil ani strop hajzlíku v německým kasínu v Terezíně. Síry, že bys možná zaplynoval kotě. Z mýho fosforu bys vyrobil dvacet čtyři sirek. Ale z tuku a vody tři a půl kila mejdla. Proto z nás dělají mejdlo."
Kniha se mi velice líbila, autora mám moc ráda, doporučuji, určitě stojí za přečtení!
Bohužel jsem tuto knížku četl hned po Útěku z Osvětimy, která měla pro mne vražedné tempo. Takže mě tato knížka přišla místy rozvláčná. Jinak doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Démanty noci |
| 2001 |  Colette z Antverp |
| 2007 | Dita Saxová |
| 1968 | Hořká vůně mandlí |
| 2003 | Krásné zelené oči |
(SPOILER) Původně povídka z povídkového souboru Démanty noci, vydaného v roce 1958. Přepracovaná a doplněná v novelu v roce 1991.
Drama dvou chlapců (Many a Dany) uprchlých z židovského transportu při náletu. Strastiplná cesta z jižního Německa do Prahy přes pusté lesy. Popis putování proložen retrospektivními "střihy", mezními zážitky chlapců z koncentračního tábora - psychologické sondy do vědomí chlapců tváří v tvář vypjatým životním situacím, s autorovými autobiografickými prvky. Many je sužován vzpomínkami na prožité hrůzy, Dany se obrací do budoucnosti, se silnou vůlí po životě a svobodě, se snahou vše špatné vytěsnit a "pohřbít".
Popis nacistické mašinerie a mentality, ztělesněné postavou primitivního esesáckého dozorce v koncentračním táboře. Popis nacismu jako degenerované pseudoideologie, demaskované sadismem a loupeživostí. Skupinová mentalita židů v koncentráku je popisovaná jako myšlenková mapa mezi komunisty (Kohenova parta), podřizující svůj život pro ideály revoluce na straně jedné a nábožensky ortodoxními židy (židé z Podkarpatské Rusi), hledající sílu a útěchu ve víře v boha. Významná pro děj je postava "světáka" Franka Bondyho - člověka, co "umí" žít v přítomné chvíli, snažícího se z ní vytěžit maximum pro sebe - jako symbolu nejednoznačnosti. Časté je střídání perspektiv postav.
Klíčová scéna je, když Many vstupuje do selského stavení, aby opatřil potravu, a setkává se s venkovskou ženou a dítětem - konfrontován jak s ní, tak se svými morálními postoji.
Leitmotivem díle je dle mého pojetí podstaty člověka a hodnoty lidství: "Člověk není jen souhrn zkušeností, ale co a čím se ukáže v rozhodující chvíli". Naděje v lidskou toleranci a nepředpojatost vůči lidem, prověřená mezními životními zkušenostmi. Závěr je nejednoznačný a otevřený pro oba výklady: smrt chlapců nebo jejich možný únik.