Tmavá komora
Jonathan Moore
Gavin Cain, inšpektor z oddelenia vrážd sanfranciskej polície, je práve uprostred exhumácie, keď mu zazvoní telefón. Starostu San Francisca Harryho Castelliho ktosi vydiera, preto sa Cain okamžite musí vrátiť do mesta. Helikoptéra je už na ceste. Truhla a Cainovo vyšetrovanie odloženého prípadu musia počkať, zatiaľ ho zastúpi jeho partner Grassley. Na radnici starosta neochotne ukáže Cainovi štyri fotografie, ktoré dostal od neznámeho odosielateľa. Na prvej je vystrašená blondínka, na druhej nočný stolík s tabletkami, peňaženkou a putami, na tretej žena s fľašou v ruke a na poslednej tá istá osoba takmer nahá, pripútaná k posteli, už v bezvedomí, ale nie mŕtva. Priložený list hovorí jasnou rečou: čoskoro budú nasledovať ešte hrôzostrašnejšie odhalenia, ak si starosta predtým dobrovoľne nevezme život. Cain sa pustí do vyšetrovania, no partner Grassley ho informuje o nečakanom náleze v truhle exhumovaného tela a oba prípady sa komplikujú – alebo ide len o jeden prípad? Tmavá komora, mimoriadne pôsobivý triler so zložitou zápletkou, sleduje in- špektora Caina pri odhaľovaní vydierača a možno aj vraha. Premyslene ho vťahuje do siete utkanej z temnej minulosti, ktorú starosta za seba vrhá ako tieň.... celý text
Detektivky, krimi Dobrodružné Thrillery
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
The Dark Room, 2017
více info...
Přidat komentář
Som prekvapená, že ma tak nízke hodnotenie, podľa mna sa veľmi dobre čítala a zápletka bola zaujímavá.
Tmavá komora ma dosť bavila, zaslúži si istotne lepšie hodnotenie ako súčasné. Podľa môjho názoru bola plná napätia, adrenalínu a skvelého nápadu so zápletkou. Takže 4 * jak vyšité!
Nechápu tak malé hodnocení, určitě by tato kniha měla být v červeném... Neříkám, že je to úplně top, ale ty 4 *nejmíň si zaslouží.. Já, co se týče krimi a thrillerů jsem dost,, náročná,, a tohle se mi četlo moc dobře, děj běžel neustále, pořád se něco dělo, a jasně, nemůžu tuto knihu srovnávat s knížkou od toho samého autora, která vyšla nedávno NOČNÍ TRH a která mě pohltila úplně... Takže tato knížka byla jen jakýsi,, předvoj,, před,, vedením,,!!!
Kniha má rozhodně dobrou pointu ale styl psaní autora který si myslím že byl až příliš upjatý nebyl nic moc valného a prospěšného pro tuto knihu .Ocenuji také vykreslení reality toho že policie v odlehlejších místech a méně frekventovaných má vybavení velmi slabé přestože čas někdy rozhoduje o mnohem víc než vyšetřovatel osobně
Poté co jsem četla vcelku negativní komentáře, musím napsat, že za mě rozhodně super detektivka. Krásně se četla, nikde jsem se neztrácela. Podle mě, to mělo "hlavu a patu". Kniha mě bavila od začátku a těšila jsem se až se dozvím jak to skončí a ze závěru jsem spokojená.
Kniha, která člověku ukáže, že se před minulostí neschovává nikde a nikdy... skvělé čtení
Po dočtení knihy uprostřed noci jsem nemohla usnout, ale ne proto, že by kniha byla tak hrůzná (i když byla), nebo přinesla něco užitečného k delšímu zamyšlení (to nepřinesla), ale spíš proto, že vlastně nebyla dobrá (ne, byla špatná).
Autor v ní postupně namíchal přeplácaný koktejl z různých námětů a témat mnoha detektivek i politických thrillerů (úplně se mi při každé další ingredienci vybavovaly jednotlivé knihy i filmy), ze zástupu nesympatických a neuchopitelných postav, z nichž zrovna těm příjemnějším dal nemilosrdně (a zcela zbytečně) zabrat, a z nevěrohodného vyšetřování, do něhož ihned vstoupila FBI (doteď vlastně nevím legální důvod) a zahraničí (to jim nakonec pomohlo případ vyřešit, protože předsudky a chyby vyšetřovacího týmu to prostě nedovolily). A samo vyústění, to už autor asi nevěděl kudy kam, když z hlavního záporného hrdiny udělal vlastně oběť na x-tou.
Ach jo, četla jsem a četla (vážně jsem chtěla vědět, oč jde a jak to dopadne), ale kniha mě nakonec ubila a zanechala jen pachuť. Opakovanou citaci z díla bych tedy věnovala autorovi: "Prásk!"
Moore prý navazuje na Poea a Chandlera, jak se píše na předsádce a jak zmiňuje i komentář níže. Pcha, ta drzost. Zastřelila bych i tvůrce těhle "bonmotů"!
Temná komora není špatná, jen mi přijde, že si Jonathan Moore předně vymyslel závěr a historii inkriminovaného zločinu, a pak k tomu teprve narouboval zápletku. Díky tomu funguje nejlépe až závěrečná třetina, kde souvislosti konečně začnou nabývat na logice. Vše předtím, jako by autor vymýšlel za pochodu, třeba koho a jak do vyšetřování zainteresovat, aby vše dospělo k dopředu vymyšlenému konci. Většina vyprávění se tak vleče, přestože ústřední motiv přijde na přetřes hned na prvních stránkách. Následuje dlouhé seznamování s protagonisty, kterých je zbytečně moc, a skládání událostí k sobě, přičemž čtenář musí zatnout zuby, aby se nevysmál absurditě časových náhod. Dlužno podotknout, že zbytečně, protože všechno co se zdá být přitažené za vlasy, tvůrce poměrně rozumně vysvětlí. Ač to trochu skřípe, funguje to na té konvi.
Ve zjednodušené verzi se dá říct, že první polovinu jsem měl chuť knihu odložit, ale jakmile se začalo rozpracovávat pozadí historie, najednou mě to docela chytlo.
Kniha bola veľmi priemerná a chaoticky napísaná. Viac ako polovicu knihy som sa strácala v deji a najmä v postavách. Pointa resp. príbeh by bol OK len to spracovanie nič moc. Napriek tomu sa kniha rýchlo čítala vďaka kratučkým kapitolkám. Nenadchne, neurazí.
Moc se mi líbila! A uvítala bych další se stejným hrdinou i jeho přítelkyní - mám ráda, když na pozadí série detektivek plyne i osobní příběh vyšetřovatelů. Tady byl jen takový kusý - ale je pěkně našlápnuto.
A celkově se příběh dobře odvíjel, zápletka sice krutá, ale zajímavá. za mne 5 hvězdiček bez váhání!
Až mne překvapilo, že se mi tak líbila - mám radši anglické než americké krimi, tahle mi připadala spíš v anglickém stylu.
Ze začátku mi přišla chaotická a nějak mi unikalo, co je hlavní děj. Jinak se to četlo docela dobře, a konec mě překvapil, nečekala jsem takový.
Dočetla a kniha najedno přečtení,klasická detektivka.Chvilkama bavila,chvilkama nuda.Závěr nic moc.
Těšil jsem se na to a ve výsledku jsem docela zklamaný. Moore prý navazuje na Poea a Chandlera. Prvního načtenýho nemám (takže nevím), ale druhýho jsem si tam fakt nevšiml. Anebo jsem byl při čtení slepej. Atmosféra je solidní, tempo vyprávění taky, hlavnímu hrdinovi jsem ze začátku slušně zobal z ruky... jenže asi po sto stránkách jsem se přistihl, že mě nezajímá ani on ani ostatní postavy a že to vlastně čtu z donucení, abych zjistil, v čem je zakopaný pes. A z donucení jsem knížku nedočítal už hezky dlouho.
Taková normální detektivka. Z Poem to nemá nic. Spíš psané tak chladně a chlapskym stylem jak Chandlera. Jana M