Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405846/bmid_tmave-steny-willardu-n1u-405846.jpg
5
1090
1090
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno:
2016
,
Ikar (CZ)
Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
V tmavých stěnách Willardu nepřebývalo štěstí ani láska. Jen nešťastná srdce a bolest v duši ukrývala zamřížovaná okna. Ale zasloužili si všichni chovanci pobyt v těchto ponurých zdech? Dokázali vzdorovat nesmyslné léčbě, která je navěky vzdalovala od běžného života? Dokonce tento ústav měl i vlastní hřbitov.
Díky mladé Izzy - o mnoho desítek let později - pokračuje příběh z roku 1929 a stojí to za to! Druhá dějová linie, týkající se Izzy ,není tak dramatická. Celá kniha nám ale pořádně zahraje na city.
přečteno jedním dechem, velmi bravurně napsaný smutný osud Clary, i slzu jsem uronila......doporučuji !!!! za mě 100%
Při čtení jsem měla pocit bezmoci a zlosti nad tím vším, čím si Clara musela projít. Ztracené a zničené mládí, které už jí nikdo nikdy nebyl schopen nahradit... Pro mě to byl opravdu smutný příběh a nic na tom nemění ani fakt, že závěrečné stránky se blíží k jistému happyendu. Jde o velmi emotivní čtení. Doporučuji.
Nejprve jsem váhala, zda se do knihy pustit - podobně laděná dramata běžně nečtu, ale nakonec jsem nelitovala.
Tmavé stěny Willardu jsou skvěle napsaným a detailně propracovaným lidským dramatem s dobře odměřenou dávkou napětí mezi jednotlivými postavami a skvostně vykreslenou atmosférou, která je neutěšená, tísnivá, smutná a místy skutečně skličující.
Kniha je napsaná velmi čtivě, jedná se o velmi emotivní čtení a Wisemanová některá místa napsala tak sugestivně, že jsem si musela občas dávat kvůli přívalu emocí pauzy, abych všechno vstřebala. Rozhodně se jedná o velmi silný čtenářský zážitek, za který jsem ráda, že jsem ho absolvovala.
Opravdu jsem nečekala, že se mi kniha bude tak líbit. Dočetla jsem ji o půlnoci, nemohla jsem přestat. Je vidět, že autorka opravdu studovala, jaké podmínky panovaly v ústavech pro choromyslné a proto životní příběh Clary byl velmi depresivní. Není to tak dávno, kdy se elektrošoky používaly ještě i u nás. Je to moc krásně napsaný román opravdu jen pro ženy - veliká láska, obětavost, přátelství - nemyslím, že by se to komukoliv z mužského pokolení u mě v rodině líbilo. Děkuji Ellen Wisemanové za příjemný zážitek a jen lituji, že je to zatím od ní jediná kniha na našem trhu.
Úžasná kniha! Skvelo napísaná a určite sa Vám vryje pod kožu. To, že spomínaná liečebňa skutočne existovala posunie knihu ďalej... Stalo sa mi, že som musela knihu zavrieť a dej trochu rozdýchať, niektoré pasáže sa čítali veľmi ťažko. Určite ju odporúčam prečítať.
Do této knihy jsem se nemohla ze začátku začíst asi až od sté stránky se teprve příběh Izzy Stoneové rozvinul, kdy najde deníky a začíná pátrat po tajemství útulku pro Willard. V knize byly věrohodně popsáno co se dělo v tomto ústavu pro choromyslné. Ale za mě jen tři hvězdičky pro mě byla kniha dost depresivní.
Knihu jsem brala tak, jako bych četla dvě najednou. Představovala jsem si, jak Izzy bude pomalu odkryvat příběh Clary, ale každý příběh jel sám za sebe. Co se týče Izzy přišlo mi to jako teenagerovské čtení. U Clary byly velmi dobře popsány praktiky v ústavu pro choromyslné a věřím, že se to takhle i v dřívějších dobách dělo. V happy end jsem snad ani nevěřila.
Čtivě napsáno. Příběh Clary mě pohltil, co si musela prožít, nelidské zacházení v sanatoriu, nechápu postoj jejich rodičů, že ji jen tak odepsali ... Příběh Izzy mě zas tolik nebavil, spíš na mě působil jako průměrný románek pro dívky s prvky hororu. Na konci mi přesto ukápla slza dojetím.
Na doporučení jsem si tentokrát vybrala četbu, kterou běžně nečtu.Je to jedna z nejbáječnějších knih co jsem kdy přečetla, vřele doporučuji přečíst a prožít tento silný příběh!
Nádherná knížka, je neuvěřitelné, jak se dříve v sanatoriu - a nejenom tam, k lidem chovali!
Čekala jsem trochu něco jiného. Kniha spíše než do kategorie čtení pro ženy patří mezi čtení pro dívky či Young Adult . Dějová linka Izzy je napsána velmi prosťoučce a černobíle. Část o Claře je zajímavější a téma zneužívání psychiatrie je určitě nadčasové.Takže děvčatům ve věku Izzy (i mladším) mohu doporučit.
Moc hezké čtení, knížka už má svoje místečko v mojí knihovničce :-) .... Velmi ráda se k ní zase vrátím, je to jedna z těch knih, které prostě musíte mít :-) ...
Musím uznat, že jsem si nemyslela, že se mi kniha zalíbí, ale nakonec jsem z ní byla uchvácená. Příběh byl poutavý, vývoj událostí byl nepředvídatelný a při popisování některých procedur a prostředí Willardu mi běhal mráz po zádech. Claru jako hrdinku nesmírně obdivuji, především to že vydržela silná a odhodlaná i přes veškeré překážky, který ji život nastražil. Knihu všem jenom doporučuji a věřím, že i já se k ní ještě někdy vrátím.
Původně jsem se domnívala, že půjde o červenou knihovnu opepřenou záhadou ústavu pro choromyslné. Ale byla jsem příjemně překvapena spádem děje i některými zajímavými zvraty. Dějová linka Izzy mě až tak nezaujala, brala jsem ji spíše jako nutné pojítko mezi minulostí, v níž se odehrává příběh Clary a současností, a bez něhož by nešlo příběh uzavřít.
Musím se přiznat, že mě kniha dostala. Ne,opravuji se : pasáže Clary mě dostaly. Do jejího příběhu jsem se ponořila, zžila jsem se s ním, cítila jsem každý záchvěv štěstí, její lásku, její strach. Bolelo mě, co se jí stalo. Autorka krásně popisovala sled událostí s úžasnou atmosférou. O to víc jsem nechápala, jak mohla příběh Izzy tolik odbýt. Jsem ráda, že Clara zůstala v popředí, avšak Izzyin život byl dosti neoriginální a přiznávám, že ač mi je to líto, tak mi přišel i trapný. Proto bych ráda vyzdvihla Claru. Jen díky ní uděluji knize 5* a mohu ji doporučovat.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Skvělé, doporučuji. Miluji tajemné knihy s tématikou sirotčince, blazincu a sanatorií. Místy mi bylo až zle, když člověk cetl, co se v té době dělo. Přijde mi, že spíš byli blázni ti lekari.. a pokud tam byl někdo těhotný nebo tam byly malý děti, tak to je fakt hnusný..:(