Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/493894/bmid_tmave-steny-willardu-1mW-493894.jpg
5
1058
1058
Izzy je sedmnáct a je poloviční sirotek. Žije u pěstounů a okolnosti smrti jejího otce jsou víc než tragické. Nešťastná dívka najde vítané vytržení, když v místním zrušeném psychiatrickém sanatoriu najde starý deník. Objeví v něm okno do své vlastní minulosti. – Claře Cartwrightové bylo v roce 1929 právě osmnáct let. Zmítá se mezi autoritativními rodiči a láskou k italskému přistěhovalci. Když odmítne vnuceného ženicha, nechá ji otec zavřít do soukromého útulku pro duševně choré… I když se Izzy musí porvat s potížemi spjatými s novým životním začátkem, Clařin příběh ji stále poutá k dávné minulosti. Pokud Clara opravdu nebyla duševně nemocná, může to nějak objasnit i Izzyino trauma? Pátrání po Clařině osudu přiměje Izzy přehodnotit vlastní životní rozhodnutí – s šokujícími důsledky.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , Ikar (ČR)Originální název:
What She Left Behind, 2013
více info...
Přidat komentář
Tak trochu ženské čtení, tak trochu jsem fňukala v metru...
Temný příběh a zcela nepochopitelný. Jen doufám, že je pouze z hlavy autorčiny a nikdy se nestalo, aby tohle rodič udělal svému nezvedenému dítěti, které ho trochu zlobí, nebo má vlastní názory na svůj život.
Život a úroveň státních psychiatrických zařízení v první polovině minulého století musela být opravdu dost tristní. Mohu jen doufat, že nyní je to jiné, lepší.
Za čtivost dávám 4, jinak to vidím na 3 hvězdy. Přece jen víc román pro ženy než román.
Tuto knihu jsem měla v hledáčku už dlouho a od úžasné mamky mého přítele jsem ji dostala k narozeninám.
Kniha je doopravdy úžasná tak jak jsem si ji představovala. Teď jsem ji konečně dočetla a nemohla jsem se odtrhnout :D.
Jediné co bych vytkla je to, že by šel pohled do minulosti ještě více rozvést.
Moc pěkný, pochmurný příběh. Jak se mi do knihy nechtělo, tak jsem z ní byla nadšená.
P.s. : obě linky příběhu byly skvělé.....každá jiná...
Kniha opravdu čtivá, místy přímo hororová. Příběh z třicátých let minulého století, kdy bylo možné jednat s dospělými dětmi tak krutým způsobem, jen proto, že měly jiná přání než rodiče. A že existovala taková zařízení, jako byla léčebna Willard z tolika krutostmi. Kniha se mi velice líbila, překlad precizní.
Faktom je, že táto kniha je napísaná spôsobom, ktorý dokáže čitateľa zaujať a pri čítaní som mala problém odpútať sa od deja.
Prispelo k tomu aj striedanie dvoch časových línii, ktoré však boli na škodu veci veľmi nevyvážené, čo do obsahu a aj kvality spracovania. Úspech knihy je postavený hlavne na tom, že jedná dejová línia má neotrelú tému o živote duševne narušených ľudí ako aj ponímaní a drastickej liečbe tejto choroby v prvej polovici dvadsiatého storočia.
Autorke sa tu podarilo zachytiť spoločenskú atmosféru tejto doby, ako aj depresiu, drastické liečebné procesy častokrát presahujúce hranicu ľudskosti, nespravodlivosť, beznádej a ľútosť nad premárneným životom niektorých pacientov v liečebni Willard.
Škoda, že autorka namiesto príbehu zo súčastnosti, ktorý mi prišiel ako odfláknutý a prvoplánový, viac nerozvinula dej a charaktery postáv v príbehu z minulosti. Potom by som knihu dokázala ohodnotiť aj plným počtom bodov.
Současná linka mě sice vůbec nebrala, zato vyprávění ze začátku dvacátého století, odehrávající se v psychiatrické léčebně, bylo "úžasné". Uvozovky proto, že úžasné bylo zpracování, obsah byl děsivý. Mladá žena, která rozhodně nepatří do podobného ústavu, je nucena prožít tam celý život, porodit dítě svému milému a být u toho, když on se jí snaží zachránit a skončí tam též. Příběh je smyšlený, ale autorka vycházela z popisů tehdejšího způsobu "léčení". Smutná, zamilovaná, leč přesto nádherná kniha...
Určitě mám ještě co dohánět, ale zatím je to moje nejhezčí kniha co jsem četla. Od začátku až do konce děj na každé straně.
Dvě dějové linie, obě plné tísnivých zážitků. Co všechno jsou si lidé schopni provést? Co všechno se považovalo za léčebné, správné a progresivní? A co se asi děje dnes? A komu? Je třeba lépe se dívat, vyhodnocovat a možná i pomáhat.
Knize se dá leccos vytknout, ale vystihnout atmosféru se jí podařilo výborně.
Krásná kniha, která ve mě zůstala a musím ji mít v knihovničce...opravdu, doporučuji přečíst.:-)
Tato kniha mě zaujala podle vysokého hodnocení, a kladných ohlasů....
Po její koupi jsem přesto se čtením váhala. Pořád jsem si říkala, že zrovna teď nemám chuť na takovýto tísnivý a ponurý příběh, z prostředí psychiatrické léčebny. Na tak depresivní čtení....
Ale sotva jsem knihu otevřela, a začala číst, nedokázala jsem ji odložit. Příběh mě úplně spolkl...
Dvě dějové linky. Příběhy dvou dívek, které od sebe dělí více než šedesát let.
Clara - jejíž příběh se odehrává v naprosto šíleném a hrůzném prostředí psychiatrické kliniky, ve třicátých letech minulého století. Na místě tak strašném, a depresivním, že si to dnešní člověk ani neumí představit. Na místě, kde skončila "odložena" svými rodiči, protože se vzepřela jejich vůli, a zklamala jejich očekávání. Odložena, a to definitivně. Bez možnosti návratu, a bez naděje na útěk.
Tenhle příběh, mi vzal doslova dech. Pořád jsem čekala na nějaký šťastný zvrat, záchranu, na nějaký happyend. Jako ve většině příběhů.... Ale bohužel. :-(
Izzy - Sedmnáctiletá slečna, jejíž mladý život byl poznamenaný životními tragédiemi.
Pořád jako by musela začínat znovu, a sbírat sílu ke každému kroku.
Její příběh vnáší do ponurosti knihy jakési odlehčení. Vyrovnává ty hrůzy, o nichž se píše v Clařině příběhu.
Často se tu píše, že kniha měla svůj happyend...
Ale jak pro koho. Já zde vidím jen zmařený lidský život. Zničený naprosto šíleným způsobem...
Vždyť Clara čekala na ten svůj šťastný konec, celých 66 let :-(
Přesto tuto knihu hodnotím jako skvělou. S plným počtem bodů.... Určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Abych byla objektivní, tak pocitově za krásný tři a půl hvězdy. Styl psaní je mi hodně blízký, žádné mrcasení o ničem. Nepostarám takový ten básnický a rozvláčný popis krajinek s poletujícími motýly a jinou havětí ... nic proti motýlům. V tomhle směru O.K., ale na druhou stranu jsem nečekala story zavánějící Rosamundou Pilčr nebo Večerů pod lampou. Zcela jistě bych z příběhu vypreparovala současnost s Izzy a zároveň ponechala prostor pro historii a Claru. I přes zmíněná proti, mi bylo v této "společnosti" velmi příjemně.
Tato spisovatelka mě opravdu baví. Opět dvě hrdinky, dvě různé časové osy. Obě části se mi četly dobře i když asi více mě bavila Clara. Takže, dámy, jestli chcete opravdu krásné čtení a uronit slzičku, směle do této knížky. Doporučuji a vím, že u mě v knihovně zůstane, protože se k ní opět někdy ráda vrátím.
Tak tohle se autorce příliš nepovedlo...
Což o to, příběh z léčebny pro duševně choré počátkem dvacátého století, kam se hrdinka Clara dostala, protože se vzepřela vůli svého panovačného otce, má všechny předpoklady být skvělý. Stejně jako film s takřka totožnou atmosférou a dílčí zápletkou "E. A. Poe: Podivný experiment" - https://www.csfd.cz/film/339828-e-a-poe-podivny-experiment/prehled/. Až se mi chvílemi zdálo, zda se autorka knihy tímto filmem neinspirovala trošku více.
Ale ani to by nevadilo, kdyby do tohoto slibného a poutavého námětu autorka nevložila paralelní příběh Izzy ze současné doby. Ten je totiž jako vystřižený z "Bravíčka" - dříve narození jistě chápou. Pro ty mladší tedy vysvětlení - přeslazené černobílé love story pro náctileté s naprosto bezchybným a morálně pevným hrdinou s havraními vlasy a sošnou postavou, opakovaně kárající své méně ušlechtilé a morálně vyspělé náctileté spolužáky větami typu: "Proč konečně nevyrostete a nepřestanete se chovat jako kreténi?", a rozpolcenou hrdinkou, která ho miluje i nenávidí současně, chce s ním být a nechce s ním být....až do happyendu sladkého jako turecký med.
Uznávám, možná už jsem se za ta léta stala přílišným cynikem a moje duše zrezivěla jako kotva Titaniku, ale tuším, že na tyhle cukrové kudrlinky jsem neměla chuť ani ve věku Izzy.
S knihami se dvěma ději ze současnosti a minulosti se v poslední době doslova roztrhl pytel. Většinou mě zklamaly, ale tato opravdu stála za to. Čtivé, ponuré, tajemné, zajímavé, kapku romantické a končící šťastně. Líbilo se mi to, doporučuji.
Možný SPOILER.
V románu se prolínají dvě dějové linky. Linka ze současnosti se točí okolo teenagerky Izzy, která se snaží zapadnout na nové škole mezi vrstevníky. Má problémy se šikanou, řeší svůj nový život u pěstounů, dohání ji ne moc hezká minulost. Ve druhé dějové lince počínající 20. lety minulého století prožijeme nepochopitelné umístění stejně staré a duševně zdravé Clary do sanatoria pro duševně choré, kde ji pohltí mašinérie drastické psychiatrické tzv. "léčby".
Obě dějové linky byly z počátku fádní. Okamžikem umístění Clary do státního blázince získala tato historická linka na čtivosti. Clařin osud byl určitě zajímavější a na pasáže s ní jsem se vždy těšila.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny tajemství romantika duševní zdraví prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2016 |  Tmavé stěny Willardu |
| 2018 | Pro tvoje dobro |
| 2021 | Sběratelka sirotků |
| 2023 | Ztracené dívky z Willowbrooku |
| 2025 |  Návrat do Coal River |
Jedna z nejlepších knih co jsem letos četla.