Tmavý odštěpek
Michel Jeury
Pokračování románu Strážci ticha. S nasazením života v boji proti lidem i zvířatům se Juo a Ushaia probíjejí do Ushainy vesnice. Tu však už před jejich příchodem zničili strážci ticha. Boj o přežití jejích obyvatel je bojem nejen proti nepřátelskému okolí, ale i bojem o moc ve vesnici. Množí se podivné úkazy. Jsou předzvěstí návratu Pánů? Vydání první... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1993 , NávratOriginální název:
Le sombre éclat, 1980
více info...
Přidat komentář
Na autora o dvou známých knihách nečekaně dobré. Napsal celou řadu knih, ale jen málo z nich byly přeloženy do AJ a jen dvě do češtiny, dokážu si představit, že to jsou ty nejlepší a zbytek jeho děl nedosahuje této kvality. Zajímavý začátek, byť očekávaný, příjemný svět, gradující děj, velmi divoké, ale vstřebatelné rozuzlení.
Pokud někdo očekával od druhé poloviny Jeuryho postapokalyptického vyprávění rozvinutí myšlenek nastolených předchozí knihou, bude nejspíš zklamán. Tmavý odštěpek totiž už žádné prohloubení základního motivu nepřináší a jen velmi opatrně, nesměle a jedním okem nakukuje pod pokličku známých faktů. Příběh bývalého Strážce Juo Jombra a paní vesnice Ushaie jakoby ustrnul na mrtvém bodě a kromě několika statických pozičních přesunů už k žádným velkým dobrodružstvím nedochází. Jejich poslání se rozplizlo a ztratilo v mlze, a jestliže se u předchozího dílu dalo mluvit o jakýchsi náznacích tajemství, v Tmavém odštěpku už po nich není ani stopa, respektive jsou obráceny sami proti sobě a z takto vzniklé kaše už jiskru nevykřeše ani velký Programátor. Román se čte stále dobře a hladce klouže po synapsích, ale jistá bezradnost, co si s tím vším počít, trčí z každé další stránky tím více, čím blíže je finále.