To
Czesław Miłosz
Zbierka básní nositeľa Nobelovej ceny Czesława Miłosza, ktorú napísal v poslednom období svojho tvorivého obdobia. A prečo? Aby som konečne mohol povedať, čo sa vo mne skrýva. / Vykríknuť: ľudia, klamal som vás, / rečami, že to vo mne nie je, / zatiaľ čo TO tam bolo vždy, vo dne i v noci, - vyznáva sa v titulnej básni autor, ktorý bol okrem básnického jazyka vybavený teologickým sluchom, a jedného i druhého sa mu dostalo na úrovni génia.... celý text
Přidat komentář
"Přicházíme k Tobě, lide slabé víry,
abys nás posílil příkladem svého života
a zbavil nás našeho neklidu
dnes i v roce příštím. Tvé je dvacáté století,
jež proslulo jmény mocných tyranů
a obrácením jejich loupeživých států v prach.
Věděl jsi, že se tak stane. Učil jsi naději:
protože jenom Kristus je pánem dějin." (Óda na osmdesáté narozeniny Jana Pavla II., s. 59)
K polskému držiteli Nobelovy ceny jsem se dostal díky Bohuslavu Hrabalovi (https://www.databazeknih.cz/knihy/listopadovy-uragan-22995).
Jeho verše jsou složité, metafyzické. Ve čtyřech částech jsou ústředními motivy náboženství, lidská existence a umění.
"Zapomeň na utrpení,
která jsi způsobil.
Zapomeň na utrpení,
která ti způsobili.
Vody plynou a plynou,
jara vzplanou a hynou,
jdeš téměř neznámou zemí.
Občas zaslechneš popěvek v daleku.
Co to je ptáš se, kdo to tam zpívá?
Slunce vychází nevinné,
už je tu vnuk i se synem.
Teď vedou oni tebe za ruku.
Už jenom názvy řek v paměti utkvěly.
Jak dlouho umějí trvat řeky!
Pole tvá úhorová,
s věžemi města snová,
na prahu stojíš sám, oněmělý." (Zapomeň, s. 21)
Autorovy další knížky
1992 | Zotročený duch |
1990 | Mapa času |
1993 | Údolí Issy |
2008 | Svět |
1997 | Rodná Evropa |
".. Učil jsi naději:
protože jenom Kristus je pánem dějin."
--------- Mistře, Poláku, starý mistře pera a mouder, pravd životních.
Každý, každý z nás má jiného pána, pro svou životní pouť v dějinách.
Je dobré, ale, být přítelem a s tolerancí přijmout i jiné víry. ... Ach..
Vždyť sýr také má mnohočetné díry. A nikdo není sám, lepší a jediný.
... Nezapomeň. ... Úsměv (děda mi říkal, že nejlepší je smích). :)