To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31667/bmid_to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-1--KTJ-31667.jpg
5
283
283
Zvěrolékař série
< 2. díl >
James Herriot pokračuje ve své venkovské praxi, překonal první těžké začátky, získal si oblibu, a někdy se sám sobě diví, proč setrvává na nevlídných yorkshirských blatech. Ovšem na druhé straně má už v Darrowby zavedenou praxi , a trampoty se zvířecími pacienty a často nevypočitatelným šéfem, které dovede Herriot tak kouzelně vylíčit, mu vyvažují schůzky s krásnou dívkou Helen. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších a omylech, životních výhrách a klopýtnutích, s nimiž se musí vyrovnat každý. A autor to dokázal s nepřekonatelným hřejivým humorem, který je nadčasový a proto získává stále nové a nové čtenáře po celém světě. (DBK)... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 1991 , SvobodaOriginální název:
If Only They Could Talk / It Shouldn’t Happen to a Vet, 1970
více info...
Přidat komentář
To by se zvěrolékaři stát nemělo , ale stává se. A Herriot popisuje s jeho laskavým humorem nelehké situace v začátcích. Má ruku v zadku krávy, leži v bahně a výkalech, je mu zima a má hlad ale pořád je to milé a uklidnující čtení. Nejsou to lehké začátky u Sigfrieda a ani Helena nebyla svolná ihned---
Kamarád začal chovat ovce jako živé sekačky a nějak se mu rozrůstá. Chlubí se mi narozenými dvojčaty jedno bekalo na jeho rukou. Ptám se jak jsou staré a on že se okotila v neděli- Obahnila , Miro, ovce se obahní , klisna ohřebí. Kočka se okotí. Mira na mě hledí....
Jo chlapče, ty ani nevíš kde je knihovna, kdo je Herriot a jak čtení obohacuje.
Moc pěkná milá pohodová četba ,neustále jsem si vzpomínala na skoro o 40 let mladší irskou sérii z Ballybucklebo,tu jsem četla dřív a tak mě utkvěla v mysli a srci o trošku víc.
Do knihy jsem se dala po zhlédnutí seriálu a pak i filmu Všechny velké a malé bytosti, abych porovnala jak moc se liší od předlohy. Film se mi nelíbil, ale seriál moc, a i když se v něčem od knihy odlišoval hodně (což mu ale vlastně prospělo) tak vyznění je v obou případech příjemné pohlazení po duši a to je to hlavní.
Krásně napsané, úplně jsem žil v té kouzelné anglické krajině, cítil to počasí a dokonce začal přemýšlet, že by nebylo špatné chovat si krávu na mléko a na máslo. Plný počet 5*, 21. 10. 2022.
Jsou knihy, které umí pohladit a pobavit. James Herriot měl výjimečný dar vyprávět poutavě, vesele i smutně o své práci veterináře, o svém životě na anglickém venkově, o své rodině a přátelích. A především o zvířatech. Napsal o tom všem deset knih a věřte, že pokud se do nich začtete, budete se k nim vracet.
Díval jsem se na seriál Všechny velké a malé bytosti a pro porovnání jsem se dal do čtení knižní podoby, je to krásně napsané a na rozdíl od mnoha jiných knih, zrovna tak krásně natočené, spokojennost. Budu shánět další díly o zvěrolékaři, už se těším.
Kniha mě nechytla od prvních stránek, ale získala si mě postupně. Velká oddychovka, pomalu plynoucí děj, veterinární praxe v 30. letech v oblasti Yorkshiru. Připomínalo mi to trochu Betty McDonald a její Vejce a já. Ale tato kniha byla optimistictejsi, Betty si ten život nezvolila, kdežto Herriot ano a na vyprávění to bylo znát.
Super knížka, čtivá, odsýpá to, člověk se u ní pobaví. Doporučuji jako oddychovku.
Opravdu jsem netušila, že se mi může tak moc líbit příběh o začátcích jednoho mladého, právě vyštudovaného veterináře, ale je to tak. Atmosféra venkova na začátku minulého století je protknuta laskavým humorem a hlavně láskou ke zvířatům, lidem i samotné krajině.
Milé a příjemné čtení. Po knize jsem sáhla už podruhé, venku padal mokrý sníh a na mě covidový splín. Herriotových knih jsem četla několik / vede samozřejmě Zvěrolékař a kočičí historky / a vždycky mi zlepšily náladu.
Nejvíc nejlepší kniha kterou jsem kdy četla! Pokud to dobře vystihuje, že jsem z ní naprosto odvařená můžu pouze dodat, že pokud by tento výjimečný autor ještě žil (umřel v roce 1995 na rakovinu prostaty) rozhodně bych mu poslala spoustu pochvalných dopisů! Děkujeme pane Herriote (skutečným jménem pane Wighte) že jste tady byl a zanechal jste zde tak úžasné dílo! Nikdy nezestárne.
Krásné a klidné čtení. Příběh mladého začínajícího veterináře, který si musí budovat svou pověst a klientelu. Úsměvné i smutné příběhy lidí z anglického venkova, pro které je farma a zvířata ( po rodině ) vše na světě.
Velmi příjemná kniha. Kdysi mi ji doporučovala moje babička a já teď po mnoha letech ji doporučuji všem okolo.
Přestože obvykle nečtu tento typ literatury, bylo zajímavé udělat výjimku a ponořit se do světa veteriny, plného roztomilých tlapek, kopýtek a sametových kožíšků. Prostředí, v němž se děj odehrává, je příjemný venkov s okolními farmami a krásnou přírodou. Postavy jsou dobře vykreslené a oceňuji, že se nejedná o černobílé vyobrazení jejich charakterů.
Další plusový bod dávám za vtip, neboť v Herriotově vyprávění narazíte na nejednu pasáž, která vám vykouzlí úsměv na tváři. A celkově autorův styl protkávají úsměvné historky ze života, které celému dílu přidávají na uvěřitelnosti. Zkrátka se jedná o knížku velice zdařilou a milou. A ačkoliv se v ní objeví i pár méně šťastných momentů, stále převažuje ta veselá stránka.
Jediné, co mi trochu chybělo, byla skutečnost, že dílo bylo vystavěno více na dílčích příbězích, než na jedné hlavní souvislé dějové linii. S tou se v příběhu na můj vkus pracuje méně, než bych si přála. Ale i tak musím říct, že čas, který jsem knize věnovala, za to stál. :)
Opravdu nadčasová knížka a pro všechny. Moc se mi příběhy ze všedního života zvěrolékaře líbily a hltaly je i moje děti. Oslava obyčejného člověka, který má rád lidi i zvířata a je zapálený pro svoji práci. Prostě správnej chlap.
Skutočne je to veľmi milá a príjemná kniha, sála z nej taký pokoj. Veľmi sa mi páči miesto, kde sa kniha odohráva, yorkshirské prostredie je síce drsné, ale z popisov knihy vyplýva, že musí byť krásne. Aspoň James bol ním zakaždým uchvátený (a ja spolu s ním). Aj jeho príhody sú väčšinou zaujímavé, aj keď niektoré sú na jedno kopyto, ale zas od takého prostredia sa toho asi veľa očakávať nedá, keď väčšinu zákazníkov tvoria hospodárske zvieratá :). S čím som mala veľký problém sú niektoré postavy. James pôsobí veľmi sympaticky, ale to sa nedá povedať o jeho šéfovi, Siegfried mi strašne liezol na nervy a s takou osobou by som skutočne nedokázala pracovať. To platí aj pre jeho brata Tristana, ktorý je síce normálnejší, ale zato je neskutočný povaľač. S ostatnými postavami som už problém nemala :D. Čo mi ešte na knihe trochu vadilo, bola taká neucelenosť – skutočne sú to iba také príhody a viac by som ocenila, keby to bol taký ucelenejší záznam, nie jedna kapitola = jedna príhoda. Ináč sa mi kniha páčila, aj keď zatiaľ nepociťujem túžbu púšťať sa do ďalších častí.
Někdy to bylo jen na jedno brdo ale jinak to bylo příjemné (a někdy i zábavné) počteníčko.
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Knihy Jamese Herriota zbožňuji. Tolik lásky ke zvířatům i lidem vyzařující z každé stránky je vzácností.