To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535445/bmid_to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-660bc1f974153.jpg
5
1094
1094
Zvěrolékař série
< 2. díl >
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 1978 , PráceOriginální název:
If Only They Could Talk, It Shouldn't Happen to a Vet, 1972
více info...
Přidat komentář
Milá, vtipná, zajímavá kniha, kterou jsem si s chutí po letech dala podruhé. Evergreen.
Prijemne, mile, ctive. Velmi podobne doktorske serii Patricka Taylora, ktera mi ale prijde nesrovnatelne lepsi.
Opět krásné příběhy, je vidět, že autor vše prožíval s láskou, ke zvířatům i svému povolání.. :-) umí tak krásně vyprávět, budu se vždy těšit na každou další knihu.. ikdyž je v tom i trocha smutku, že knih není více.. ale určitě si přečtu všechny, což o autorových knihách vypovídá úplně všechno :-)
Moje první literární setkání s panem Herriotem. Knížku jsem chtěla přečíst již delší dobu, a tak jsem po ní teď sáhla v rámci čtenářské výzvy. Nejsem úplně cílová skupina a tento druh literatury moc nečtu, ale příběh mě zaujal. Čtenář se dozví mnoho o vetrinářské praxi na anglickém venkově 30. let. Co bylo zvláštní - mnohé pohnutky a motivy chování lidí i samotného pana Herriota jsem moc nechápala. Ale přičítám to právě tomu, že se knížka odehrává v jiné době a jiné zemi, a také tomu, že já mám dost svéráznou životní filozofii. Např. v situaci, kdy by se mi zle hřebila klisna a veterinář by přijel ve tři ráno a pomohl, tak pokud by měl na sobě pyžamo, nepřipadalo by mi to divné, nejspíš bych si toho ani nevšimla, natož abych si ho kvůli tomu dobírala :) Ale i proto bylo zajímavé knížku si přečíst a určitě ji mohu doporučit. Charaktery lidiček jsou hezky vystižené, i když se mihnou jen na pár stránkách. A speciálně oceňuji popisy krajiny, které jsou opravdu úžasné.
Od Jamese Herriota jsem četla před tímto kouskem dvě knihy, které mi přišly opravdu skvělé. Po této jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy (kniha odehrávající se na venkově) a zároveň jako oddechovku při čtení Deváteho spolku, do kterého mám trochu problém se začíst.
Herriot mě opět nezklamal, ale musím říct, že tato kniha mi přišla kapku slabší než ty dvě předchozí. Přemýšlím, čím to bylo, jelikož způsob Herriotova vyprávění je stále stejně příjemný a milý. Možná tady dostaly více prostoru historky netýkající se tolik zvířat jako spíš lidí okolo a tehdy jsem se chvilkami ztrácela v myšlenkách.
Jinak mě ale kniha bavila. Držela jsem palce, aby každý případ dopadl dobře a také jsem se pousmála nad Herriotovými trampotami s ženami. Jsem zvědavá, jak se jeho životní příběh bude vyvíjet dál, takže určitě knihou nekončím.
Občas mě dost šokoval přístup některých farmářů, kteří jsou v knize popisováni a znovu musím obdivovat Herriotovu nekonečnou trpělivost a ochotu. Já bych s těmi lidmi asi dávno vymetla. Zvlášť, když odmítají zaplatit účty! Ale je zajímavé podívat se, jak toto řemeslo v minulosti vypadalo, jak k němu přistupovali lidé a jak jej prožívali samotní zvěrolékaři.
Já jsem z téhle knihy poměrně rozpačitá. Celou sérii o zvěrolékaři předchází velká pověst. Mě teda tento příběh zklamal, ale možná to bylo mým očekáváním něčeho výjimečného. Nemůžu říct, že by to nebylo vtipné nebo poutavé. Realisticky to popisuje drsné prostředí, povahy lidí a jejich neochotu přijmout někoho nového, postupné vybudování respektu mladého veterináře. Občas někdy až surově popsané zásahy a léčení, a to je dobře, ve skutečnosti to není taky žádný med. Ale příběh se mi někdy doslova táhl, vtipy se opakovaly, narážky často stejné a často jsem knihu odkládala. Za mě tedy průměr.
Příjemné, oddechové čtení o zvěrolékaři a jeho pacientech , v jemném duchu anglického humoru a velkou dávkou poťouchlictví.
Popisy některých zásahů ( porod hříběte nebo telete, úpal býka apod. ) jsou popsána tak, až máte pocit, že jste u toho a jímá Vás pak stejná radost z práce, jako pana Herriota.
Doporučuji, jako čtení ke kávě.
jako všechny jeho knihy, čtu hlavně když potřebuju spravit náladu a vždy to pomůže
Klasika, která nikdy nezklame a za mně patří ke klenotům literatury. Když je mi nejhůř, knihy od Jamese Herriota mě svým úžasným humorem a laskavostí dokážou znovu postavit na nohy. Kdyby to šlo, přidám hvězdičku navíc. :D
Znovu skvělý počin, dost možná i lepší než první díl. Již se není třeba seznamovat se stylem Herriotova psaní, rovnou se společně se zvěrolékařem můžeme vrhnout do příběhů. Oproti minulému dílu jsou dosti humornější, značnou část zde hraje i osobní příběh zvěrolékaře, což je fajn. Klasika se zvířaty však nechybí. Ať už zde vyzdvihneme jakoukoliv pasáž, z knížky, která je perfektně napsána, je až neuvěřitelně cítit, že Herriot miloval zvířata a lidi. Psal o něčem, čím celý život žil. A to z této knížky dělá opravdový klenot, který pohladí (nejen) po čtenářské duši.
Tady bych klidně mohl vzít svůj komentář k prvnímu dílu a vložit ho pod tento. A nebylo by to myšleno vůbec zle, naopak. Bavil jsem se i usmíval stejně, a některé příběhy a zvířecí osudy vyloženě pohladí po duši. Tady je ta autorova láska ke zvířatům tak zřejmá, až je to opravdu radost sledovat. Skutečně nádherná knížka a nesmírně se těším na další pokračování. A až neuvěřitelně mě baví Siegfried, to je prostě naprosto úžasná postava! Co výstup, to zapamatováníhodná událost. Jen mě trošičku mrzí, že v tomto díle neměl tolik prostoru jako v tom prvním, ale i tak - Siegfried je záruka!
Pěkné a oddychové čtení z venkovského prostředí a práce veterináře, který to opravu nemá lehké. Příjemné a humorné vyprávění.
Po mnoha letech jsem se znovu pustila do Zvěrolékaře a musím uznat, že tato kniha neztratila nic na své kráse. Jednotlivé příhody, které autor tak poutavě vypráví, vás na jednu stranu rozesmějí na plné kolo (a já se mnohokrát smála nahlas a nepokrytě), na druhou stranu přinutí k zamyšlení. A jednotlivé postavy jsou tak skvěle popsány.... Ať už se jedná o farmáře a nebo Jamesovy přátele. Úplně vidím Siegfriedovu asketickou postavu a tvář, vážně se tvářící, když cokoli svému kolegovi vytýká, aniž by tušil, že to co pranýřuje mu právě nedávno doporučil. A také si naprosto živě představuju hezkou tvář jeho bratra Tristana, který svou lehkovážnou nepoučitelností zadělává na žaludeční vředy svému okolí. ...
Krásná kniha, stačí se začíst
Kniha, kterou, pokud jednou přečtete, budete se k ní vracet celý život. Krásně to popsal willy9203. Když vám bude ouzko, když budete v pohodě. Kniha o věcech člověka. O radostech i starostech. Trochu už je cítit strach z války, přesto kniha pobaví. Možná proto, že my víme, že zlo bylo poraženo, Do jaké míry však necháme dalšímu zlu, aby vystrkovalo drápky je jen na nás. Už i tady čteme, že se Hitlera moc nebáli, protože mysleli, že to vyřeší ti ostatní- myšleno tím politici jiných států. Kniha je tím i o zamyšlení, jak život prožít a nezoufat, ale bojovat za lepší zítra.
Štítky knihy
povídky zvířata, fauna zvěrolékaři, zvěrolékařky láska k přírodě Yorkshire anglické romány láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Pohlazení a balzám pro duši ... to jsou všechna díla od Jamese Herriota ...