To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535445/bmid_to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-660bc1f974153.jpg
5
1094
1094
Zvěrolékař série
< 2. díl >
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 1978 , PráceOriginální název:
If Only They Could Talk, It Shouldn't Happen to a Vet, 1972
více info...
Přidat komentář
Jedna z knížek, ke které se budete vracet. Zvláště ve chvílích, kdy vám bude ouzko. Znovu vás nabije pozitivní energií.
Neuvěřitelně lidská kniha, kde hlavní hrdina není žádný hrdina, ale umí svět vidět z té nejlepší stránky a popsat s osvěžujícím anglickým humorem.
Velmi ráda se vracím k této knižní sérii Jamese Herriota. Skvěla oddechovka, která má vše, od napětí, přes vtipné situace a také lásku, ať už k lidem, tak k těm zvířatům. Spousta historek má za mne označení to nevymyslíš :)
Milé čtení, těším se na další objemnější díl :-) Mám moc ráda i popis drsné britské krajiny...
Příběhy zvěrolékaře Jamese Herriota vždy pohladí po duši, a tak jsem se i já k němu po letech zase vrátila. A vůbec mě nezklamal, potěší svými malými i většími zvířecími pacienty a příhody jsou to často hodně veselé. Moje vydání knihy je z roku1978, ale obstojí i dnes a mohu ji jen doporučit.
Naprosto jedinečné čtení co se dá číst stále dokola. Povinné pro každého zvířátkomila :-)
Pohodové a vtipné čtení, které mi vždycky zlepší náladu. Líbí se mi dnes stejně jako před dvaceti lety.
K příběhům Jamese Herriota se vracím vždy, když nemám dobrou náladu, protože se mi moc líbí způsob, jakým nahlíží na svět.
Připojila bych jednu větu od Senecy, která je sice o lékařích, ale dá se prakticky aplikovat na jakékoliv povolání (čili i veterinu), jehož cílem je pomoci:
"Lékaři platíme za práci, za jeho srdce mu zůstáváme dlužni." :)
Další báječná kniha od skvělého autora. Právě díky podobným knihám má člověk pocit, že lidské plemeno pořád ještě má ve svém středu spoustu laskavých a slušných lidí a že svět je v pořádku. :-)
Zjišťuji, že ty zvěrolékaře čtu nějak divně na přeskáčku :), ale to neva.
Příběhy prostě ze života - někdy brutálně vtipné chováním zvířat. Někdy strašlivě oslizlé, smrduté a hnilobné, což vůbec neznamená, že nejsou vtipné :).
A někdy smutné, tady spíš vinou neschopných zvířecích majitelů, (třeba ta protivná zazobaná pejskařka, co psa překrmovala sladkým a na všechna varování reagovala stylem "jé, já vím, ale on to má tak rád, on si nemůže pomoci"), kráva. Mě normálně vytočila :). Tyhle lidi fakt jedině snad prohlásit za nesvéprávné. Přecpávat psy a kočky věcmi, které pro ně nejsou přirozené, za to bych zavírala.
Pan spisovatel dokáže potěšit i takovou praktickou věcí, jako popisem postupu, jak ještě v krávě otočit tele. Ne, že bych to někdy chtěla zkoušet :), ale hrozně mu závidím tu krajinu, každodenní překvapení, dokonce i tu práci, ve které není potřeba si na nic hrát, nikomu, krom zvířat, lézt do zadku :) a... no prostě ten kontrast s mizérií života ve městech je úžasný a uklidňující.
Mám rád zvířata. A určitě i proto jsou mi Wightovy příběhy tak blízké. Každou zápletku jsem tak četl jako poutavý thriller: podaří se panu veterináři dotyčného pacienta zachránit?
Poklonu je nutno vyseknout i Evě Marxové za znamenitý překlad.
Klasika. Krásné čtení o náročném povolání, které se dá dobře dělat jedině s láskou.
Knížky Jamese Alfreda Wighta alias Jamese Herriota mě nadchly už v dětství a tento stav trvá a asi se nezmění. Roztomile starosvětské vyprávění, jímž se každodenní rutině veterinářova života dostává nečekané poetičnosti, je neodolatelným pohlazením na duši. Navíc: překlad Evy Marxové je fenomenální.
Knížky Jamese Herriota miluji už od dětství, pravidelně se k nim ráda vracím a vracet budu. Příběhy venkovského veterináře mě pobaví vždycky.
Štítky knihy
povídky zvířata, fauna zvěrolékaři, zvěrolékařky láska k přírodě Yorkshire anglické romány láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Jelikož jsem velký milovník zvířat, nemohla jsem knihy J. Herriota nechat bez povšimnutí. Musím říct, že to bylo opravdu zajímavé, být tenkrát veterinářem (a ještě k tomu především velkých hospodářských zvířat) nebyl žádný med. V knize je mnoho vtipných situací, stejně tak ale i těch smutných, jak už to v životě bývá.