To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech)
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105733/to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-1-dil-105733.jpg
5
555
555
Zvěrolékař série
< 1. díl >
Úsměvné příběhy yorkshirského veterináře, plné životní pohody elánu a optimismu. Obsahuje první díl série s názvem „Zvěrolékař na blatech“ (vyšlo také pod jménem „Kéž by uměli mluvit“).
Literatura světová Humor Romány
Vydáno: 1993 , Knižní klubOriginální název:
If Only They Could Talk, 1970
více info...
Přidat komentář
Příjemné čtení, plné neskutečných příhod mladého zvěrolékaře, jeho zvířecích pacientů a jejich ne vždy přívětivých majitelů.
Herriot opět nezklamal. K jeho knihám se velmi ráda vracím a vždy mám co dělat, abych se ve vlaku nahlas nerozesmála. Super četba na zkouškové nebo v nějakém stresujícím období, kdy je potřeba vypnout a odlehčit.
Kniha mně překvapila svými jedinečnými příhodami, které se veterináři mohou stát. Nikdy mne nenapalo, že mohou řešit takové situace, které jsou v knize popsány. Je to pěkná oddechovka. Určitě se těším na další díly :)
Tato útlá knížka přibližující veterinářskou praxi doktora Herriota nemá chybu. Návštěvy zvířecích pacientů u často svérázných starousedlíků dávají mladému zvěrolékaři leckdy pořádně zabrat. Kniha je protkaná příjemným anglickým humorem a zaručuje stoprocentní relax. Těším se na pokračování.
Některé jeho popsané příběhy byly tak veselé, že jsem měla co dělat abych nevypsrkla smíchy. ( Když jsem to četla spal vedle mě můj roční syn).
Víte jaký je rozdíl mezi člověkem, který sedí v klidu na gauči a čte si knihu a člověkem, který se nekontrolovaně otřásá pod nápory záchvatů smíchu? Ten druhý není postižený duševní chorobou, ale pravděpodobně se mu dostala do rukou kniha ze série o mladém zvěrolékaři, který přichází na praxi do drsného yorkshirského kraje. Mám to potvrzené ještě minimálně jednou osobou, že moje slzy smíchu nebyly ojedinělou a tedy ani přehnanou reakcí na toto neuvěřitelně laskavé vyprávění.
Milé, na duši hladící, čtení :-)
Uvažovala jsem při čtení nad tím, jak je dnes veterina "jiná". Ano, samozřejmě, jsou i veterináři zaměřující se na hospodářská zvířata a pak jiní, kteří se věnují drobnému zvířectvu. Já ale porovnávala, co všechno kdysi musel takový zvěrolékař umět, jaká to byla makačka, v zimě, tmě a nepohodlí, jak nebezpečné to často bylo, porody telat, hříbat... A dnes - vytopená ordinace a stříhání drápků, broušení zoubků, křečci, morčata, králíčci, nebo nějaká ta kastrace... Samozřejmě, přeháním, ale víte, jak to myslím...
Určitě do budoucna sáhnu i po dalších dílech. Uvítala bych trošku společenské zápletky, Zvěrolékař v chomoutu zní nadějně :D Samozřejmě při zachování veškeré té zvířeny okolo :-)
Je super, že to není fikce, ale skutečné zážitky a příhody.
Neskutečně poklidné a oddychové čtení, při kterém jsem slastně přivírala oči s přitupělým úsměvem na tváři :). Člověk si při čtení říká, že to byl svět ještě v pořádku. Pan Herriot musel být nejen skvělý veterinář a člověk, ale byl i skvělý spisovatel. Píše s lehkostí, bez zbytečné omáčky a popisů, přesto řekne vše podstatné. Jeho příběhy mají pointu, povětšinou velmi úsměvnou, o což se pravidelně staral Herriotův chlebodárce Siegfried se svým bratrem Tristanem, ale tyto veselé příhody ze života jsou občas proloženy i příhodou smutnou, kdy zvířeti již nešlo pomoci. V téhle knize ovšem víte, že to tak prostě má být.
Za mě určitě skvělá oddychovka, za niž jsem vděčná opět čtenářské výzvě. Těžko říct, jestli bych po knize jinak sáhla. Ale nyní jsem ráda, že o autorovi vím a až budu zase potřebovat zahrabat se do všedních problémů let dávno minulých, je mi úplně jasné, kam sáhnu.
Po tom, co jsem se minulý rok díky čtenářské výzvě dostala ke knize Zvěrolékař a kočičí historky, která mě hrozně mile překvapila, jsem si řekla, že si musím přečíst i ostatní knihy Jamese Herriota.
Zvěrolékař na blatech je počátkem jeho příběhu, kdy sledujeme rok mladého veterináře, který sotva vylezl ze školy. Pln očekávání, ale také nejistoty, najde své první zaměstnání pod křídly zkušeného veterináře Siegfrieda. Za střechu nad hlavou, jídlo a pár liber týdně tak začne nabývat svých prvních zkušeností ze zvěrolékařské praxe. Čekají ho nejen zážitky milé či úsměvné, ale také hořká zklamání a nekonečná dřina.
Čtenář pozoruje první často nejisté kroky veterináře, který však oplývá nejen láskou ke zvířatům, ale také k lidem. Herriota potkají nástrahy nejen v podobě zuřivého dobytka, ale také mnohdy velmi nepříjemných farmářů, kteří k nezkušenému veterináři nemají velkou důvěru, a ještě je jim líto každého šilinku, který by od nich měl dostat.
Do toho tady máme velmi chaotického Herriotova šéfa Siegfrieda a jeho bratra. Musím říct, že z nich mi tedy někdy šla hlava kolem a docela obdivuji, jak to s nimi Herriot zvládl. Musel to být jistě člověk s nekonečnou trpělivostí, protože já osobně bych je asi odstřelila na měsíc.
Pokud máte chuť přečíst si něco oddechového a také máte vřelý vztah ke zvířatům, určitě knihy Jamese Herriota mohu doporučit všemi deseti. Nečekají vás žádné šílené zvraty, ale příjemné počtení, u kterého vám bude plynout pod rukama jedna stránka za druhou a po zavření knihy budete u srdce mít příjemný hřejivý pocit.
E-KNIHA: Toto dílo popisuje radosti i strasti mladého anglického zvěrolékaře kolem roku 1944 (rok si nepamatuji přesně). Úsměvné i smutné historky jsou prokládané lyrickými řádky o tamější krajině. A v neposlední řadě je důležitou knižní postavou zvěrolékařův šéf a jeho bratr. S oběma totiž bydlí a jejich rodinné vztahy a dost rozdílné povahy jsou značným hybatelem děje. Možná budete stejně jako já toho mladšího občas litovat, o tom starším si myslet, že musel trpět nějakou psychickou poruchou... ale hlavně se budete zaručeně dobře bavit. (S pátou hvězdičkou jsem trochu váhala, jelikož jsem se v jednom momentě zasekla a nechtělo se mi číst dál. Ale když jsem se překonala a pak si povšimla, kolikrát jsem se do konce knihy chechtala, bylo jasno.)
Milá, vtipná, oddychová knížka, kterou jsem četla jen díky výzvě, ale k autorovi se určitě vrátím.
S ľahkosťou a humorom písaná kniha o živote veterinára. Čitateľ sa dozvie mnoho o tom, ako fungovala veterinárna prax pred viac ako 80rokmi na anglickom vidieku. Vtipné príbehy sa striedajú so smutnejšími, ale o to reálnejšími zážitkami autora. Život veterinára, na dedine a medzi farmami vyzerá úplne inak, ako v meste a je niekedy naozaj drsný, ale z rozprávania vyžaruje autorova láska k prírode a k zvieratám. Charaktery hlavných aj vedľajších postáv sú veľmi realistické a miestami aj úsmevné. Úplne najviac sa mi páčili časti so psíkom Trickym Woo a pani Pumphryovou :-) Som rada, že som sa ku knihe v rámci výzvy dostala.
Jak ráda jsem si po všech těch frustrujících problémech dnešní doby "odskočila" do poklidné krajiny anglických samot a prožívala první zkušenosti mladého veterináře, byla s ním smutná, když něco dopadlo špatně, třeba jako ten nemocný kůň, smála se s ním nebo i jemu, jako třeba když podával kolegovi veterináři čípek, chodila s ním ke krávám a ovcím, poseděla v salonu u bohaté majitelky malého tlustého jorkšírka u skleničky sherry, kroutila hlavou nad rozepřemi jeho zaměstnavatele s bratrem...atd. atd.
Je to moc hezká knížka. Poznáte z ní nejen, jak měl
James Herriot rád zvířata, ale i jak měl rád lidi a život.
Štítky knihy
Anglie zvířata, fauna zvěrolékaři, zvěrolékařky blata láska k přírodě Yorkshire zfilmováno – TV seriál láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Velmi příjemné vyprávění,jímž místy vykukuje drsná realita anglického venkova.Je poznat,že si jej autor zamiloval a píše o něm s úctou a láskou.