To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22769/to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-22769.jpg
5
1094
1094
Zvěrolékař série
< 2. díl >
James Herriot pokračuje ve své venkovské praxi, překonal první těžké začátky, získal si oblibu, a někdy se sám sobě diví, proč setrvává na nevlídných yorkshirských blatech. Ovšem na druhé straně má už v Darrowby zavedenou praxi, a trampoty se zvířecími pacienty a často nevypočitatelným šéfem, které dovede Herriot tak kouzelně vylíčit, mu vyvažují schůzky s krásnou dívkou Helen. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších a omylech, životních výhrách a klopýtnutích, s nimiž se musí vyrovnat každý. A autor to dokázal s nepřekonatelným hřejivým humorem, který je nadčasový, a proto získává stále nové a nové čtenáře po celém světě.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 1999 , BaronetOriginální název:
It Shouldn't Happen to a Vet, 1972
více info...
Přidat komentář
Velmi milá kniha, vyprávění plyne úplně samo. Kladné i méně kladné charaktery postav jsou popsány krásně lidsky a s nadhledem. Z knihy čiší laskavost.
"Říkají, že zvířata nemají duši."
"Kdo to říká?"
"Četl jsem to a vím, že spousta zbožných lidí je o tom přesvědčená."
"Tak tomu nevěřte." Pohladil jsem ruku, která mě stále svírala. "Jestli mít duši znamená být schopný milovat, schopný být věrný a vděčný, pak jsou na tom zvířata mnohem líp než spousta lidí. Nemáte se kvůli čemu trápit."
Travnaté stráně a na nich rozeseté ovce připomínající chomáčky vlny, rozlehlé yorkshirské pastviny a především Herriotovo laskavé vyprávění. Tohle je má srdcovka.
Knihu jsem prvně četla, když mi bylo asi 18. Byla jsem nadšená. Teď se mi dostala do ruky po mnoha letech znovu, kdy už mi je asi třikrát tolik let. Nyní už to nadšení tak velké není, víc jsem si všimla i některých neobratností překladu - přitom paní Marxová byla velmi dobrá překladatelka. Ať tak či onak, knížka je stále výborná, vypovídá mnohé o sepětí člověka a zvířete, a přenesla mě do časů "normálního" světa, kdy nebylo tolik vymožeností a pohodlí, ale o to opravdovější a čitelnější byl svět. Těžká práce venkovského veterináře popisována s lehkostí a humorem.
Skvělá kniha, která se čte sama. Děj rychle ubíhá a kniha je napsaná velmi příjemným stylem, u kterého člověk vypne a jen si užívá vtipné i smutné historky ze života venkovského veterináře. Určitě doporučuji všem a musím říct, že knihy mě baví mnohem více než seriál, ale i ten je taková oddechovka.
Kniha se čte úplně sama. Přečetla jsem si jí, když jsem viděla seriál Všechny velké a malé bytosti a od rodičů jsem se dozvěděla, že je to podle knih a že je to hrozná sranda. Rozhodně jsem nelitovala. Kniha se čte sama. Parádní vyprávění z pohledu venkovského veterináře. U veselých příhod se smějete a u smutné scény jsou vykládány přesně tak, aby se do nich mohl člověk vžít a prožít je přesně tak, jak to cítil autor sám. Výborný styl vyprávění. Určitě v budoucnu sáhnu po dalších autorových dílech!
Ač běžně nečtu ani nesleduju tématiku se zvířaty, protože na to nemám nervy a jen brečím jak blbá, tuto sérii jsem si zamilovala, protože autor vše popisuje moc hezky. Jeho příběh mě moc baví.
Ze začátku jsem si říkala uvidíme, pak se kniha rozjela :-) pěkný příběh vesnického veterináře, který vypravi o své praxi, i o svém osobním životě. Některé příběhy pěkné, jiné smutné, takové jaký je život.
James, Siegfried, Tristan, paní Pumpreyova a Tricky Woo plus všichni srdecni farmáři a ostatní obyvatele yorkshirskeho venkova. Ctive a vtipné.
Knížku jsem četla už po druhé a zase mě nadchla. Můžu doporučit, ale ne slabým žaludkům :-D
To je balzám na duši, protknutý jemným humorem, spoustou lidskosti a vůní třicátých let na anglickém venkově.
Poslouchala jsem ve formě audioknihy.Krásné příběhy z krásného a zároveň drsného prostředí. Bylo mi velkým potěšením si připomenout příběhy Jima a jeho šéfa Siegfrieda a všech těch farmářů kteří svá zvířata znají přeci nejlépe.
Jo a navíc další položka čtenářské výzvy odškrtnuta.
Mám ráda zvířata a příběhy začínajícího veterináře jsou podány vtipně i realisticky, často jsme měla pocit, jako bych při telení stála vedle něj.
Vtipné, příjemné čtení. Člověk se hned do veterináře vžije a může tak z jeho pohledu začít objevovat krásy, ale i strasti anglického venkova... Při čtení musíte počítat s možnými výbuchy smíchu.
Takových knih je jako šafránu. Vtipných, přitom inteligentních.
K veterinářům jsem získala při čtení velký obdiv. Těžkosti, s kterými se během své praxe musejí potýkat si nezadají s nasazením lékařů v první válečné linii.
V první části knihy jsem se hodně pobavila, část s oblekem je pak totální šperk dílu.
Část druhá pak oproti tomu plynula v přílišném poklidu, aby se pak na závěr dostala do známých obrátek.
Ráda si přečtu pokračování, i kdyby byl další díl humoru prostý, práce je to natolik zajímavá, že se snad opět dozvím něco nového.
"Jestli mít duši znamená být schopný milovat, schopný být věrný a vděčný, pak jsou na tom zvířata mnohem líp, než spousta lidí..."
Velice milé pohlazení po duši... A zajímavý vhled do veterinářské praxe ve 30. letech, to vše s notnou dávkou "anglickosti"... Asi bych tu krajinu někdy ráda navštívila.
Štítky knihy
povídky zvířata, fauna zvěrolékaři, zvěrolékařky láska k přírodě Yorkshire anglické romány láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Druhý díl byl ještě lepší než první. Čtení mi ubíhalo velmi rychle, snadno jsme se v představách ocitla přímo v Yorkshiru. Dějová linka s Helenou byla velmi příjemným doplněním celého příběhu. Hned jdu číst další díl.