To by se zvěrolékaři stát nemělo
James Herriot (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22769/to-by-se-zverolekari-stat-nemelo-22769.jpg
5
1094
1094
Zvěrolékař série
< 2. díl >
James Herriot pokračuje ve své venkovské praxi, překonal první těžké začátky, získal si oblibu, a někdy se sám sobě diví, proč setrvává na nevlídných yorkshirských blatech. Ovšem na druhé straně má už v Darrowby zavedenou praxi, a trampoty se zvířecími pacienty a často nevypočitatelným šéfem, které dovede Herriot tak kouzelně vylíčit, mu vyvažují schůzky s krásnou dívkou Helen. Herriotova knížka je vyprávěním o úspěších a omylech, životních výhrách a klopýtnutích, s nimiž se musí vyrovnat každý. A autor to dokázal s nepřekonatelným hřejivým humorem, který je nadčasový, a proto získává stále nové a nové čtenáře po celém světě.... celý text
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 1999 , BaronetOriginální název:
It Shouldn't Happen to a Vet, 1972
více info...
Přidat komentář
Miluju Herriota. Jeho knížky čtu pořád dokola a dokola a nikdy se mi neomrzí. Píše neuvěřitelně zábavně, s úžasnou sebeironií, střídá vtipné situace a dojímavé a nádherně vykresluje Anglickou vysočinu, z jeho knih přímo sálá jeho láska k přírodě (i proto ty knihy tak miluju, úplně se v něm vidím). A pak samozřejmě dvojice Siegfried a Tristan. Těžko uvěřit, že vážně existovali, ale není snad možné, aby je člověk nezbožňoval. Tolikrát jsem u čtení umírala smíchy! Obzvlášť když Tristan dělal ducha na opatství nebo když oznamoval Siegfriedovi, že mu naboural auto. A skutečný záchvat smíchu jsem měla u příběhu s gumovým oblekem, do kterého Herriota navlékl jakýsi zapšklý kolega... Podstrčila jsem ty knihy sestře a vzaly jí úplně stejně jako mě. A to nemluvím o geniálním stylu psaní a zároveň skvostnému českému překladu! Perly jako "odvznášel jsem se k autu" nebo "nadšení zřejmě aktivizovalo Cedrikovi slabost" jinde nenajdete. Herriot patří k mým nejoblíbenějším autorům a jeho knihy dokážu citovat. Doporučuji všem!
Všechny Zvěrolékaře jsem četla s chutí. Tenhle není výjimkou. Kouzelná knížka.
Hlavně první dva díly jsou prostě úžasné, ale celá série stojí za přečtení. Neskutečně milé povídání, když si chcete u knížky odpočinout, chvílemi se bavit a chvílemi dojímat. Pět hvězd musí být. A další speciálně pro bratry Farnonovy. :)
Zvěrolékař je klasika. Laskavý humor, který mi vždy zlepší náladu a přidá další kus chuti do života. Vrcholně uspokojivé. Doporučuji.
James Herriot byl člověk, spisovatel, se kterým jsem se toužil v životě potkat. Nepovedlo se . Bohužel. Jeho laskavý humor a vypravěčské mistrovství, byly nakažlivé. Dokázal léčit nejen zvířátka, ale i lidské duše...
Na chodbě si Tristan odfoukl a vytáhl z balíčku cigaretu. „Zatrolená situace, Jime, ale víš, co vždycky říkám.“ Škrtl zápalkou a blaženě se nadechl: „Všechno vždycky dopadne líp, než člověk čeká.“ …. Tak toho se budu držet.
A co že, to tam bylo vlastně za zvířátka? … Ale, no tak.
Po přečtení knihy jsem svou přítelkyni informoval, že Herriot, ten měl prostě dokonalý život. Přítelkyně Herriota znalá, mi oponovala, že spíše podle ní měl dokonalý pohled na život :) A samozřejmě má pravdu. Není to o tom jaký život máme, ale jak se na něj dokážeme podívat. A Herriot je v tomto směru učitel přímo povolaný :)
Podobně jako další čtenáři se i já k tomuto autorovi velmi ráda vracím. Vedle úsměvných a mnohdy i dojemných příběhů, které pan Herriot vypráví s velkou empatií a laskavým humorem, mě k němu táhnou i mistrovsky zachycené postavičky, které dovedně dokreslují atmosféru tehdejšího Yorkshiru a dávají nahlédnout do radostí i strastí venkovského života. Z knihy tak přímo vyzařuje klid, pohoda a spokojenost a čtenář si tak téměř přeje, aby u toho všeho mohl být osobně. Rozhodně jedna z mých top knih :)
Četla jsem a ačkoliv mám ráda zvířata, asi jsem rozmazlená a tyto příběhy mě zaujaly jen mírně.
Kromě humoru, optimismu, hlubokého pochopení pro lidské slabosti a zvláštnosti a výborně popsaných charakterů musím ocenit, jak obratně pracuje autor s jazykem, člověk má až pocit, jako by se díval na obraz nebo četl báseň: "Reflektory mého vozu ozářily postupující vlnky sněhu. Půvabné bílé prstíky si centimetr po centimetru prohmatávaly cestu po asfaltu..." Herriotovy knížky se čtou skoro samy.
Jako spousta ostatních čtenářů musím napsat, že se ke knihám pana Herriota čas od času vracím - a ráda. Je to skvělá oddychovka, humorná, lehká. Tak nějak mě vždycky pohladí po duši.
Pěkné čtení vhodné na odlehčení mysli. Příběh popisuje úděl mladého zvěrolékaře, který si buduje své jméno na venkově.
Nejlepší humorná a dojemná kniha od veterináře. Stále se k ní vracím. Film byl také moc príma.
Humorná kniha o trampotách zvířátek a začínajícího veterináře.Líbila se mi -příjemná oddechovka.
Štítky knihy
povídky zvířata, fauna zvěrolékaři, zvěrolékařky láska k přírodě Yorkshire anglické romány láska ke zvířatům
Autorovy další knížky
| 1981 |  Když se zvěrolékař ožení |
| 1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
| 1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
| 1995 | Zvěrolékař a psí historky |
| 1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Po letech jsem se k Herriotovi vrátila a je pořád je stejně úžasný. Miluji jeho příběhy, jsou plné humoru, lehkosti, lásky. Výborná oddechovka:)