To, čeho nebylo (Tři bratři)

22.12.2021

Těžko hodnotit. Dal bych 3.5/5. Román má některé význačné kvality, ale také zásadní nedostatky. Autor velmi dobře vystihuje tehdejší celkovou politickou situaci, kdy revoluce byla nevyhnutelná, ale ještě pro ni nedozrál čas – vzhledem k tomu, že nemohl vědět, co nastane o 5 let později (1917). Jako dokument o politické a společenské atmosféře bouřlivých let po revoluci z roku 1905 je román skutečně pozoruhodný a lze ho považovat v tomto směru za důvěryhodný vzhledem k tomu, že autor sám byl význačným revolucionářem a teroristou. Další kvalitou románu je, že události nepopisuje černobíle, hlavní postavy mají vždy filozofující tendence a přemýšlí poctivě o smyslu teroru a osudu Ruska, s přesahy až ke smyslu lidského života vůbec (jenž je z velké části spatřován v typicky ruském hrdinném sebeobětování se pro vlast). Zásadními slabinami románu jsou rozvláčnost a nekoncepčnost. V novele Kůň bílý (plavý) řeší autor tatáž dilemata, mnohem úsporněji, osobněji, příměji, a ještě do toho zakomponuje tragickou lásku... Zde se pojednává stále dokola jen o revoluční otázce z pohledu několika hlavních postav – mužů. Ženy jsou v románu jen okrajově, vztahy mezi muži a ženami nejsou téma, všechny postavy jsou psychologicky ploché, neprokreslené – jako by to byly jen variace na jednu a tutéž ústřední postavu Revolucionáře (za nímž se skrývá sám autor). Podtitul Tři bratři je nesmyslný, román je zejména o jednom z nich, kterého po jeho smrti vystřídá druhý v téže roli, jako by to byla tatáž postava. Třetí bratr se románem jen mihne. Ze začátku je zde snaha vytvořit morální dilema mezi Andrjušou – revolucionářem, a Sašou – námořníkem v carských službách. Ten se však po porážce carského loďstva u Cušimy od Japonců najednou, bez jakéhokoliv psychologického vývoje (nejpřekvapivější moment románu), přidává k revolucionářům a tak jen mechanicky nahradí zemřelého Andrjušu. Vývoj dění nemá žádnou vnitřní logiku, kromě té globálně politické; zemřelí teroristé jsou nahrazováni jinými a tak to jde stále dokola, dokud nejsou zabiti, pověšeni a rozprášeni všichni. Občas hezké filozofické pasáže, jinak nekonečné teroristické akce a nekonečné rozpravy na konspiračních schůzkách... Jazykově poučné i náročné: jde o převážně akční román, který utíká, když se člověk začte – to je ale místy problém kvůli nezvyklým obratům více než 100 let staré češtiny. Doporučit k přečtení lze asi jedině lidem se zvláštním zájmem o carské Rusko a ruskou revoluci.