To okno je malé!

23.06.2017

Odpusť mi lásku!
Za tebou běžím svitem slunečním,
jak papežský dopis bílou pouští.
Odpusť mi,
jednou budu snit jen ve spánku

Když jsem našel na svém noční stolku tuhle útlou knížečku s vloženou záložkou od své přítelkyně s dovětkem Nic neříkej,jen si to zkus přečíst a i když nejsi na poezii,zkus to,fakt je to supr Tak jsem přečetl náhodně vybranou stránku a pak se pokorně vrátil na začátek a doporučuji. Jiné,honosnější doporučení ke čtení nemám a panu Fišmeisterovi přeji ,aby ta jeho múza,co při něm stojí u ně stála neustále a nám ,pouhým spotřebitelům, přinesla mnoho milých okamžiků s jeho knihami. Děkuji

31.05.2017

Komentář k téhle knize? Úžasná, supr prostě samá pozitiva. A děkuji autorovi za jeho milé věnování - chlubím se s ním ( a jeho knihou) kudy chodím. Byla to milá literatura a zkrátila čas na dnešním školení :-)

10.01.2014

----

Víno nerozhlédnutí se
před přejitím silnice;
robotizované vlasy ve stromostínu.
Ospalost minula oblázek,
mě ale ne.

----

Vypíná sluneční hodiny
K posteli staví si sladkou sklenici
Usíná mysle si
měl jsem si to nechat skočit

----

Ze své kůže
už odčerpal všechny čepele
a rozvěsil je po keřích
roztoucích z
bílých, dlouhých kroků písku.
V vody za kytovci.

16.12.2013

U minulé, mnou přečtené sbírky, jsem mohl vycházet z okna, když ona vcházela dveřmi, tato sbírka mi to nedovolila. Okno bylo totiž příliš, snad až zoufale malé. Tudíž jsem se dostal do konfliktu s myšlenkovou stavbou básníka Miroslava Fišmeistera. Játra mírně doleva, žaludek uprostřed. Ledví bůh ví.
Vyjadřím to veršem, protože jsem nejen oportunista, ale také děsně soutěživý člen společnosti.

zavěšen do verše
svět mi zčernal
a tak jsem vzal foťák a fotil
abych zjistil,
zda je ta černota ve mně nebo
jestli ten svět fakt zčernal

To je ale blbá básnička. To je tak, když člověk neuvažuje o jejím uskladnění a razí v psaní básní automatický text.
Kupodivu jsem měl od autora tvrdě žádat tuto sbírku, dostalo by se mi totiž skutečné poezie. Nelámat hole nad zády básníků, jsou barvou. Jsou, jak bych to, smyslem života. Nikoliv smyslem života jednoho ubohého, ale smyslem veškerého, všech ubohých. Abych uvedl v život jeden z krásných příměrů této sbírky - ta hlava je možná ruka!
Je to skutečně tak. Ta hlava je nejspíš opravdu ruka.
Výborné čtivo, které se musí číst v nocích, kdy šrámy o sobě dávají samy vědět. To byl ale obrat...kdy šrámy o sobě dávají samy vědět. Ano, i dnes občas ulehám se slzou v oku při vzpomínce na dívku, která mi řekla - fuj, co to je!!! dej to pryč!!! - šrámy, báječné.
Slova jsou zviřátka, spisovatel se je pokouší zkrotit, domestikovat, zkrávovat je, básník miluje jejich divokost, a proto jim dopřává svobody. Miroslav Fišmeister není cvičitel, ale milovník a za tuto sbírku mu přináleží veškerá úcta jeho vlastní mateřštiny. Plesám kancům jeho slov a obratů.