To sladké jméno Beatrice
Dante Alighieri
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/465996/bmid_to-sladke-jmeno-beatrice-m90-465996.jpg
4
19
19
Výbor z milostné lyriky jednoho z největších italských básníků, považovaného za předchůdce renesance, která svou trvale živoucí historií první lásky inspirovala umělce všech dob. První oddíl tohoto výboru přináší výběr z Dantových raných veršů, druhý obsahuje v původním pořadí všechny básně "Nového života" a ve třetím jsou volně seřazeny ukázky z jeho pozdější tvorby a básní z exilu. Už v devíti letech potkal Dante téměř stejně starou Beatrici, která se stala jeho životní, třebaže platonickou láskou. Právě Beatrice jsou věnovány básníkovy milostné verše, právě ona je jeho věčnou inspirací a „sladkým“ objektem Dantovy lyriky. Převládajícím rysem této lyriky je pak její okázalá obřadnost, pramenící z dvorské poezie provensálských trubadůrů, u nichž se Dante učil.... celý text
Přidat komentář
Druhé setkání s Dantovou poesií, která na jednu stranu není úplně mým šálkem kávy, na tu druhou je překrásně sladkou milostnou lyrikou první a nezapomenutelné lásky (těch témat je tam sice víc, ale...). Což z dnešního pohledu je trochu zvláštní (až patologické), protože pojetí lásky tehdy a dnes je diametrálně odlišné. Minimálně mě se zdá poněkud zvláštní, že se zamiloval do ženy se kterou za celý život téměř nepromluvil a tahle láska mu vydržela na celý život. Nicméně to vždycky byla platonická láska a oba si vzali někoho jiného. Dneska by se preferovala spíš péče psychologa, aby se přes její ztrátu přenesl... Nicméně to nic nemění na tom, že je to krásná sbírka poesie.
Autorovy další knížky
| 1952 |  Božská komedie |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 2009 | Božská komedie: Peklo |
| 1969 | Nový život |
| 1998 | To sladké jméno Beatrice |
Jihnu a v blaženosti se mi srdce lehce chví,
tolik citu a tolik stesku a nakonec je rozcestí.
Citace:
"LÁSKU má ve svých očích paní,
a proto krášlí všechno, nač se podívá;
kamkoli vkročí, každý hledí za ní
a její pozdrav srdce rozechvívá_
leč tak, že člověk celý bledý vzdychá
a kloní pro své nedostatky hlavu,
protože před ní prchá hněv i pýcha:
pomozte, paní, vzdát ji čest a slávu.
Jen samou slast, jen pokoru vždy cítí
v srdci ten, kdo ji slyší hovořiti _
a šťastný, kdo ji první spatřit směl.
Leč jaká je, když k rtům ji úsměv sletí,
to nelze říci, ani domysleti,
takový div svět dosud neviděl. "
Skvost v mém sbírce Filigrán ve verších.