To už je život
Jay McInerney
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39248/bmid_to-uz-je-zivot-0SE-39248.jpg
4
40
40
Nejvýraznější současný americký spisovatel mladé generace se českým čtenářům již představil dvěma knihami: Zářivá světla velkoměsta a Ransom. Jeho třetí román z r. 1988 je svéráznou knihou už z toho důvodu, že ji sice napsal muž, ale v ich-formě coby mladá, dvacetiletá dívka. V románu je zachycen a vylíčen New York konce 80. let, kdy toto velkoměsto dosáhlo téměř anarchického horečného stavu a šílenství. Každý se zde chová, jako by už nemělo být žádné zítra. Proud vyprávění Alison Pooleové je fascinujícím a zoufalým svědectvím mladé ženy, již prostředí New Yorku nutí k divokému způsobu života, po němž vnitřně tak úplně netouží.... celý text
Přidat komentář
Kniha je výborná. Vůbec nevadí, že autor píše z pohledu mladé dívky a je potřeba to brát trochu s nadsázkou. Na druhou stranu, všude po světě žije "zlatá mládež", která tráví většinu času podobně jako hlavní hrdinka a její kamarádi, takže mi to ani vlastně nijak přehnané nepřišlo. Nejvíc bych chtěl ale vyzdvihnout překlad Tomáše Hrácha, který posouvá příběh ještě o level výš.
Román To už je život mi připomněl postmodernistická Pravidla vášně od Eastona Ellise, která se odehrávají také v 80. letech minulého století. Hlavní postavy řeší kde a s kým si užít a co při tom ,,sešňupnout". Nesoudí, jen komentují a popisují život zlaté mládeže. Pod povrchností se hlavní protagonisté snaží být nad věcí a zahlédnout střípky budoucího, pak ale stejně náhle padají do reality, která je vrátí do ,,normálu". To už je život!
Tak takhle to dopadne, když muž napíše příběh z pohledu ženy, nejlépe dvacetileté dívky. Hlavní postava nedokáže přežít bez sexu déle než den, miluje polykání semene, potraty jsou defakto denní chleba, ráda orálně uspokojí svého neumytého přítele po ránu (mňam), jak si nedá lajnu se svýma kamarádkama, tak je smutná. A nejraději by se stala herečkou. A to, co jsem teď popsal, je roztáhnuto na 140 stran.
Zase ty drogy. Zase ten New York. Zase ta 80.léta. Nemám povětšinou ráda knihy, kdy muž či žena píší z pohledu opačného pohlaví. V tomto směru mě JM velice mile překvapil, navíc mi celý ten příběh něčím utkvěl v hlavě, byť je to, svého druhu, červená knihovna. Není to dlouhé, je to čtivé, takže si to zaslouží 4*.
Štítky knihy
New York americká literatura 80. léta 20. století psychologické romány osamělost večírkyAutorovy další knížky
| 1994 |  Zářivá světla velkoměsta |
| 1998 | To už je život |
| 1994 |  Ransom |
| 2000 | Modelové chování |
| 2000 | Marilyn a já |
Kniha mi dost připomněla novější a přeci jen propracovanější román Můj odpočinkový rok a starší dílo Americké psycho. Ve všech třech případech máme tu možnost nahlédnout do života americké zlaté mládeže, do života plného luxusu, peněz, ale také jakési vnitřní prázdnoty a povrchních vztahů mezi lidmi. Zatímco Americké psycho šokovalo výbuchy nesmyslného ultranásilí, Odpočinkový rok zaujal svou originální premisou a hloubkou společenské kritiky. To už je život je v těchto ohledech bohužel slabším příbuzným. Ony stěžejní traumata hlavní hrdinky, jenž prohlubují její charakter, se začínají odkrývat až v samotném závěru, což je škoda. Přesto kniha dost dobře zprostředkovává ony pocity beznaděje a ukazuje povrchnost současného konzumního života a s ním spojeným důrazem na materiální bohatství... Což bohužel mnozí stále vnímají jakožto nejvyšší možnou ctnost.