Tohle bude bolet
Nikki Sixx (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/182678/bmid_tohle-bude-bolet-182678.jpg
4
69
69
Hudba, fotografování a život viděné pokřivenou optikou Nikkiho Sixxe Kniha Tohle bude bolet baskytaristy skupiny Mötley Crüe Nikkiho Sixxe (vlastním jménem Franka C. Feranny) volně navazuje na jeho Heroinové deníky, označované za „jedno z nejotevřenějších doznání v memoárové literatuře“, protože přináší pravdivou zpověď drogově závislého umělce, jenž se dostal až na samé dno. Téma Nikkiho nové knihy stejně jako její výrazové prostředky se však ve srovnání s první knihou mění – podobně jako se ve svých postojích a způsobu života mění sám autor. Jak Nikki Sixx v mottu ke knize říká, věnuje ji těm, kdo se cítí odlišní, odcizení a společensky nepřizpůsobiví, neboť jim tato kniha může ukázat svět, ve kterém jsme všichni stejní.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Umění
Vydáno: 2013 , BránaOriginální název:
This Is Gonna Hurt, 2011
více info...
Přidat komentář
Jak moc mě má znervózňovat, že Nikkiho coby rozbitýho feťáka jsem chápala víc? Teď má těch hlasů v hlavě opravdu hodně. Ale on jim asi rozumí a to je hlavní.
PS: Zajímalo by mě, jak by se mu líbily Čtyři dohody v podání Jardy Duška.
Je vidět, že to má Nikki, oproti době v Heroinových denících, v hlavně mnohem víc srovnané. V této knize dokazuje, že je všestranný umělec, což ukazují jeho originální fotografie. Kniha měla být pravděpodobně motivační, ale bohužel mě moc neobohatila. Možná je to tím podáním, neustálým přeskakováním z jedné úvahy na druhou a bohužel ani historky z turné mi nepřipadaly ničím výjimečné, spíše jsem se nudila. Možná je to také tím, že jsem mu to už na začátku neuvěřila, protože neustále předhazuje, že krásnu vnímá jinak, než většina lidí, že co jinému připadá ošklivé nebo odlišné, vnímá on jako krásné, a přitom si za současnou manželku vybral ženu, která představuje právě tu nápadnou "reklamní" krásu, kterou v knize odsuzuje, ale samozřejmě je to jen můj názor. Zajímaly mě informace o Nikkiho vztahu s Kat Von D, kterých se mi v knize dostalo opravdu dostatečně :)
tak, Nikki je teda doma, dobrá věc, tvrdá vazba, kvalitní tisk, spousta barevných fotek,
příběhů kapely, historie, skandálů a dokumentů, velká sleva
k tomu Too fast for love musí být, není součásti dodávky, škoda, ale mám
V heroinových denících byl Nikki mladý, nespoutaný blázen... v This is gonna hurt je již dospělým, zodpovědným mužem. Kniha je plná jeho vlastní foto tvorby a dalších životních příběhů, které se narozdíl od 80let točí kolem lásky, dětí a práce. Já osobně jsem ráda, že i po tom co prožil, nezasvětil svůj život bohu jako je to u spousty jiných. To by mě asi opravdu číst nebavilo. (např. Dave Mustaine ke konci knihy)
V knize tomu tak není, četba je poutavá + prohlížení fotografií příjemný relax :)
Musím říct, že mě Nikky dost překvapil. V Heroinových denících to byl zpovykanej fracek, kterej nevěděl co se sebou. Ano bylo mu cca 28 - 29, na vrcholu slávy a fetu, takže měl plné právo chovat se jak idiot. Ale tenhle padesátiletej Nikky, otřískanej životem je mi mnohem sympatičtější. Z každé druhé stránky se sice na čtenáře zubí jeho ego, ale je tu i draze vykoupená moudrost a smíření. S tímhle Nikkym bych šla klidně na kafe a poslouchala jeho historky. :-)
Tak tahle knížka se povedla. Sice to není takové drsné jako v Heroinových denících, ale i tahle má něco do sebe. Chvilkami jsem měla pocit jakoby mi mluvil z duše. Hodně inspirativní myšlení a k tomu úžasné fotografie,
Nikki se změnil a to jde cítit i na jeho další knize, která, jak už tu několikrát padlo, je o dost jiná než Heroinové deníky. Kniha už nemá tolik čím šokovat, překvapit, není tak syrová. Na druhou stranu každý fanoušek Nikkiho musí být rád, že se z toho dostal, pochopil spoustu věcí, má ucelený pohled na svět a svěřil se nám s tím prostřednictvím své další knihy. Jako bonus spousta krásných fotografií a celková grafická úprava knihy.
Knihu ocení spíš skalní fanouškové. Mám jí v originále, české vydání nemůžu hodnotit. Sbírka pocitů a názorů na život a zápisky z turné, doplněné černobílými fotografiemi.
Mám doma a musím uznat, že Heroinové deníky byly mnohem lepší, tohle je jen poděkování a kecy o pokoře a ... ale fotografie hezký :)
Umění a život podle Nikkiho Sixxe. Něvěděl jsem, že je takový univerzál a jak dobře umí fotit. Je to člověk, co si prošel pády i vzestupy. V téhle knize tak trochu rekapituluje čeho dosáhl a kam se ubírá jeho život. Líbilo se mi velmi, i přes ten zájem o lidi na pokraji společnosti, že si udržuje ten optimistický náhled na vše. Jeho slova, texty i názory jsou mi blízké a většinu fotek jsem si vychutnával. Osobně mě hodně dojala pasáž o vztahu s Kat von D. Myslím si, že by lidé měli více číst podobné knihy namísto takových bludů, které jsou obsaženy ve všech těch příručkách o osobním rozvoji. Ale zřejmě to bude tím, že sám jsem tak trochu jiný a vlastně žiji a myslím úplně jinak, než ta tupá masa, co je tím krmena.
Po grafické stránce je kniha naprosto špičková. V Bráně se vytáhli.
Heroinové deníky byly surové, brutální, neotřelé a Tohle bude bolet se s nimi nedá vůbec srovnat. Na můj vkus hodně řečí o inspiraci, vděku, štěstí, hodnotách, lásce apod. To mi k Nikkimu nesedí a prostě mu to nevěřím. Neříkám, že nemluví pravdu, jen to neumí podat.
Tu a tam se Nikki zmíní o tom, kde a jak kterou fotografii pořídil, jak to je s jeho vztahem ke spoluhráčům z Mötley Crüe a SIXX: AM, ale takových okamžiků je v knize dle mého opravdu poskrovnu.
Kniha o tom, že v životě můžete vždycky začít znovu a isnpirovat se vším, čím projdeme. Ale spíše než příběhy jí autor vypráví skrze své fotografie, které jsou temné, občas tvrdé, ale ukazují realitu světa. Co je společností považováno za krásné, on odsouvá na druhou kolej. „Když sleduji převládající reklamní způsob zobrazování krásy a lásky, mám před očima jen samou lež.“ Jo, pravda bolí. A dokud vás to bude při čtení bolet, víte, že Nikki Sixx mluví pravdu.
Sixxe miluju, ale po pecce s názvem Heroinové deníky jsem čekala další nářez.
Je to krásná knížka, krásné fotografie i příběh, miluju jeho úvahy a to, jakým způsobem přemýšlí a činí.
Jen mi to, bohužel, nedodalo to všechno, co kniha první.
krasné zpracování a fotky , kniha plna filozofie , čekala jsem pokracování Heroinových deníků , to se nekonalo , nemelo to tu silu a poslestvi ale i tak to bylo velice zajimave :)
Kdo čeká Heroinové deníky č. 2, nedočká se. V žádném případě to ale neznamená, že kniha nesplnila mé očekávání. Splnila a výborně. Otevírala jsem ji samozřejmě s očekáváním obrovským, neboť Heroinové deníky byly fakt něco. A to tahle kniha taky je, ale jiným způsobem. A možná je to způsob, ke kterému mnozí potřebují teprve dojít a až poté ocení ten fantastický obsah.
Nikkiho myšlenky i názory mi byly velice blízké, u několika mi přišlo, jako bych je psala já, s některými jsem úplně nesouhlasila, ale nebyl to takový ten radikální nesouhlas, spíš něco jako touha autorovi napsat: "Zkus se na to podívat takhle, jinak, Nikki. Pořád si to myslíš?"
Celkově ve mě kniha probouzela dojem, že bych s Nikkim o jeho myšlenkách ráda popovídala, probrala je dopodrobna a řekla k nim svůj komentář. Může se to stát i vám, pokud ve vás kniha něco vyvolá, možná i vy zjistíte, jak zajímavé a přínosné by bylo, kdybyste si s Nikkim sedli a nechali i jeho nahlédnout na svět vaší optikou. Alespoň na mě tak text působil.
Hodně jsem si z jeho myšlenek vzala, občas mě překvapilo, jak dobře Nikki uměl pojmenovat myšlenku či postoj, který já sama mám v hlavě, ale neumím mu dát jméno. Teď už je to jinak. A za to mu patří dík.
Je to kniha o životě se vším všudy, kniha myšlenek, názorů a postojů. Myslím, že stejně jako mě nadchla nyní, tak mě nadchne i za 10 let, pak za dalších 10 a pokaždé v jejím obsahu uvidím nové smysly, novou potravu pro duši. Nebude to nevýhodná koupě.
Knihu jsem četla v angličtině a je to prostý deník z cest doprovázený spoustou fotek, které jsou asi nejzajímavější. Po Heroinových denících jsem čekala víc.
Zde vidíme pohled už mnohem vyzrálého hudebníka. Často jsem souhlasila s myšlenkou co je, co není "krásné"