Tokijský ghúl 14
Sui Išida (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404282/bmid_tokijsky-ghul-14-zKy-404282.jpg
4
102
102
Tokijský ghúl série
< 14. díl
Akční finále Tokijského ghúla! Kaneki a nejsilnější bojovník protighúlí jednotky, Arima, stojí konečně proti sobě. S příchodem Jednooké sovy se však bitva začne vyvíjet nečekaným směrem – a osud všech hrdinů je více než nejistý – a najednou není jisté vůbec nic.
Přidat komentář
Po tolika zápletkách mi konec připadá hodně otevřený. Celkově mi série připadá dost průměrná.
(SPOILER) Neuvěřitelné zklamání. Příběh se celý vlastně na konci odkáže na to, že Kaneki byl úplně k ničemu, protože de facto ani nic nedokázal. Linka s jeho rozloučením je vágní, protože jeho matka nikdy v příběhu nehrála skoro žádnou roli a jeho smrt je spíše tupá, protože ho zabije postava, co se v příběhu objeví asi dvakrát a nikdy nijak zásadně. Stalo se přesně to, čeho jsem se bál. Autor rozjel padesát různých linek, které zůstali nedokončené a vlastně k ničemu. Celý příběh tím pádem byl o ničem. Nepamatuji si takové zklamání na poli literatury a hlavně nějaké grafické série jako už dlouho ne. Když člověk vidí takovéto odfláknutosti, tak pak ani nemá potřebu se snažit a vytvořit něco pořádného, když vidí, jak se sklízí úspěch u něčeho tak odfláknutého.
Výborné zakončení první série. Teď ještě přečíst light novelu a potom se mohu směle vrhnout na pokračování. :D :D
Krásné a emoční zakončení celé série. Na můj vkus možná až moc otevřených konců, takže úplně tento díl nepovažuji za takové finále, za jaké by se mělo považovat. Navazující série RE je tedy nutností.
Na mangách zbožňuju to, jak jsou neskutečně věrohodně vykreslené různé charaktery, které většinou dostávají zabrat a při své cestě se vyvýjejí a neustrnou.
Tohle bylo zakončení, jaké bych asi u TG čekal a jaké téhle sérii sedí. Ano, čtu to v době kdy se druhá série, tedy :re několik měsíců vydává a prodává, ale stejně je závěr takový, jako bych osobně s přihlédnutím k ostatním dílům čekal - tedy otevřený, byť velice solidní. Hele, já vím, že spousta anime/manga fanoušků dodnes pořád TG nakládá, jak je ta série nepovedená a jak ani sama neví co vlastně je. Já jsem ale (jak od anime, tak od první série mangy) dostal, přesně to, co jsem chtěl - zábavu. A to je to podstatný. Celá série mě (s výjimkou jednoho-dvou dílů) neskutečně bavila, pomalejší kecací scény byly emotivní, akce povedená, kresba občas v akčních sekvencích ujížděla, ale pak to hned napravila opravdu nádherní scénou přes dvě stránky, nebo neskutečně vyvedenou podobou té-které postavy.
Abych se zde ale zbytečně nerozplýval nad celou sérií. Akce na každým rohu. Spousty raněných, mrtvých, ale i motivovaných. Zde vyvstává ve čtenáři ten problém a sice komu fandit. Lidem - ÚPG, kteří by měli být v podstatě klaďasové, nebo ghúlům, zabijákům, kolem kterých se celý příběh točí, ale my jsme poznali i jejich kladné stránky a hlavní postava Kanekiho je tím našim MC-čkem, jenž je zkoušený osudem a fackován z každé strany, protože ne vždy se mu daří ochránit ty, které miluje. Je to dilema. Na jedné straně nekompromisní Arima, na druhé Kaneki-kun. Já říkám, proč ne fandit oboum?! :D Vždyť jde hlavně o to, užít si příběh.
Už se těším na :re.
Bitva skončila...neubránila jsem se dojetí. Vyvstalo víc otázek, než jsem čekala...takže: re, to jistí.
To jako vážně nechal Išida takhle? Až tak moc nedodělaně? Až tak moc uspěchaně? To přece nejde, to nemůže...
Já jsem původně nechtěla číst "re:čko". Nechtěla, nechtěla, nechtěla...
Celý díl si pro sebe v podstatě uzme akce. A trochu knize chybí věci, které má mít právné finále knižní série. Nečíst knihu s myšlenkou "Tokijský ghú:re", tak za mě hodně neuspokojivý konec. Zakončení volných konců postav? Zakončení a dobudování charakterů a nějaké vyústění? Chybí tomu hořkosladký pocit, který mívám u posledních dílů. To mi zde chybělo. Takže jo, akce jak ve filmu d Bjůsem Vyližem, ale ten feeling, kterej to mělo mít, zůstal někde v čekárně. Proto nemohu říct, že mě to vzalo za srdce, ale ani že to je propadák. Jenom to je dost jiné, než jsem jako čtenář očekávala. Od posledního dílu :(
Tak tohle byl skvělý díl a rozhodně velmi solidní závěr s pár otevřenými vrátky na konci, což mi ale nevadilo. Bylo to plné akce, napětí, nečekaný zvratů a já si tento díl užila. A je mi až líto, že tato série skončila.
Někdy si říkám, jestli vůbec stíhám příběh, nebo jestli mi něco utíká? Možná jen nerozumím manze tak, jak bych měla, nicméně mi přijde že konec této série byl trochu uspěchaný a ne uplně jasný. Každopádně jsem moc ráda, že vychází pod sérií TG další díly, které nás zasvětí do dalších příběhů masožroutských ghúlů.
NEBUDU
….s tebou bojovat.
Nechci...
Tak na to...
...zapomeň!
Finální souboj už je na dosah. Všichni mají napsány závěti, tak co. Zní to děsivě...opravdu děsivě. Zde se potkáme snad se všemi, počínaje Amonem, přes Stonožku, Sovu, nějakého to zářícího až po Kanekiho. Jo a konečně teče krev. Sice v rámci teen, ale lepší useknutá noha než kapavka z nosu.
Malá ochutnávka:
Šinoharo...co je to za žabkuch?
...To bude tvoje quinque – zbraň proti ghúlům. Jmenuje se Štír.
Takhle jsem si ho teda nepředstavoval.
...Ale no tak. S nožem to přece umíš. A od teď bude tvoje nadání sloužit ostatním.
Komu jako?
...No...lidem ve městě, babičkám ze sousedství....znáš to.
Je sice čas vše dobojovat, ale ještě se tu několikrát vrátíme do minulosti. Stále je totiž na co vzpomínat. A tak mě trochu ty odstavce, které se vrací zpět do minulosti trochu kazí ten adrenalin z rozpoutané bitvy. Opět je to takové to umělé prodlužování děje a přidávání skoro zbytečných sešitů. Ale všichni budou muset pořádně zabojovat. Vítězství je už skoro tady. Kdo s koho?
Citát: Vzal jsem sám sebe za ruku a pak jsme kráčeli dál a dál.
Za zbytečné prodlužování a určitý chaos ve vyprávění dávám jen tři hvězdy. Čekal jsem určitě víc.
Pří čtení tohoto manga jsem poslouchal skupinu Silver Bullet a jejich nejnovější studiové album Mooncult z roku 2019. Z příběhů #133 až #143 jsem vybral šest citátů a vložil je mistru Išidovi na profil.
Je fajn, když se série dokončí, a tak jsem rád i za konec série "Tokijský ghúl" v podobě její čtrnácté knihy. Nejedná se však o zakončení, které by mělo vyrážet dech, jedná se o zakončení, které je fajn hlavně v tom smyslu, že zde nějaký konec přišel a že nepřišel po příliš dlouhé době. Nadále je zde ale hodně otevřeného a je vidět, že Sui Išida si nechával hodně prostoru pro to, jak pokračovat. Osobně bych uvítal, kdyby se už nepokračovalo žádnými dalšími sériemi a různými příběhy navíc. Téhle sérii moc neslušelo, že je na pokračování, že se příběh pořád někam posouvá a vyvíjí. Vedlo to jenom k tomu, že zde bylo zbytečně moc postav, zbytečně moc příběhů, které nakonec ani neměly tak zásadní dopad. A to je škoda, tohle je problém dlouhých sérii. A tady je dobře, že se to utnulo celkem včas.
Přichází velké finále. Ne všechny z hlavních postav ho přežijí a mnoho z nich bude těžce raněno. I když se Kanekiho příběh (možná) uzavřel, mnoho stran zůstává nepopsaných. Jsou tu ještě Jednooká sova i Jednooký král a i Holubice mají v rukávu nejedno překvapení. Ale o tom až v Tokijský ghúl:Re.
mně zaskočil konec téhle série , bavila mne , určitě se pustím do dalšího pokračovaní :)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Tokijský ghúl 1 |
| 2016 | Tokijský ghúl 2 |
| 2017 | Tokijský ghúl 3 |
| 2017 | Tokijský ghúl 5 |
| 2019 | Tokijský ghúl:re 1 |
Idk tak trochu mi přijde, že jsme se nakonec nic nedozvěděli. Celkově mi přijde že se za těch 14 dílů nestalo nic moc podstatného a ke konci se hlavně nic nevyřešilo, což je škoda. I tak je to fajn čtení