Dobrodružství Huckleberryho Finna
Mark Twain (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49281/bmid_dobrodruzstvi-huckleberryho-finna-9mv-49281.jpg
4
748
748
Dobrodružství Toma a Hucka série
< 2. díl >
Příběhy dětí malého amerického města u Mississippi z 30. let 19. století, ve kterých autor umělecky ztvárnil své vzpomínky na dětství.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1965 , Mladá frontaOriginální název:
Adventures of Huckleberry Finn, 1884
více info...
Přidat komentář
První dvě třetiny knihy považuji za naprosto výborné, naopak ty pasáže o přípravě útěku z vězení, byť vtipné tím, jak variují motivy klasické literatury, mě poněkud nudily. Ale jako dítě jsem tyto narážky úplně nedocenil, stejně tak jsem jinak vnímal ty zmínky o otroctví či jižanská "specifika" typu krevní msty a lynčování. Až mě překvapilo, jak drsný ten příběh ve skutečnosti je a kolik je tam mrtvých (nebo se o nich alespoň mluví) a asi by mě zajímalo, jak se stalo, že to je obecně považováno za knížku vhodnou pro děti.
Zajímavé je srovnání s anglickou verzí a práce s různými dialekty angličtiny, což český překlad (četl jsem klasický Gelův) skoro nezohledňuje, i když chápu, že v čeština to půjde napodobovat jen velmi těžko.
Také jsem ji v dětství četla ... trošku už kopírovala Toma Sawyera, takže nebyla až tak zábavná ... ale ano, vzpomínám si na ni, takže musela být fajn. :-)
Knihu jsem četla jako malá holka a později tento poklad předala svým klukům ..nyní jsem se knihovnou probírala, abych vytáhla knihy pro vnoučka. Na tuhle knížku hu je ještě malý, ale já si ji s chutí znovu přečetla a...delikatesa. Doporučuji jakékoli věkové hranici...a teď ještě vyhledám Toma, pak lapálie Boříka a to by v tom byl čert, že by kroky mého vnuka nevedly jednou do knihovny
Knihu jsem četl já a taky brácha, ale i když jinak máme různý názory, tak tentokrát jsme se shodli v tom, že tohle pokračování je o něco slabší. No, ale dalo se, takže 4 stars to jistí :).
Ani jsem netušila, že kamarád Toma, Huck má také svůj samostatný příběh. K loupání hrachu ideální odpočinková četba ušima. Super i když dobrodružství Toma se mi líbilo trošku víc
Huck je mnohem lepší než Tom. jak mě bylo vždycky líto, že nemáme moře a ani pořádnou řeku.
Četl jsem vydání z roku 1954 synovi před spaním. Dílo se mi zdá vleklé, zbytečně rozepsané na mnoho stran, ale alespoň nudou rychle usínal.
Pravděpodobně se nejedná o oblíbenou četbu černochů?!
V návaznosti na Dobrodružství Toma Sawyera jsem si dal i tohle dílko. No, TS se asi četl o dost líp, mělo to krátké kapitolky a celkem švih. Tohle bylo kapku rozplizlý a kapitoly delší, takže občas byla nutná pauza na spánek nebo odchod do práce. Chtěl jsem teda hlavně vidět, jestli tam stojí ta hláška o tom, praskla hlava válce a ten bonus k tomu, kterej by v dnešní době neprošel (kor v Americe :-). Ale jinak celkem čitelný :-D
V mládí jsme četl Toma Sawyera a celkem se mi kniha líbila, tak jsem se docela těšil na Hucka Finna. Ale zas to taková sláva nebyla. Buď to je tím, že jsem už starší nebo je kniha vážně horší než Tom Sawyer. Rozhodnutí nechám na každém z vás, kdo četl obě knihy.
Kniha, která nám pokládá velké množství otázka v sociální sféře a zároveň je užitečnou kritikou tehdejší společnosti. Atmosféra M.T knih je nepopiratelná ačkoli já už bych si žádnou jeho knihu nepřečetla znovu. Považovala jsem za osobní povinnost splnit si ve čtenářském deníku tyto díla ale příliš jsem si to neužívala. Spíše, než jednotlivá dobrodružství se mi líbil postupný vývoj vztahu dvou aktérů, kteří z nějaké dětské sounáležitosti dospívali do věrnosti a skutečného přátelství. Popis okolí je působivý a hřejivý, nicméně touhle knihou jsem s M.T prozatím skončila. A to z prostého důvodu, četla jsem to v době, kdy pro mě téma knihy nebylo ničím zajímavé tudíž to mám spojené především s obrovskou nudou.
Huck oproti Tomovi (myslim knihy), ma uz pod dobrodruznou vypravou dvoch bezstarostnych chlapcov dost temne tony. Ale stale knihu podla toho ako plynie dej, o com to je, mozete brat len ako dobrodruzstvo. A mozete ak chcete, citat Hucka aj ako urcitu socialnu kritiku.
Za mě rozhodně lepší kniha, než první díl - postava Hucka je mi daleko sympatičtější a navíc se v knize řeší i trochu ožehavější témata, například otázka otroctví. Je vidět, jak moc tehdy bylo otroctví v Americe normou a že i dobří a hodní lidé měli problémy změnit svůj způsob uvažování a vnímání toho, co je a co není normální a správné. Kniha mě začala trochu obtěžovat ve chvíli, kdy se na scéně objevil Tom - jeho ztřeštěné a zcela nelogické nápady mi opět moc nesedly a chyběla mi racionality Hucka a Jima.
Twainovo Dobrodružství Huckleberryho Finna je dnes z mnoha důvodů považováno za klasické dílo americké literatury a jako k takovému je nutno k němu přistupovat. Tím spíše, že s dvojicí dospívajících chlapců Tomem Sawyerem a Huckem Finnem se v jakékoli jejich podobě potkal snad každý ze současníků bez rozdílu věku. Pouť po řece Mississippi, plná nebezpečí a spletitých, vzrušujících příhod, tvoří základní osu příběhu, okolo níž se vše ostatní utváří a profiluje. Nejen jednotlivá epizodní dobrodružství (bloudění v mlze, setkání s párem hrdlořezů na ztroskotaném parníku, krevní msta dvou sousedících rodin, lapálie s dvojicí výstředních podvodníčků), ale i dozrávající vztahy jednotlivých protagonistů k sobě navzájem a ke světu okolo. Twain i ty nejožehavější témata podává na hravém a veselém podkladě, že si člověk mnohdy ani neuvědomí, do jak hlubokých vrstev je osten namířen. Na druhou stranu, někde je té absurdity až příliš a neustálé tlačení na pilu se stává monotematickým a otravným. Výlet do dětství byl proto v mém případě úspěšný jen z poloviny.
Mě to jako (nepříliš dávné) dítě bavilo a baví mě to stále. Tom Sawyer je klasika, ale Hucka prostě musíš mít radši, a jeho "vlastní" dobrodružství je i lepší, delší a mnohem... Řekněme hlubší sondou (nebo měrkou, po kormidelnicku? ;)) do fungování tehdejšího světa... a ruku na srdce, čert vem instagramy, zas tak moc se toho od dob jeho dětství (na které zde Mark stylově a vtipně, neboli po Twainovsku vzpomíná) nezměnilo, když dojde na lidi
Jeden z mých velkých restů, ke kterému jsem se dostala díky dceřiné povinné četbě. Asi všichni známe dobrodružství Toma Sawyera, ale kdo z nás četl i příběh Hucka? Kdo váhá, rozhodně do toho jděte! Huck je syn násilníka a alkoholika, který se sem tam zjeví u jeho opatrovnice a vyčte mu že je v čistotě, že rozhodně nebude chodit do školy, zmlátí ho a odtáhne do lesa, kde mu má v rozpadlé chajdě dělat "otroka". Huck ale není žádný uplakánek a z chajdy uteče na nedaleký opuštěný ostrov. Za pár dní se na ostrově ukáže otrok Jim, který je hledaný za Huckovu údajnou smrt a je na něj vypsána odměna. Tohle přátelství dvou uprchlíků je plné napětí a akce a jejich putování rozhodně nenudí. Velkou přidanou hodnotou je podprahově zmiňovaný boj proti otroctví a jeho černá stránka, která v té době bohužel byla standartem. I přesto, že se jedná o příběh psaný primárně pro děti a mládež už v dnešní době přesáhl a věřím tomu, že mnoho dospělých ho bude milovat. Koneckonců, kdo má rád Toma Sawyera, tak toho v knize najde samozřejmě taky, protože Huck bez Toma vlastně ani ránu :)
Pro děti dnešní doby by to asi poutavé čtení nebylo. Ale na svou dobu byla napsaná dobře. Mě osobně ovšem neoslovila něčím zajímavým, takovéto, že nedokážete knihu odložit, to rozhodně nebylo.
Knížka opravdu asi zaujme spíše mladší děti, mně se četla opravdu zdlouhavě a moc nezaujala. Části s Králem a Vévodou jsou vtipné a povedené. Nejvíce se mi asi na celé knize líbilo Huckův boj s tím, co je správné a špatné, obzvláště v ohledu na postoj k otrokům.
Štítky knihy
pro děti 19. století americká literatura dobrodružství dětská dobrodružství pro chlapceAutorovy další knížky
| 1964 |  Dobrodružství Toma Sawyera |
| 1961 | Tajemný cizinec |
| 1999 | Princ a chuďas |
| 1965 | Dobrodružství Huckleberryho Finna |
| 1970 | Dobrodružství Toma Sawyera / Dobrodružství Huckleberryho Finna |
Když přijde řeč na Toma Sawyera a Huckleberryho Finna, dokonalou rošťáckou dvojici, okamžitě se mi vybaví dětství a nesčetně krásných a hřejivých vzpomínek. Byť jsem si nyní při čtení více všímala rasistických poznámek, uvítala jsem také příležitost "vrátit v čase", zavzpomínat, odpočinout si a náramně se pobavit :).