Přidat komentář
První dva díly příhod Fandy Tománka vyšly ještě v době komunismu, třetí paní Horelová v 80. letech sice napsala, vydán byl ale až po revoluci. Pionýrky zmizely, nyní jsou tu "starší děvčata" a podobných kosmetických úprav bychom našli několik. Vyprávění je ale stále milé, tentokrát opět svižnější, takže se mně i mému prvňáčkovi (na střídačku) dobře četlo. Mohli jsme porovnávat, diskutovat... Fandu potkáváme ještě o prázdninách, pak je tu první školní den, první pochvaly i průšvihy, těch má upovídaný Fanda až až, a dokonce záškoláctví! Kniha končí čtvrtletní třídní schůzkou, takže nám četba vyšla takřka na den.
Synovi se nejvíc líbilo, jaký byl Fanda rošťák, jak se uměl vytahovat, že hodně mluvil a že mu taky nešlo psaní. Sám knihu oznámkoval na jedničku a osmnáct hvězdiček.
Mně se líbí třeba jeho smysl pro spravedlnost, zvídavost, vyřídilka a vztah ke kultuře a básničkám... A když to srovnám s dnešní dobou, byly děti mnohem samostatnější - Fanda v první třídě chodí sám nakoupit, pomáhá cizí starší paní, aniž by to doma věděli, jde jen tak na plovárnu apod. A také paní učitelka je na děti přísnější.
Fandovi i tentokrát dáváme pětku - tady to ale znamená něco jiného než ve škole!
Autorovy další knížky
| 1979 |  Léto, jako když vyšije |
| 1989 |  Nemožná holka |
| 1985 | Štěstí má jméno Jonáš |
| 1985 | Tománek je rád na světě |
| 1980 | Stěhovaví ptáci |
Přečetli jsme se synem, který v září 2024 nastoupil do první třídy, a úplně to hltal, i když reálie jsou už po těch více než 30 letech někde trochu jinde.
Autorka věrně vykresluje prožívání šestiletého prvňáka a jeho prvních dní ve škole, aniž by něco přikrášlovala nebo idealizovala. Z pohledu dospělých tak někdy Fanda Tománek dělá vylomeniny či naschvály, z jeho pohledu však vše dává dokonalý smysl smysl. Kniha tak ukazuje dospělým, že děti v jádru nejsou zlé a když provokují nebo zlobí, má to často (z jejich pohledu) racionální základ. Jako rodič proto oceňuji tento pohled do "vnitřního světa" prvňáka, byť dnes už samozřejmě často formovaného jinými vnějšími podmínkami.
Za povšimnutí stojí značná samostatnost hlavních postav, kdy Tománek v první třídě běžně chodí sám nakupovat, na plovárnu, což může pramenit také z odlišného přístupu rodičů, kteří se dříve o své děti tolik nebáli (?). I ve škole se leccos změnilo - například dnes se již nesetkáme s tím, že by paní učitelka ve třídě měla 40 dětí a při hodnocení práce by odměnila jen určitý počet nejlepších prací (při samostané práci Fanda Tománek "ostrouhal", neboť zuby pily, kterou maloval, nebyly pravidelné a hezké), naopak razítka dnes běžně dostávají všechny děti "za snahu". Na druhou stranu je hezké vidět, že spousta věcí ve škole (naštěstí) zůstává stabilní napříč desetiletími...