Temné blues v New Orleans
František Kotleta (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505000/bmid_temne-blues-v-new-orleans-wG5-505000.jpg
4
304
304
Tomáš Kosek série
< 4. díl
Paranormální detektiv Tomáš Kosek má problémů víc než dost. Nejenže dluží CIA službičku a musí pro ni vyřešit, proč se z amerických mariňáků stávají zombie, ale má na krku i pár hladových naštvaných démonů a bohyně, které získaly prastarou magii. K tomu mocného sumerského démona, jezinky a starou dobrou babu Jagu. To však není nic proti tomu, že se mu místo dcer mají narodit dvě děsivé zrůdičky. Ale kdo jiný by si s tím měl poradit než právě on? František Kotleta se vrací k jedné ze svých nejúspěšnějších literárních postav a je to jízda víc než podařená.... celý text
Přidat komentář
Jezinky - super, Věčné město a Sitarane - ujdou, zbytek... sorry, ale. Náš mistr Kotleta mi poslední dobou připadá jako Babišova továrna na kuřata s antibiotike. Chrlit jedno za druhým, co nejrychleji a hlavně ať to co nejvíc vydělá. Bohužel kvalita je u obou stejná (čest některým vyjimkám).
Škoda, že to rozloučení s Koskem nedopadlo trochu líp... ale neklesejme na mysli a těšme se, co nás čeká dál. Ať už v Legii, nebo snad něco úplně nového. Jen doufám, že zase přijde ta doba, kdy vysmátý odložím Kotletovku a řeknu "ku..., tak ta zase byla"
„Blues
nebyla hudba.
Byla to
smlouva s Ďáblem.“
(Temné blues v New Orleans)
Další kniha ze série Tomáš Kosek přináší pět příběhů z jeho vyšetřování, které řeší pomocí magie. Najdeme tu spousty rituálů, amuletů, sexu a dalších propriet, které jsou k magii nutné. Mě nevadí obsah, na ten jsem zvyklej. Avšak Pan Leoš má v poslední době Cimrmanův komplex - neví, kdy přestat, kdy opustit myšlenku. První i druhá povídka jsou perfektně rozjeté, a abych se pobavil, čekal jsem v jedný chvíli, u obou povídek, konec. Jenže, přetočím na další list a Kotleta to prostě posere tím, že to uměle natahuje. A tady je zakopaný Kiša.
Citát: Prostřelil jsem jí hlavu. Fakt ji to překvapilo. (Pod jezinčím úplňkem)
Další tři následující povídky už byly lepší. Hlavně ta třetí z Vatikánu byla zajímavá a brutální. Začátkem konce se pak ukázala povídky poslední. Tak už šlo hodně do tuhého. A když si poté přečtete dovětek k tomuto svazku, bude vám jasné, proč to tak pan spisovatel „zařídil.“ Pokud se ptáte na čtvrtý příběh v tomto svazku, věřte, že na něj neustále zapomínám. Netuším proč, asi je v tom nějaká magie, ale „V poušti“ je hodně zvláštní a specifický příběh. Více se dozvíte v komentářích ke všem povídkám, které najdete v sekci „části díla“ u této knihy a nebo na mém profilu a to zde:
https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261
Citát: Buď se každý den budete zpovídat z hříchu onanie, nebo se zblázníte a začnou se vám líbit ministranti. (Věčné město)
Na ten doslov „Sbohem, pane Kosku“ jsem čuměl jak Anna Šulcová. Pan Kotleta se rozhodl, že už další příběhy Tomáše Koska nebude psát. O jeho osudu je rozhodnuto. Tohle je asi nejkontroverznější postava v mistrově knižním světě. Ale, když jsem se tak nad tím zamyslel, tady už asi není co vymýšlet dál. Všechna magie byla vyčerpána, docházelo by pravděpodobně jen k jejímu opakování. Porno a sex už je také dost omletý a tak je asi nejrozumnější to tady ukončit. Ostatně poslední příběh v tomto svazku to dost jednoznačně dokázal. (nějaká ta rezerva na pokračování tam přeci jenom je, ale to ukáže až čas)
Lidská oběť je příliš. (Sitarane)
Série Tomáše Koska je moje oblíbená a podle mě po Spadu nejlepší série od Kotlety. Popravdě jsem po Posledním tangu v Havaně knize žádný další díl nečekal a tak mě tato kniha příjemně překvapila. Vše při starém, spousta akce, sexu, magie, vyvolávání Bakulgy atd. Kdo by čekal něco nového nebo jiného, nedočká se. Kdo chce klasickou kotletovku, bude potěšen.
Sice mi trochu neleze do hlavy, jak je možné, že největší (ovšem taky nejlepší) braky pod sluncem píše člověk s IQ odhadem okolo 200, ale evidentně ho to baví. :D
Tomáš Kosek v téhle knize hodně cestuje po světě, takže o exotiku není nouze, přesto se mi nejvíce líbila povídka veskrze česká - Jezinky jako záporáci byly excelentní. Za ten Vatikán ho podle mě církev zažaluje, ale co už, napsal toho už dost a ve vězení si aspoň promyslí nějaký nový příběhy.
Doufala jsem teda, že se ke konci dostane víc času na vedlejší postavy - Elišku, Dominiku a děti, bohužel jsou ve všech povídkách buď vzácně nebo vůbec. Tady bych určitě ocenila víc informací, co se s nimi dělo a tak dále...
Btw. doufám že v tom babička moc nelistovala, než mi to zabalila pod stromek.
„Kolik máte granátů Hendrixi?“
„Už žádny. Trump seškrtal rozpočet a Biden ho zapomněl navýšiť,“ ušklíbl se a vytáhl karabinu.
Kotleta ukončil ďalší geniálny svet a to prostredie Tomáša Koska. Mal som ho rád a teší ma, že vlastním všetky knihy. Dokonca príbeh písaný pre Škodovku. Už len dúfať, že František Kotleta má nové projekty, ktoré nahradia Tomáša Kosku.
A teraz ku knihe. Kniha je znova písana v tvare poviedok, posledná poviedka je dokonca v zborníku Ve stínu mágie, pravdepodobne pre to, lebo zborník sa už ťažko zháňa. Poviedky sú pestré, neustále menia prostredie a postavy sú podarené a hlavne humorné. V amerike nechýba NCIS, CIA a ďaľšie americké spoločnosti, chýbal tam už len Leroy Jethro Gibss a jeho partia agentov. Samozrejme navštívime znova prostredie Čiech, kde sa Kosek musí postaviť Babe Jage, ale nie zrovna Johnovi Wickovi. Neskôr navštívime aj Vatikán, alebo Blízky východ. Pri čítaní som sa nenudil a každú poviedku som si vychutnal naplno.
Hodně, hodně slabé. A nejslabší je poslední povídka, kde byl hlavní hrdina konečně uklizen do propadlišti literárních dějin. Už jsem měl strach, že ještě za pět roků budeme číst příběhy starouše Koska, jak v domově důchodců se svým Bakulgou, řeší případ sletu čarodějnic. Všeho bylo dost a tohoto možná až přespříliš.
Poslední kniha o Tomáši Koskovi je důstojným rozloučením. Povídky jsou standardní kvality, i když v první je méně sexu, než bych očekával (což není výtka, jen překvapení). Kniha nezklame a do sbírky je to povinnost.
Po tý blitce z New Orleans jsem si říkal, jestli si už Kyštleta nedělá trochu prdel. To byl zatím asi největší odpad co splodil (a že konkurence je). Naštěstí jsem ale knížku nezahodil a pokračoval dál. Udělal jsem dobře. Povídka s Jezinkami byla parádní (ještě to umí když chce, darebák). Vatikán docela pobavil. Poslední povídka je starší. Vyšla již v antologii Ve Stínu Magie, takže je napsaná docela poctivě. Průměr na 3. V nejlepším se má skončit. Tady se to ale nestihlo...
Je škoda, že už Kosek nebude mít další příběhy. Okultismus, temná magie a sexualita jsou pro mne kombinace jako magnet. Co se týče povídek, Jezinky byly asi nejlepší a ten konečný " lesbian battle" byl prostě parádní :D. Poslední povídku jsem již četl v jiné knize a i když mne to zezačátku trochu namíchlo..... pochopil jsem proč ji autor vlastně přidal a rozumím tomu.
Upřímně bych si přál pokračování, ale.... třeba to po Koskovi převezme jeho dcera až se Frantovi někdy zasteskne po starých známých.
Ok, na rovinu přiznávám, že u mě hodnocení hodně ovlivňuje notná dávka nostalgie. Za normálních okolností bych knihu hodnotil jako ostatní díly z této série 4/5, ale pan Kosek si zaslouží frčku navíc za dlouholetou službu.
Nejsilnější stránka tohoto dílu je zároveň ta nejslabší. Dostanete Kotletu, kterého znáte. Je to jak, když chodíte do své oblíbené restaurace na své oblíbené jídlo. Odcházíte dobře najedení, ale ne překvapení.
Pokud někdo ještě váhal, zda projekt "František Kotleta" je sólovka Leoše Kyši nebo party několika známých spisovatelů/lek, kteří pod pseudonymem mohou vydat to, pod co by se vlastním jménem nepodepsali, tak hned úvodní dvě povídky z Temného blues v New Orleans jsou jasným důkazem alternativy číslo dvě. Tu mizernou první prostě nemohl vytvořit stejný autor jako skvělou druhou. To evidentně psali dva zcela odlišní lidé.
Celkově tento závěrečný díl Koskových příběhů považuji za nejslabší. Nikoliv proto, že by byl horší než předchozí, ale protože nepřišel s ničím novým a víceméně recykloval děje a postupy předchozích tří dílů. Zároveň však oceňuji kritiku drobných nešvarů mocných z Vatikánu či z emirátů.
Tak díky za vše a sbohem pane Kosku. Je tu poslední rozloučení a konec příběhů s kontroverzní magií. I přes důstojné rozloučení se mi ze všech knih v sérii tahle líbila nejméně. Prostě první díl je nepřekonatelný!
A já si samozřejmě před čtením tohoto posledního dílu lousknul znova ještě všechy předchozí...
Velkolepější odchod do důchodu nedokáže vyseknout nikdo jiný než mistr Kosek. Sex, krev, sperma, spousta magie, zbraní sečných i palných, kouzla a akce v různorodých kulisách.
Tomáš Kosek zestárl a na příběhu je to znát, trošku mi tu chyběl výraznější tón pubertálního humoru, který jsem v předchozích sériích tak zbožňovala.
Ale nikdo nejsme věčné dítě a každá postava se musí vyvíjet.
Hezký důchod na Reunionu, pane Kosku!
"...Měla zavřené oči a do hudby se ozývalo mnohohlasné óm, zpívané tak mizerně, že by jim záviděl i Dave Lister."
Skvělé zakončení příběhů s mistrem Koskem, prodloužený úd mocného Bakulgy... Nemá smysl více se rozepisovat, tohle si jde jen užít.
"Dveře se otevřely. Stál v nich padesátiletý chlápek s prošedivělými vlasy. Vypadal trochu jako Oldřich Nový. řekl bych, že stejně jako on zasvětil život šukání hereček a šňupání koksu. To vše ale se stylem. Úpadek a noblesa se v něm tak dokonale mísily v harmonii chlápka, co uměl srovnat stejně tak šílenou šlapku nebo neplatícího šamstra, jako vyseknout hodinovou přednášku o problémech toskánského vinařského průmyslu."
(SPOILER)
Více než důstojné zakončení příběhů Tomáše Koska.
Je to smutné, ale jak se říká, v nejlepším se má přestat.
A tak Tomáš Kosek zůstane zůstane tím hrdinou jakého máme rádi a nestane se z něj jen stín původního hrdiny, jak tomu bývá v mnohých znovu a znovu vytěžovaných příbězích.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Něco tomu chybělo. Zhltnul jsem to jak Monika zahradníka, ale chyběly mi u toho nějak ty šťávy. Jako v knížce bylo tělních tekutin vcelku dost, ale výstřik neznamená, že si to člověk vychutná. U mě nejslabší v sérii, takový průměr. Ale proč ne :)