Brána osudu
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/234838/mid_brana-osudu-wzv-234838.jpg
3
215
215
Tommy & Pentlička série
< 5. díl
Jedinečné, důvtipné a napínavé příběhy z pera královny zločinu a nejprodávanější spisovatelky všech dob – nyní nově v luxusní edici věnované speciálně jejím detektivkám. Tommy a Pentlička Beresfordovi se rozhodnou užít si zasloužený odpočinek a pořídí si dům na venkově. Stěhování jim však komplikuje množství knih – ať vlastních, či těch, které tu zanechali předchozí majitelé. Mezi nimi je i Černý šíp od Roberta Louise Stevensona. A v něm zašifrovaná zpráva o smrti Mary Jordanové… Objasňování záhady z minulosti a odhalení tajných špionážních souvislostí spustí řetězec událostí, které mají za následek další vraždu – a Tommy s Pentličkou se opět ocitají ve smrtelném nebezpečí… Brána osudu z roku 1973 je posledním románem, který Agatha Christie napsala. Na zpracování zápletky se sice podepsal neúprosně ubíhající čas, přesto šlo ve třiaosmdesáti letech a po desítkách mimořádně úspěšných titulů o výkon, jenž si zaslouží jak trochu laskavé shovívavosti, tak především úctu všech milovníků autorčiných knih.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
Postern of Fate, 1973
více info...
Přidat komentář
Tommyho a hlavně Pentličku mám nekriticky nejraději ze všech Agathiných vyšetřovatelů, takže i když jejich příběhy jsou někdy špionážního charakteru, který jinak nemusím, mám ráda všechny. A tedy všechny musím hodnotit 5*.
No, řekněme si upřímně, je to slabší kousek. Pátrání v minulosti by bylo zajímavé, ale než se něco pořádně rozjede, tak to skončí a vlastně se nic pořádně nedovíme.
Knihu jsem četla do čtenářské výzvy a bohužel mě zklamala. Knihou se celou dobu táhnou nedotažené náznaky, které jsou příliš zmatené a nudné. Celá kniha působí spíše nepromyšleně. Raději se vrátím k Poirotovi a slečně Marplové.
Agathu Christie mám ráda již od dětství. Beresfordovi ale nejsou mou oblíbenou dvojicí. Mnohem více než příběhy odhalující špionáže mám ráda vraždy! :-) Proto upřednostňuji slečnu Marplovou a Hercula Poirota. Tuto knížku jsem přečetla jednak proto, že se mi hodila do čtenářské výzvy, a jednak také proto, že to byla Aghata, která mě nikdy neurazí. Ovšem více jak tři * dát nemůžu, nezaujala mě natolik, že bych musela číst a číst a číst...
Na úvod musím napsat, že mě zklamal konec, připadal mi nijaký, nevýrazný, moc rychle ukončený. Zatím jsem od autorky četla jen Deset malých černoušků a ti mě nadchli. Přitom mi Brána osudu nabízela na první pohled zajímavou zápletku, starou a nezapomenutou vraždu mladé dívky. Proto nehodnotím nízkým počtem hvězdiček. Trochu mě při čtení rušilo to, že děj plyne s pomocí nekončících dialogů (je vidět posun v době, protože dnes se doporučují výhradně tehdy, když má autor skutečně co říct). Ale vzhledem k tomu, jak neustále kniha připomínala dřívější dobrodružství Tommyho a Pentličky, budu si muset nějakou další knihu přečíst.
Knihu hodnotím v rámci knih od A. Christie. Tato kniha byla jedna z nejslabších, co jsem, zatím, od autorky četl. Poznámka od vydavatele na konci knihy, a to, že se omlouvá čtenářům za kvalitu díla, má své opodstatnění. Zápletka téměř nulová, s detektivkou, jak ji známe od Christie, to nemělo téměř nic společného. Na druhou stranu podá kniha čtenářům obraz vývoje autorčina díla v průběhu času. Tommy a Pentlička mi k srdci ani po další knize nepřirostli. A tak s pocitem, že si příště spravím chuť dílem z dob autorčiných počátků, dávám se zavřenýma očima dvě hvězdy.
Přesně, jak píše Enehy, víc není potřeba říkat. Na druhou stranu: Napsat knihu v třiaosmdesáti tak, aby člověk byl schopen ji přečíst do konce, to bych taky chtěla umět :-)
Opravdu nevím, co si mám o knize myslet. Celou dobu jsem čekala, že se to nějak rozjede, že to začne mít nějaký děj, ale nic. A ten konec - BÍDA...
Jak se píše v poznámce redakce: "Detektivní příběhy z pera královny zločinu zaujaly a dodnes zaujímají miliony čtenářů po celém světě především svou čtivostí a napínavostí - žel v případě Brány osudu padly tyto charakteristické rysy jejího díla na oltář ubíhajícímu času." Nemohu víc než souhlasit. Knihy Agathy Christie miluji už od dětství, ale tahle je opravdu trochu slabší.
"Čtyřmi branami velkými se pyšní město Damašek ...
Bránou osudu, Pouštní bránou, Jeskyní pohromy, Pevností strachu ...
Ó karavano, neprocházej branou pod námi,
a musíš-li se do pouště vydat, čiň tak beze zpěvu.
Neslyšíš-li snad
to ticho, v němž ptáci jsou mrtvi, a přesto cosi jak ptáče pípá? "
Pentlička a Tommy opět pátrají a vyšetřují i tam, kde si chtěli jen tak užívat svého pokročilého věku. Čtivé, ale tak nějak až moc poklidné pátrání, proto jen za 3*.
Poslední kniha, kterou slavná spisovatelka napsala a bohužel už je to jen slabý odvar jejího celoživotního mistrovství. Zápletka ve stylu špionážních románů působí amatérsky, vyšetřování je zmatené, důkazy se velkoryse ignorují a Tommy s Pentličkou bohužel působí jako párek hodně senilních důchodců. Ale kdo by to královně detektivek vlastně zazlíval. I přes to všechno je to pořád Agatha Christie, a proto i tenhle poslední bonbonek její úžasné sbírky stojí za přečtení.
Poslední kniha z autorčina pera a kdyby nebyla napsána, o nic bych nepřišla. V poznámce se píše o shovívavosti k pokročilému věku autorky, kdy je znát jistá nepropracovanost příběhu. Musím říct, že dvojice Tommy a Pentlička nikdy nepatřila k mým oblíbeným detektivům a po knize jsem sáhla z důvodu Výzvy 18.
Na Agathu slabé. Už se na ní zjevně při psaní podepsal pokročilejší věk. Navíc nejsem velkou ctitelkou "špiónských" knih, takže za mě tři hvězdičky.
Tommyho a Pentlicku jsem poznala az v teto knize, tudiz nemohu srovnavat s predchozimi dily, nicmene na tomto pribehu je opravdu znat vek autorky. Nejen oba hlavni hrdinove byli tak popleteni, az mi to vadilo. Kniha byla opravdu nezazivna.
Tahle kniha mě bohužel moc nenadchla, děj se docela vlekl a rozuzlení se odbylo na pár stránkách.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
„Jen mě tak napadlo, jestli to není případ příčiny a důsledku ... když si někdo dá takovou námahu, i když se tím nepochybně taky bavil, aby vypracoval jakýsi kód a tajné sdělení ...“
„Řekněme, že by to byla pravda ... ať už to byl kdokoli ... víme, že nezemřela přirozeně ... a pak ještě ty další události ...člověk si jen prostě klade otázky ... mohl vědět něco, co pro někoho dalšího představovalo nebezpečí? ... a tak zemřel!“
Díky čtenářské výzvě jsem se seznámila s dalšími svéráznými postavami z pera paní Christie Pentličkou a Tommym, vlastně jsem o nich dosud neměla ani tušení, takže díky :-). Tahle knížka je poslední knihou již nežijícího autora a paní Christie ji psala v opravdu pokročilém věku, i to mě na ní zaujalo a smekám pomyslný klobouk, byla to dáma a navíc profesionálka :-), vystavěla, držíc se její spisovatelské „šablony“, opět zajímavý příběh, působící starosvětsky mile, hlavně díky hlavním postavám :-), a pak ani ne tak detektivně, spíš bych ho charakterizovala jako dobrodružný, no dobře, dobrodružně špionážní :-), příběh, ve kterém se pustíte po tajemné indicii a pátráte a pátráte, dokud neodhalíte :-) ...
Možná je v tom kus nostalgie, možná taky proto, že jsem se seznámila s novými postavami, možná taky fakt, že i s posledním příběhem mě paní Christie překvapila ... mě se to, ostatně jako vždy, líbilo, a nemůžu jinak než 4*, pátou si nechávám, možná taky nostalgicky, pro pana Poirota :-).
„Vrať se Hannibale,“ zavolal Tommy. „Na hřbitov nesmíš.“
Pokud by na to Hannibal reagoval, jeho odpověď by zněla: „Já už na hřbitově jsem, pane.“
Radostně pobíhal po hřbitově s výrazem psa, kterého vypustili do zvlášť příjemné zahrady.“