Top 10 - Smax
Alan Moore , Zander Cannon
Dost nepravděpodobní parťáci: policista Jeff Smax, obrovitý bojovník s modrou kůží a úžasnou silou, a drobná Robyn Slingerová, známá jako Toybox, nadšená policejní začátečnice se sbírkou technologických hraček, s jejichž pomocí se snaží bojovat proti zločinu. Přesto se tihle dva vyznamenali v zápase se spoustou bizarních a nebezpečných zločinců na ulicích Neopole, obřího města, kde každý občan do posledního bezdomovce má neobvyklé, ba přímo nadlidské schopnosti. Jsou totiž členy neopoliského desátého policejního okrsku, známého jako Top 10. Teď ale Smax i Toybox dali sbohem svým poldovským povinnostem a čelí novým výzvám na Smaxově rodném světě, kam náš modrý obr byl povolán na pohřeb strýčka Macka. Na tomhle světě jej neznají jako Jeffa Smaxe, ale jako Jaafse Macksuna, a prožil si tu jako mladík trýznivé dobrodružství, které před ostatními v Neopoli dosud úspěšně tajil. Robyn jej nyní provází do světa, kde neexistuje žádná věda a kde bernou mincí jsou pouze mýty a magie. Netrvá dlouho a naši parťáci se zapletou do hrdinské výpravy, která si vyžádá všechny jejich síly a schopnosti. Jejich cílem je pomoct některým starým i novým přátelům a dovést do konce nezavršený starý souboj, díky čemuž bude snad Jeff moci uložit svou mučivou minulost nadobro k odpočinku... Vystupují hned dvě Smrti!... celý text
Literatura světová Komiksy Sci-fi
Vydáno: 2005 , BB art , CrewOriginální název:
SMAX, 2003
více info...
Přidat komentář
Volné pokračování Top 10 - Smax a Toybox se vydají na Smaxovu rodnou planetu, přičemž dojde ke změně žánru na fanstasy. Kresba Zandera Cannona je docela dobrá a obsahuje spoustu narážek na vše možné i nemožné. Příběh má pár dobrých (většinou vtipných) momentů, ale celkově to není žádný zázrak. Celkové hodnocení - čtyři hvězdy, ale o fous.
Poměrně zábavná blbůstka která si utahuje ze všech možných i nemožných Fantasy klišé....není to zlé, ale na jedno přečtení stačí...Nicméně doporučuji pořádně si prohlédnout každý jednotlivý panel knihy a stejně vám jistě něco unikne...
geniální rozšíření geniálního světa Top 10 .) Tolik popkulturních odkazů a narážek se v jednom komiksu jen tak nevidí .) Přál bych si aby Smax a top 10 měli více dílů .)
TOP 10 bylo super, a pro mě osobně zatím to jediné, co mě od Moore bavilo (prostě mi jeho tvorba nesedí). Měl jsem tudíž od Smaxe velká očekávání, ta však zůstala nenaplněna. Dějově v podstatě o ničem, Smax se vrátí na rodnou planetu a půjde bojovat s drakem - hm, bomba, ale nebylo to tu už stokrát? O tom, že se tam kus knihy řeší nechutnosti typu - incest mezi Smaxem a sestrou a v jednom okně je tam načapán i stařecký pár, o tom snad radšíi ani nemluvě. O ničem a škoda peněz. Jediné pozitivum vidím ve spoustě odkazů na různé literární a filmové příběhy, za mě bych vypíchl pronájem babylónských rybek.
Alan Moore rozšiřuje svět Top tenu. Rozhodně chválím Zandera Cannona, který pokračuje ve šlépějích Gene Ha a do rodného světa Smaxe nacpal plno kulturních odkazů (včetně holdu vzdanému McEsherovi, čímž si u mě šplhnul :). Příběhově možná trochu slabší, ale pořád je to vynikající Moore spolu s vtipnou kresbou.
Tak mě Moore opět přesvědčil, že na co šáhne, to mu jde od ruky a že mu nedělá nejmenší problém přejít z HC superhero Sci-Fi do bláznivého fantasy. I když ti poskakující koloušci a mosty z duhy jsou na první pohled idylka sama, Moore to pěkně načechrá, aby pak čtenáři udeřil pořádný políček v podobě kanibalistické sodomie či upalování "tatínka" apod. Nejdřív jsme měl problém se do děje dostat, ale když jsem se začetl, šlo to samo až do konce. Smax je opravdu vyvedená minisérie a moc se mi líbila. Samozřejmostí je spousta různých vychytávek kolem, namátkou jsem si všiml Rorschacha, jdoucího kolem našich hrdinů v Neopoli, modré Meggie Simpsonové v Ulici duchů, rozbitého štítu kapitána Ameriky apod. Konec (draka) už je takový trochu upachtěný, kde náhoda hraje roli větší než malou, ale myslím, že to Smaxovi odpustím a přeju mu poklidný život s jeho milovanou:-)
Alan šlápl při tvorbě Smaxu poněkud vedle. Obrazová část dominuje nad scénářem, což vrhá na Moorův talent stín a nejsem si ani jistý, jestli bych rukopis vůbec poznal, nebýt jména na vazbě. Humorné chvilky se střídají s trapnějšími, cenzura šikanuje sebesprostší slova a konci příběhu značně dochází dech. Průměrná jednohubka.
Tak tohle byla fakt p&&&l. Až na tu za&&&&&u cenzuru a nemastnej neslanej konec dával Smax mý bránici pořádně zabrat. Vždycky se to tak nějak zvrhne k něčemu naprosto absurdnímu, přesnýmu opaku toho, co normální člověk z normálního světa očekává. Když si jen vzpomenu, jak Smax vyprávěl o svejch rodičích… Prostě idylická rodinka.
Teta Minka je skvělá. Vzali si nás se sestrou za vlastní, když jsme byli mrňaví. Když nám umřeli rodiče. – Ty máš sestru? Pane jo, to muselo bejt hrozný, když vám umřeli rodiče. – Jo, to bylo. Když o tom tak přemítám, asi jsem je ani zabíjet neměl.
Tak tohle teda byla legrace od začátku až do konce