Topecká škola
Ben Lerner
Topeka, Kansas. Rok 1997. Adam Gordon, student čtvrtého ročníku střední školy, se připravuje na celoamerické finále v debatní soutěži. Ta ovšem k jeho zklamání připomíná spíš jakýsi absurdní rituál, protože v ní už nejde ani tak o obsah a smysl jako o množství argumentů vznášených rychlostí tří set slov za minutu s cílem převálcovat soupeře. Adama zajímá řeč ve všech jejích extrémních podobách, je nadaný básník, věnuje se freestylovému rapu, ale pod tlakem okolí se snaží být typický chlapák, chodí do posilovny, pije, užívá drogy, rve se. Z napětí mezi těmito dvěma světy trpí migrénami a úzkostmi, z nichž se mu snaží pomoct rodiče, kteří působí v topeckém psychiatrickém institutu. Oba pak v knize vyprávějí po dvou kapitolách, v nichž předkládají svůj pohled na rodičovství a Adamovo dospívání. Další pohled vnáší mentálně handicapovaný ztracený kluk Darren s omezenými vyjadřovacími schopnostmi, tedy přesný opak Adama. A tato působivá polyfonie vyprávěcích hlasů se postupně skládá v nesmírně citlivou a zároveň čtivou anamnézu jednotlivých hrdinů i nelehké doby, v níž žijí. Ben Lerner ve svém třetím románu svým vytříbeným stylem spojuje žhavou aktuálnost a literární nadčasovost a dokazuje, proč je považován za nejtalentovanějšího spisovatele své generace.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , ArgoOriginální název:
The Topeka School, 2019
více info...
Přidat komentář
Topeckou školu jsem si zařadila do kategorie čtenářský zážitek, kdy bez ohledu na to, že děje v knize není mnoho, jsem se cítila textem vtažena a doslova pohlcena. Přesto jsem s hodnocením trochu váhala, protože v některých okamžicích jsem se po odložení knihy cítila spíše zahlcena, a to zejména v pasážích, které jsou psané z pohledu Adamova otce. Jeho linka mi byla ze všech nejméně blízká. Ale mohlo v tom hrát roli i menší soustředění, protože na čtení Topecké školy se člověk opravdu musí soustředit. Možná se k románu za čas ještě jednou vrátím.
Tak toto bola parádička, dobre napísané, aj keď deja tam vlastne nie je mnoho, ale to dobrá kniha ani nepotrebuje, aspoň pre mňa.
masturbatory, wankfest, regurgitation a navel gazing. tyto výrazy z recenzí na goodreads ve mně rezonovaly nejvíc.
chladná a překonstruovaná literatura, cucaná z prstu, respektive psaná z hlavy bez zapojení emocí. asi bych potřebovala varovný disclaimer hned na přebalu knihy: "pozor, autor je produktem a vyučujícím lekcí tvůrčího psaní / literatury". protože číst tyhle výmysly bez srdce mě ale vůbec nebaví.
Skvěle napsáno, pro rychlé pochopení vztahů doporučuji si napřed přečíst anotaci na zadní straně obálky (i když jinak anotace zásadně předem nečtu).
Vybroušený jazyk a kompaktní styl, velmi bohatý na popis situací a pocitů, od těch zásadních a krizových až po zdánlivě okrajové. Líbilo se mi "zacyklovávání" jednotlivých úseků děje pomocí citací a frází použitých v předchozím textu; části knihy tak trochu připomínají obří sloky básně.
Rovněž jsou skvěle propojeny pohledy jednotlivých vypravěčů.
Celé to bohužel zabilo posledních 40 stran o jakési politicky korektní demonstraci proti zlému Trumpovi (nejsem Trumpovec) a za hodné přistěhovalce a jejich práva, kam rodiče vzali i své velmi malé děti, přestože hrozil potenciální střet se silovými složkami. Tímto zpolitizováním kniha najednou ztratila své dosud pečlivě budované literální kouzlo a vše sklouzlo k jakési liberální agitce.
Kniha byla v roce 2020 finálním kandidátem na Pulitzerovu cenu a nakonec ji nedostala, možná i kvůli jmenovitému zmiňování politiků, které se nelíbilo ani na americké literární scéně, jak se nechala slyšet a autorovi bylo doporučováno, ať se uvedenému vyhne. Dalšími kandiditáty byli Holandská vila (Ann Patchett) a Chlapci z Nickelu (Colson Whitehead), a podle mě je Topecká škola z těch tří nejlepší, nebýt ovšem toho závěru.
Autorova škoda, mohl mít Pulitzera.
Hrozně těžce se mi to četlo, zajímavý byl pohled s pohledů různých hrdinů knihy, ta soutěž řečníků, to bylo hodně zajímavý
05/2023 Fantasticky napsané. Dlouho jsem nečetl knihu napsanou tak pozoruhodným stylem. Prvních několik stránek mate, protože působí až hororově, nicméně pak se příběh přepne do civilní roviny, jde vlastně o rodinnou historii dvou generací. Fascinoval mě Adamův příběh a popis rétorických soutěží. Neméně zajímavá je dějová linka jeho rodičů, psychologů z Menningerrovy kliniky: slavné matky (ve skutečnosti spisovatelka a feministka Harriet Lerner) a otce-filmaře-amatéra. Jedná se o autofikci - mnoho detailů je založených na skutečnosti, ale vše je obalené do zručně odvyprávěného příběhu, který je pozoruhodný tím, že stejně jako skutečný život není "o něčem". Kdybych měl děj knihy popsat, tak nebudu vědět. Příběh dospívání v Americe v 90. letech? Jenže v tom je právě jeho síla - život také nemá žádnou zápletku, prostě plyne. Přesto se autor dokáže vyjádřit k mnoha otázkám a problémům, trefně (byť nenápadně) ukazuje, co všechno je v Americe špatně, od třídní nerovnosti po prezidenta Trumpa.
Topecká škola je hodně komplexní román, jenž nenásilnou formou reflektuje takřka vše, co je na současné (nejen) Americe prohnilé a zkažené. Velmi zajímavě analyzuje třeba toxickou maskulinitu a to bez zbytečného a laciného moralizování. Spíše se pokouší o pochopení. Proč mužství prochází jakousi krizí identity, proč se upřednostňuje kvantita nad kvalitou, proč jsou i děti zataženy do nesmyslného soupeření, které jen dále zostřuje jejich úzkosti a strachy, proč ve společnosti narůstá agresivita a tak dále. Jasně, nenalezneme zde žádné univerzální odpovědi, přesto autorovi nelze upřít velmi osobitý a osobní vhled do daných problémů. To vše psáno krásným a mnohdy až básnickým jazykem.
Kniha mi skvěle sedla, a to asi i proto, že v letech 1997/1998 jsem byl na high school a vývoj dění v USA sleduji a porovnávám právě s tímto obdobím. Baví mě knihy, které popisují různé úhly pohledu některé události, situací. I proto mě v doslovu potěšilo, že byla v knize uvedena reference na Franzenovu knihu Svoboda.
Kniha se nečte úplně lehce, vyžaduje plné soustředění. Občas jsem se ztratila. Nejvíce se mi líbilo, když vyprávěli rodiče Adama. Obraz USA v několika dekádách 20.století. Zajímavé.Snad nakladatelství Argo nám představí i předešlé knihy Bena Lernera.
Po dlouhé době kniha, která mě skutečně mile překvapila. Jistě i díky velice kvalitnímu překladu. Nádherný jazyk, překvapivě jednoduchá a srozumitelná perspektiva pro nahlížení poměrně složitých věcí, které nás obklopují a nad nimiž je třeba se zamyslet. Určitě pět hvězd.
Moderní román. Pokud někomu vyhovuje téměř nulový děj, vyprávění napřeskáčku čtyř hlavních protagonistů a pomalé tempo které ovsem vyžaduje vysoké soustředění, má vyhráno. Já se v knize ztrácel, čekal jsem víc od stěžejních témat. Kdyby byl román napsán stylem úplně poslední kapitoly, hodnotil bych lépe. 3,5*
Ben Lerner v Topecké škole velmi zajímavě zpracovává těžké téma "o stavu národa". Díky vypravěčům - svému alter-egu Adamovi a jeho rodičům - přináší několik pohledů na různé fáze moderních dějin USA. Nenápadně popisuje postavení žen, křehkost maskulinity, společenské role, zneužívání moci apod. Knihu zasadil do semi-biografických kulis, ale vypráví v ní mnohem více než jen svůj životopis. V doslovu je použit zajímavý termín "sociální autofikce", což přesně sedí. Další linkou příběhu je mapování užívání jazyka, a to hned v několika rovinách. Jazyk je zde chápán nejen jako dorozumívací nástroj, ale také jako manipulativní a mocenský. To vše se velmi originálně promítá v jazyku knihy i příběhu samotném.
Topecká škola
Obvykle mám u vícehlasých románů problém - přijde mi, že se všechny postavy vyjadřují stejně. Což se zde nestalo.
Každý hlas byl autentický, naléhavý, osobně mě nejvíc bavily pasáže s Jane.
Byl to skvělý čtenářský zážitek, který mnou rezonoval a na konci jsem cítila naději. Naději, že se složitá údobí dají překonat. Ale chce to osobní nasazení, nebýt lhostejný.
Suma sumárum: jedna z nejlepších knih tohoto roku.