Led v žilách
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89704/bmid_led-v-zilach-Pba-89704.jpg
4
331
331
Tóra Gudmundsdóttir série
< 4. díl >
Legendy o přízracích ožívají, mrazivými pustinami Grónska se plíží smrt… Čtvrtý případ reykjavícké advokátky Tóry Gudmundsdóttir, již vyšlo Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob. Advokátku Tóru Gudmundsdóttir povolají z města do ledových pustin. Pracovníci islandské společnosti, která na drsném pobřeží Grónska připravovala otevření dolu, náhle přerušili veškeré kontakty a vypadá to, jako by beze stopy zmizeli. Tóra se svým přítelem Matthiasem, svéráznou asistentkou Belou a dalšími spolupracovníky se snaží rozluštit spletité vztahy, které v táboře panovaly, a přijít tak na kloub neblahým událostem. Jako v noční můře se v zásuvkách psacích stolů objevují lidské kosti a v chladírně celá mrtvola. Náhle je těžké odlišit vrahy od obětí. Starý inuitský lovec však ví, že mstiví duchové musejí být usmířeni, a krutá ledová pustina si vždycky vybere svou daň…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , MetaforaOriginální název:
Auðnin, 2008
více info...
Přidat komentář
Série s advokátkou Tórou patří mezi mé oblíbené. Záhadné zmizení několika pracovníku, kteří měli za úkol udělat zkušební vrty, zavedou Tóru, Matthiase a její sekretářku Belu do drsného a ledového Grónska mezi Inuity. Na pozadí mrazivé až mysteriózní atmosféry postupně odkrývá komplikovaný život v uzavřené skupině pracovníků, a navíc se odhalí tajemství nevysvětlitelného vymření dávných obyvatel původní vesnice. Vynikající kniha podle mého gusta.
Ještě teď cítím tu grónskou zimu z příběhu. Sice hned z počátku víte, jestli pátrací tým pátrá po živých či mrtvých, rychle si vytipujete podezřelé, ale i tak nejsou vždy události tak, jak člověk hádá.
Líčení tvrdého života místních, ale i tvrdé pracovní podmínky zaměstnanců společnosti - a nejen po fyzické stránce. Psychika zde dostává zabrat. A také to, že když se domorodci něčeho obávají, nemusejí být pouze strašpytli...
Těším se na další díl.
Opět se to četlo dobře. Zima mi je ještě pořád i po přečtení. Šílená země, šílení lidé, toho alkoholu ... Opravdu mě ani trochu neláká představa tamního pobytu natož života. Grónsko pro mě země nepřijatelná pro život. Příběh zajímavý a místy opravdu brutální. Čeho je někdo schopen mi zůstává záhadou. Tóra a Matthias opět nezklamali, i když po pravdě moc nechápu roli Tóry v tomto vyšetřování. Ale i přesto sérii určitě hodlám dočíst.
Čtivé, má to příběh a spád, přesto si plný počet * nezaslouží.
Dost mi neštimuje, že by si firma najala na vyšetření místa právníka, který by jinak mohl v klidu sedět v kanceláři na Islandu a vyslechnout si hlášení od interního vyšetřovatele (vyšetřovacího týmu) lépe vybaveného a obeznámeného s prostředím.
Možná se autoři rádi drží postav, které už jednou stvořili pro jinou knihu, ale tady mi to nesedělo.
No a taky mi Tóra v tomhle díle přišla trochu moc perfektní, pedantská, na všechno měla ten správný názor. Takové lidi nemám ráda
(SPOILER)
Yrsa Sigurdardóttir píše velmi čtivě, proto i tuto detektivku jsem hltala a nemusela jsem se pozastavovat nad představami typu "jak která osoba vypadá". Tak nějak to šlo samo.
Tentokrát ale příběhu něco jen chybělo ... a taky ... zeptal se někdo nebo bylo objasněno, proč se v té vesnici rodily jen ženy ? A co ten Arnar ? Taky žádný výsledek. A bylo to nějaké takové zamotané, chvílemi se mi to zdálo až "odfláklé" :-) ... ale stejně tuto autorku velmi ráda čtu. :-) Na tom se nic nemění.
Nesklamala, 4. príbeh a opäť úplne iný. Môžem právničku Tóru aj Belu a Mathias sa ku ním perfektne hodí. Chvíľami strašidelné, nevynechala opäť aj humor a opis Grónska bol veľmi zaujímavý. Kniha sa dobre číta, vrelo odporúčam.
Ještě si pamatuji, jak mě Pamatuji si vás všechny vyděsilo, a tak jsem sáhla po Yrse Nevímjakdál znovu. A taky jsem si chtěla přečíst další knihu, v níž se postavy jmenují jako Eyjólfur, Finnbogi Kolbeinsson, Gudmundsdóttir nebo Oddný Hildur. :) Tentokrát se příběh rozjížděl pomalu, ani jsem se moc nebála, jen mi při čtení byla buď zima nebo hodně zima. Advolátka Tóra je postava plochá a nezajímavá, neškodilo by ji aspoň trochu rozpracovat. Scény, které měly být děsivé a nechutné, působí hluše. Zato linka lovce a reálie ze života v Grónsku jsou poutavé. Led v žilách je spíš mrazivý než děsivý příběh, ale díky zasazení do ledové pustiny vcelku zajímavý.
Čtvrtý díl Tóry a zase o něco jiný, než ty předchozí, tentokráte měníme lokalitu do zmrzlého Grónska. Libila se mi i stránka lovce obohacená o historii a legendy. Příběh je stále čtivý, napínavý a místy i vtipný.
Grónsko je zajímavá lokalita pro detektivní příběh a autorka umí své knihy obohatit o zajímavá fakta, přesto mi dělalo problém se začíst. Příčina Tóřiny cesty do Grónska je těžko uvěřitelná. Náhod, které posouvají její případ kupředu je zde až přespříliš. Děj se místy hodně vleče, ale za kvalitní závěr jsem se rozhodla jednu hvězdičku přidat. Od další knihy očekávám víc.
Mrazivé prostředí Grónska nemělo chybu a knihu jsem slupnul jako malinu :))).
(SPOILER)
K hodnocení si vypůjčím tři věty z této knihy: "Nic moc. Vyšetřování ještě probíhá. Něco nám řekli, ale pořád přesně nevíme, co se stalo."
Od samého začátku mi dělalo problém pochopit, proč Tóra do Grónska jela. Určitě to tam bylo, ale pro mé oči to bylo schováno pěkně mezi řádky. Mísily se tady záhady (stejně jako v knize Pamatuji si vás všechny), trošku mi to připomínalo filmy s podobnou tématikou. Pro mne bylo plusem, že se příběh odehrával v zasněžené pustině - tento styl mi sedí a mrazí při čtení. Ale celkový dojem z knížky je spíš rozpačitý. Možná by to chtělo líp rozpracovat do hloubky určité aspekty, aby si čtenář myslel, že skutečně je nutnost bát se něčeho nad námi. I když Tóra odjela od svých dětí a vnoučka, tak jen se dostala do kolektivu dalších několika dětí-dospělých, kteří spolu vedli vskutku zajímavé :o) hovory. Matthias se mi jevil nijaký. Bela byla fajn, tu jsem si od minulého dílu oblíbila. Tady sice neměla takový prostor, ale její pohledy a poznámky byly trefné. Tak nějak jsem čekala, kdo za tím vším vězí, ale nákazu jsem neočekávala - musela jsem se pak dívat, kdy kniha vyšla s ohledem na situaci v předchozích dvou letech. Suma sumárum - bylo to plytké.
Knihy od Yrsy čtu vždy s chutí a se zaujetím. Tento díl mi však přišel zdlouhavý, dokonce jsem některé odstavce přeskakovala. Ani do prostředí mrazivého Grónska mě autorka nedokázala vtáhnout. Yrsa umí vyprávět poutavěji.
Nenadchne, ani neurazí. Od Yrsy jsem zvyklá na lepší pecky, toto byl takový celkově zvláštní, neuvěřitelný příběh, který se hrozně táhl. Ale kdo má Yrsu za svou oblíbenkyni jako já, musí si to přečíst:)
Tóřiny příběhy čtu jedním dechem, námět je vždy zajímavý a není nouze o překvapivé zvraty. Bohužel mi ale tenhle příběh nějak nesedl. Zasazení do Grónska bylo fajn, zápletka taky, ale dlouho jsem se nedokázala začíst, první polovina mi přišla nezáživná. Druhá polovina už měla větší spád, ale přesto mi tam něco chybělo a místy mi to přišlo až nelogické. Nemůže být vždy posvícení, určitě mě to ale neodradí od dalšího pokračování.
První polovina mě nijak extra nebavila, docela těžko uchopitelné mi to přišlo i po logické stránce. Ve druhé půlce jsem se ale skvěle začetla a konečně to byla ta pravá Yrsa, jejíž styl psaní mám tak ráda! Když ji srovnám s předchozím dílem, jemuž jsem věnovala 3*, tento mi přišel svižnější i mnohem zajímavější, proto dávám o hvězdičku víc. Super byly grónské pověry, místní prostředí a domorodci.
Až nepříjemné mrazení, chvění v zádech jsem občas měla při čtení této krimi. A to ne jen díky jejímu názvu, ale hlavně díky fantastickému vylíčení prostředí... Jinak samotný děj a závěr mi už tak fantastický nepřišel. Nakonec tři hvězdičky. Autorka mi už několikrát předvedla, že umí psát i lepší knihy.
Autorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2019 | Katarze |
Přečetla jsem půlku, koukla se, jak to dopadne a vzhledem k tomu, že jsem zde viděla komentář, cca 5 pod mým, kt. mi prozradil to nejdůležitější, žádné wow se nekonalo.
Vůbec mě to nebavilo, nezaujalo, nijak jsem se nebála ani nebyla uchvácena životem opilců ve vesnici, ani popisem života v táboře. A neustálé narážky na počasí -zima, co asi jinýho na severní točně - to už lezlo krkem po druhé kapitole. Jedou do Grónska a všichni se diví, jaká tam je zima.
Jediné světýlko byla Bela, ale na velmi malém prostoru.
Nemám ráda, když přímí aktéři děje celou dobu ví, o co jde, a přiznají se na poslední stránce.
Mám pocit, že ze mě dělají blba.
Také mě fascinovalo telefonní spojení, které z domečku toho ožraly fungovalo navzdory tolik zdůrazňovanému krutému počasí lépe než Microsoft. Telecom by tam mohl mít ústřednu. U nás foukne vítr a půl republiky je měsíc bez signálu.
Jiný kraj, jiný mrav, ale já si to klidně nechám ujít.