Led v žilách
Yrsa Sigurðardóttir
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/89704/bmid_led-v-zilach-Pba-89704.jpg
4
331
331
Tóra Gudmundsdóttir série
< 4. díl >
Legendy o přízracích ožívají, mrazivými pustinami Grónska se plíží smrt… Čtvrtý případ reykjavícké advokátky Tóry Gudmundsdóttir, již vyšlo Poslední rituál, Mrazivé světlo, Žhavý hrob. Advokátku Tóru Gudmundsdóttir povolají z města do ledových pustin. Pracovníci islandské společnosti, která na drsném pobřeží Grónska připravovala otevření dolu, náhle přerušili veškeré kontakty a vypadá to, jako by beze stopy zmizeli. Tóra se svým přítelem Matthiasem, svéráznou asistentkou Belou a dalšími spolupracovníky se snaží rozluštit spletité vztahy, které v táboře panovaly, a přijít tak na kloub neblahým událostem. Jako v noční můře se v zásuvkách psacích stolů objevují lidské kosti a v chladírně celá mrtvola. Náhle je těžké odlišit vrahy od obětí. Starý inuitský lovec však ví, že mstiví duchové musejí být usmířeni, a krutá ledová pustina si vždycky vybere svou daň…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2011 , MetaforaOriginální název:
Auðnin, 2008
více info...
Přidat komentář
Tak tenhle díl se mi hodně líbil.... Vlastně jedině třetí díl mi připadal slabší, ale tímto dílem mě Yrsa opět dostala.... Co opravdu obdivuju na jejím díle je to, jak člověka dokáže "dostat" do komunity lidí, kam se normální člověk nedostane, i když je to "jen" na papíře...
Začínám číst, knížka se mi líbí. Ale že jsem taková šťoura, nemohla jsem přejít s klidem pasáž, že před dvěma tisíci let tam byla stejná ledová pustina jako dneska. To mi prostě nesedělo. Vyhledala jsem si jinde, že Vikingové, co tam před 1000 lety připluli, našli poměrně přívětivou krajinu s vegetací. Ne nadarmo je to v překladu Zelená země............ Takže jsem tu zas, dočetla jsem. No....moc mě to teda nenadchlo. Čekala jsem, že autorka z prostředí vytěží něco víc. Odehrávalo se to jako ve studiu při televizní inscenaci, hovory, výčitky....trochu napětí do toho vnášel starý Inuit a nevyřešené záhady se zmizelými těly. Ovšem na to, abych četla bez dechu, to nestačilo. Dávám 3 hvězdičky.
Zajímavý příběh pro mě z neznámého prostředí, Grónska, kde je spousta sněhu, zimy a kde pracuje omezený počet lidí, kteří spolu musejí trávit většinu času, protože v okolí nikdo jiný není. Když dojde k "ponorkové nemoci", výpadku fungování nějakého zařízení - satelit, telefonní připojení, internetové připojení, elektřina a k tomu se přidá nepřízeň počasí a nemožnost spojení se s civilizací,... Nastává těžká situace, která je téměř neřešitelná.
Spíše horor než detektivka - mrazivost severské zimy a související ponurost "života" v Grónsku je opravdu děsivá...
Velmi dobrá napínavá detektivka, stísněné prostředí grónského tábora přispívá k působivosti příběhu.
Kniha se dobře čte a na čtenáře dýchá chladná a tajuplná atmosféra. Hodně se mi líbily popisované pasáže o životě v Grónsku, o kterém toho moc nevím. Čekala jsem však - zejména na konci - asi něco víc.
Další z dobrých detektivek, která zapůsobí nejen dějem, ale i mrazivou atmosférou Grónska, ponorkovou situací pracovníků, uzavřených v táboře, a silnou vazbou původních obyvatel na tradice.
Yrsa opět nezklamala. Suprový děj z exotického Grónska. Konec mi připadl trochu "odfláknutý".
Poslední rituál se mi líbil moc (navnadil mi tolik, že jsem sáhl hned po dalších dílech), od té doby bohužel u každého dílu čekám, kdy autorka podobnou úroveň zopakuje, bohužel zatím marně.
Byla to moje první knížka od této autorky, zajímavé prostředí, četla se velmi dobře. Těším se na další autorčiny příběhy!
Čtvrtý příběh právničky Tóry od spisovatelky Yrsy Sigurdardóttir se dle mého názoru v ledasčem liší od příběhů předešlých, byť typické znaky Yrsina rukopisu jsou v řadě detailů nepřehlédnutelné. Především jsem toho názoru, že se nejedná o klasický detektivní román, ale v tomto případě se hodí spíše přihrádka mysteriózní thriller.
V knize poměrně dlouho trvá, než se příběh pořádně rozběhne, až v polovině nastává zlom a kniha začíná nabírat tempo. Opět je případ velmi složitý a odvíjí se zde hned několik linií, které se proplétají jako špagety v hrnci. A nebyla by to samozřejmě Yrsa, kdyby jsme se nedotkli událostí z dávné minulosti. Velmi silně se hlásí ke slovu ono tajemno a byť je (téměř) vše nakonec vysvětleno racionálně, tato mysterióznost čiší téměř z každé stránky knihy a to někdy tak silně, že jsem v určitých momentech měla mrazení v zádech.
Velmi oceňuji zasazení příběhu do Grónska mezi Eskymáky; led, sníh a mráz se stávají zajímavými kulisami tajemného a v konečné fázi velmi smutného příběhu (nakonec jsem opět cítila soucit téměř se všemi, kteří se něčeho dopustili - a nebylo jich zrovna málo :) ).
Myslím, že závěr knihy je možná více překombinovaný, než bych si u Yrsy představovala, na druhou stranu není ale nic ze závěru nějak extrémně nepravděpodobné. Rovněž mě mrzí, že ubylo humoru, který zprostředkovávala postava Matthiase; okřídlené výroky jím vypouštěné úplně zmizely, tak snad to bylo studeným Grónskem a ne tím, že se z něj stává typický domácí podpantoflák ;-).
Výborná detektivka. Odehrává se v Grónsku, v hodně netradičním prostředí a zpočátku to vypadá spíš na horor než detektivku. Venku -40, vevnitř uzavřená skupina, která pátrá, kam zmizeli tři pracovníci těžařské firmy. Spojení s civilizací veškeré žádné. To jsou prostě správné hororové kulisy. Nakonec ale dojde i na tu vraždu. Kniha se mi moc líbila a vřele ji mohu doporučit.
tvrtý příběh, jehož hlavní postavou je právničká Tóra, spisovatelka zasadila do nehostinné krajiny Grónska. Kruté životní podmínky v této zemi plné ledu a sněhu navozují ve čtenáři specifickou tajuplnou atmosféru. Yrsa Sigurdardóttir opět nezklamala a napsala další fascinující příběh rozvíjející se v několika liniích a samotné odhalení vrahů tvoří nečekaný zvrat a působivé vyvrcholení knihy.
Výborná detektívka. V knihách Yrsy Sigurdardóttir všetko krásne "šlape". Od jazyka a štýlu písania, cez príbeh, atmosféru, dialógy, postavy... Dúfam, že sa dočkáme vydania ďalších prípadov advokátky Tóry, lebo autorka je každým novým príbehom lepšia a lepšia. V záplave severskej krimi je pre mňa vzácna tým, že sa na nič nehrá, Nepotrebuje byť prehnane akčná, prehnane násilná, aby zaujala a nenudila - motívy zločinov a jednanie postáv je tak krásne obyčajné a má vždy tak osobný ľudský rozmer - až ma to vo finále stále znova prekvapuje.
Na začátku knihy najdete přehled postav příběhu tak, jak to známe spíše z přepisů divadelních her. Trochu jsem se této skutečnosti divil, ale následně pochopil... samotná islandská jména jsou tak trochu detektivkou (viz třeba samotné jméno autorky :-) Kniha je pro nás - středoevropany - zajímavá také díky možnosti nahlédnout alespoň maličko pod pokličku života v dalekých a studených zemí - Islandu a Grónska. Ano, severských detektivek je jako máku, ale tato je severská "ex".
Příběhu vévodí neustále se měnící počasí, které vytváří stísněnou atmosféru. Všudypřítomný chlad určuje chování všech aktérů. Zachmuření domorodí Inuité jsou nevrlí a nemluvní. Nesourodá partička vědců a zástupců banky, která tu má vyšetřit záhadné zmizení několika členů pracovního týmu, se díky nestálým změnám počasí mění v těkavé "balíčky nervů". Napětí udržuje jak hrozící sněhová bouře, tak domorodá magie... Člověk je zvědavý jak se vlastně vše událo, kam zmizely mrtvoly a kde se berou mrtvoly nové.
Kniha je řemeslně dobře zvládnutá. Strávíte s ní zimomřivé chvilky strachu. Není to žádné akční drama, ale dobře gradovaný pomalejší příběh nenudí. V rámci současné nabídky podobných detektivek slušný průměr...
Severské detektivky jsou přeceňované. Tato mi byla doporučena jako skvělá, ale nepřesahuje spisovatelský průměr. Vytkla bych moc zbytečných postav, které neposouvají děj ani nepatří mezi podezřelé, jmenovitě např. Matthias nebo Bela. Zápletka funguje jenom díky tomu, že se postavy chovají bláznivě a nelogicky, ať už jsou střízliví nebo opilí. Častěji jsem se nudila než byla napnutá. 50%
Autorovy další knížky
| 2017 |  DNA |
| 2015 | Pamatuji si vás všechny |
| 2018 | Černá díra |
| 2007 | Poslední rituál |
| 2019 | Katarze |
Moje první kniha od této autorky a půjčím si klidně další. Vztahy mezi lidmi v táboře uprostřed mrazu a ledu, jejich postupné objevy a podezření. Dozvěděla jsem se i něco z prostředí inuitské komunity. Napětí chvílemi ubývalo, chvílemi přibývalo, místy jsem se trochu nudila, ale jsem docela spokojená, kniha je svým způsobem působivá.