Totálne opojenie - Drogy v tretej ríši
Norman Ohler
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/313534/bmid_totalne-opojenie-drogy-v-tretej-ris-icg-313534.jpg
4
351
351
Objavný pohľad na neznáme fakty o užívaní drog v tretej ríši Áno, naozaj nejde o omyl. Napriek tomu, že boli oficiálne zakázané, drogy sa v tretej ríši vyrábali a konzumovali skutočne vo veľkom. Prvotným cieľom bolo zvýšiť odolnosť a výdrž nemeckých vojakov na bojových poliach. Omamné látky však obľubovali aj najvyšší predstavitelia ríše. Nemeckí chemici preto vykonávali pokusy s metamfetamínom, neskôr sa prešlo k masovej výrobe pervitínu. Prvý raz ho nemeckí velitelia „úspešne“ vyskúšali pri obsadzovaní Poľska, a keď Nemecko v roku 1940 napadlo Francúzsko, vojaci Wehrmachtu boli pod vplyvom 35 miliónov dávok pervitínu! Ba aj údajný abstinent, nefajčiar a vyznávač zdravého životného štýlu Hitler rád siahol po farmakologickej stimulácii. Jeho osobný lekár dr. Theo Morell, ktorému sa v knihe takisto venuje dosť priestoru, mu bez problémov vnútrožilovo podával viaceré dopingové látky, tajomné hormonálne prípravky, ba aj tvrdé drogy. Iba tak mohol diktátor zotrvať vo svojom sebaklame až do konca. Autor vyhodnotil dosiaľ utajené materiály a svoje závery konfrontoval s poznatkami z odborných prameňov. Výsledkom je solídna historická práca, ktorá „prináša celkom iný pohľad“ na vtedajšie časy, ako sa vyjadril aj popredný nemecký historik Hans Mommsen.... celý text
Válečné Literatura naučná Historie
Vydáno: 2016 , Ikar (SK)Originální název:
Der totale Rausch – Drogen im Dritten Reich, 2015
více info...
Přidat komentář
Naprosto netradiční pohled do německého zákulisí za války...spousta věcí a informací mě v knize překvapovala a jestli je to alespoň částečně pravda, tak to je tedy síla...
I kdyby z toho všeho byla pravda jen půlka, tak mi to hodně změnilo náhled na dění za 2.sv.války.. určitě kniha k zamyšlení.
Velice zajímavý pohled na užívání drog a jejich vliv na průběh druhé světové války. Velmi čtivé i pro ty, kteří tento žánr či knihy s touto problematikou obvykle nečtou (jako já).
Zajímavá kniha, která nabízí zcela jiný a neotřelý pohled na třetí říši, německou armádu a Hitlera samotného. Knihu beru s rezervou, přišlo mi, že autor si trošku ohýbal fakta, něco logicky nesedělo (např. v závěru, kdy měl Hitler ve svém berlínském bunkru absťák a doktor Morell nebyl schopen mu sehnat drogu, byly současně s tím do boje vysílány drogami nadopované děti...). Nicméně autor sám v knize tvrdí, že to není práce profesního historika a jde o jeho neotřelou interpretaci historických událostí, takže to tak být mohlo, ale i nemuselo. Rovněž si myslím, že by knize prospělo, kdyby byla trochu kratší. Rozhodně je to ale zajímavé čtení, které donutí čtenáře zamyslet se nad událostmi druhé světové války i z jiného úhlu.
Popravde celkom neviem, čo si o tejto knižke myslieť. K literatúre faktu o kontroverzných témach už nejak zo zvyku pristupujem rezervovane, hranica medzi históriu a konšpiráciami je na týchto poliach často veľmi tenká a nejasná. Nie inak je to aj s Totálnym raušom. Čerta starého viem, ako to naozaj bolo, na analýzu primárnych zdrojov nemám čas vlastne ani záujem. Veriť teda môžem iba svojej intuícií a pri overovaní faktov sa viem spoľahnúť iba na logiku (a logické chyby) v texte diela.
A tak, ako mi úvod Totálneho raušu prišiel zaujímavý, pochopiteľný a uveriteľný, čím som v knihe postupoval ďalej a ďalej, toto pozitívne nastavenie sa vo mne začalo meniť. Autor čím ďalej tým viac ukazuje (alebo hľadá) drogy za pomaly každou udalosťou čo sa behom vojny prihodila až som mal pocit, že na pervitíne podľa neho fičala celá nemecká vojnová generácia. Netvrdím, že to tak byť nemohlo, iba sa mi to nevidí celkom pravdepodobné.
V závere sa však objavuje pre mňa nepochopiteľná logická chyba – Hitler sa v bunkroch pod Berlínom trasie v absťáku a doktor Morell nie je schopný v rozbitom meste zohnať mu ani kofeín, aby hneď na nasledujúcich stranách hnal do poslednej zúfalej obrany dobíjaného mesta násťročné deti, nadopované pervitínom. Toto rozhodne na dôveryhodnosti nepridá...
Netvrdím, že Totálny rauš je zlá kniha, to určite nie! Písaná je veľmi príjemne, číta sa skvele. Akurát ja osobne som skeptický, či ju možno bez výhrad zaradiť k faktografickej literatúre.
Šokující a hodně čtivé, na to, že jde o faktografii a navíc téma, o které se tolik nezajímám.
(audiokniha)
Velice zajímavá kniha, týkající se tématiky, která sice není úplně nová, ale moc se o ní neví. A přestože se jedná o literaturu faktu, autor knihu napsal tak napínavě a poutavě, že se poslouchá jedním dechem, a také z tohoto důvodu bych ji žánrově přirovnala asi nejspíš k thrilleru. A to i díky interpretaci, která je pro knihu opravdu přínosem.
Autor někdy příliš ohýbá fakta, aby mu seděly do konceptu, ale navzdory tomu se jedná o vynikající sondu do problematiky Třetí říše, o které se téměř nemluví. Téma je zajímavé i z hlediska jistých paradoxů, kdy stát na jednu stranu potíral užívání alkoholu a tabáku, jakožto látek oslabujících árijskou rasu, na stranu druhou byl velmi tolerantní (a navázal tak na Výmarskou republiku) k užívání drog. Rozhodně povinná četba pro všechny, kteří se tímto obdobím zabývají.
Část o Hitlerovi se ale mohla klidně zkrátit, čtenář by pochopil i dřív, že Hitler byl feťák.
Doporučil mi ji zubař, když mi tahal kořeny. Teda skoro...oba jsme četli stejný reflex. A jo, něco na tom bude. Dala jsem darem a potěšila.
Nechtěl bych vidět tu kopu drog, kterou Třetí říše zkonzumovala za celou dobu války.
Zajímavé, čtivé!
Keď máš v ruke kladivo, všetko vyzerá ako klinec.
Nie som historik, preto nebudem špekulovať o pravdivosti "faktov", ale aj keby to bola pravda ich interpretácia bola vždy jednoúčelová. Všetko čo nezapadalo do vytýčenej koncepcie bolo prehlásené za nedôverihodné alebo príliš zhovievavé.
Ta nosná myšlienka bola celkom zaujímavá, ale po krátkom čase sa v podstate dookola opakovala.
Na historii lze nahlížet z mnoha pohledů. A tohle je pohled zbavený nánosů patosu. Nesmyslná válka ve své nestydaté nahotě. Ne – nejedná se pokus bulvarizovat historii. Všechny zmíněné drogy byly ve své době zcela legální. Německé chemické a farmaceutické továrny je chrlily jak na běžícím páse. Pervitin se třeba prodával jako náplň čokoládových pralinek a měl zahánět únavu žen v domácnosti. Byla to svým způsobem opojná doba, kdy ty – dle dnešního měřítka – nejtvrdší drogy byly běžně k dostání v samoobsluze.
Kniha je postavená na historických faktech, především na lékařských záznamech Hitlerova osobního lékaře Morella. Nečetl jsem žádnou životopisnou knihu o Hitlerovi. Ale obrázek, který Ohler vytvořil právě na základě zmíněných faktů je excelentní a myslím, že víceméně přesný. Hitler jako zajatec své vlastní velikosti. Své ideologie. Posedlý sám sebou. Ač vegetarián, permanentně nadopovaný zvířecími hormony. Trpící silnou zácpou a chronickým nadýmáním. Radující se, když bez problému stráví listový salát, či špenát. Šťastný, když se dobře vys..re. Nervózní z toho, že mu bude třeba bzdít uprostřed důležitého jednání. Uzavřený ve svém Vlčím doupěti – vlhkém tmavém bunkru, odříznutý od reality. Paranoidní. Chybující. A poslední měsíce války závislý na těch nejtvrdších drogách. A kolem něj klaka bizarních generálů a poskoků. A tahle zfetovaná partička bez mrknutí oka vraždí miliony lidí – nejen své údajné „nepřátele“, ale i své vojáky díky nesmyslným rozkazům.
Důkazů, že lidstvo ženou do záhuby podobní bizarní týpci jako byl Hitler, jsou mraky. V poslední době třeba spor Trumpa a Kim Čong-Ila o to, kdo má větší červené tlačítko, které odpálí jaderné rakety. Člověk by se nad tím snad i zasmál… jenomže ten úsměv by třeba také mohl být drobet „zářivý“!
Supr kniha... Fakta proč byl začátek války tak bleskový a Němci byli nepřekonatelní.
O to horší byl jejich konec se všemi těmi nežádoucími účinky pod vedením věčně sjetého vůdce.
Kdo ví jaká rozhodnutí by dělal s čistou hlavou...
Super a ještě jednou super! opravdu zajímavý pohled na fungování nacistické mašinérie a člověka v jejím čele. HItler, drogy, jen ten rock-n-roll chybí...
Že byl Hitler šílenec, to snad ví každý, ale toto? Nasypat do sebe tolik kombinací látek a ještě u toho napáchat tolik zla? Kniha se mi zdá až moc přemrštěná. Takže ne všemu věřím a rozhodně ne v takové míře, jakou ji autor líčí. Jestli to není jen past na nás, čtenáře. Ale jinak se to docela dalo číst, byl to takový dokument na papíře.
PS: docela jsem se i pobavila - reklama na čokoládové pralinky - Více zábavy při domácích pracích - pralinky s obsahem metamfetaminu.
KNiha mi toho dala určitě hodně ale na druhou stranu, jak tomu můžu věřit, když sám autor uvádí, že to tak být nemuselo? Proč by se ale zápisy z archiválií mýlily? Byl to teda zásah - nikdy jsem nečekala takovou proměnu co se týče Hitlera. Myslela jsem, že je to inteligentní chlap a přitom se sám na sobě dopouštěl takových chyb. Jak se psalo v knize z abstinenta superfeťákem.
Nejvíce mě kniha dostala, když autor píše o tom, jak i Baťa používal vězně koncentračních táborů k tomu, aby testoval výdrž své obuvi. Je mi do breku k čemu všemu se člověk sníží, aby on na tom vydělal.
Knihu doporučuji si přečíst ačkoli si nedokážu představit komu výhradně ji doporučit. Sama jsem si ji vzala z toho důvodu, že mě to prostě zajímalo. Kdyby vás to taky prostě jen zajímalo, tak ji zkuste.
Štítky knihy
drogy druhá světová válka (1939–1945) nacismus Adolf Hitler německá literatura lékárnictví, farmacie Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 tajné projekty a zbraně Třetí říše podle skutečných událostí blesková válka, blitzkriegAutorovy další knížky
| 2016 |  Totální rauš – Drogy ve třetí říši |
| 2022 | Harro a Libertas |
| 2024 |  Na tripu |
Wehrmacht nadopovanej perníkem, vojáci co nespí, nýbrž nepřetržitě postupují vpřed dnem i nocí.
Vůdce neposlouchající generály, neboť se mezi ním a realitou vytvořila růžová clona drogového optimismu.
Nevím, která z těchto dvou "hlavních" částí knihy mi přišla více fascinující.
Nejvíce mě ale pobavily čokoládové pralinky, s nimiž jdou domácí práce lépe od ruky :)
Jediný problém tak spočívá v tom, že jako nehistorik nejsem schopný posoudit věrohodnost knihy a zdrojů, z nichž čerpá (tyto jsou povětšinou velmi vzorně uvedeny v seznamu citací). Místy mi připadalo, že autor příliš "tlačí na pilu" (nachází drogy všude, kam zavítá), na druhou stranu nám autor neustále opakuje, že nemáme v rukou knihu o historika a že se nesnaží o nějakou revizi historických událostí, což mi připadá jako fér jednání - můžeme tak poznat dříve nepopsanou stránku událostí proběhnuvších v období "třetí říše", ale zároveň neztrácíme ze zřetele, že se jedná pouze o část určité perspektivy, jíž lze tyto historické události nahlížet.