Totožnost
Milan Kundera
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540281/bmid_totoznost.png
4
86
86
Jean-Marc zanechal studia medicíny a smysl svého života vidí ve vztahu s Chantal, starší a zkušenější ženou. Snaží se zahnat její obavy ze stárnutí, a aby jí dokázal, že je stále přitažlivá, posílá jí anonymní dopisy s vyznáními. Tato nevinná strategie však bude mít neočekávané následky. Typicky „kunderovská“ zápletka je postavena na zpochybnění lásky a důvěry, které jsou ve světě nejistoty pro partnery jistotou. Co se ale stane, když se rovnováha poruší? Proč je naše jedinečnost ve vztazích tak podstatná? Jak ji zachovat v době, kdy na nás ze všech stran útočí nerealistické představy o kráse, lásce a erotice?... celý text
Přidat komentář
Se čtyřmi francouzsky psanými romány Milana Kundery (1929 - 2023) mám trochu problém, podle mého názoru ani zdaleka nedosahují kvalit jeho šesti česky psaných románů a jedné knihy povídek. V Atlantisu již vyšla v překladech Anny Kareninové Slavnost bezvýznamnosti (2013, č. 2020), Nevědění (2000, č. 2021) a nyní Totožnost (1997); zbývá už jen Pomalost (1995). Všechny čtyři romány jsou krátké, spíše novely, a jsou dosti komorní. Totožnost mi z těch čtyř přijde asi nejslabší, má banální zápletku a ještě banálnější rozuzlení, u něhož se nemohu zbavit dojmu, že z toho Kundera poněkud bezradně "vybruslil" – ale nechci spoilerovat.
Děj se točí kolem dvou hlavních postav, postarší Chantal a jejího druhého manžela Jeana-Marca. Pár dalších postav je zcela epizodních, takže Totožnost je asi nejkomornější Kunderův román. Stárnoucí Chantal, šťastná po boku milovaného a milujícího muže, se povzdechem, že už se za ní muži neotáčejí, zaplete do hry, která málem vyústí až v krach jejího manželství. Jean-Marc jí začne pod anonymní zkratkou CDB posílat dopisy, ale netuší, že ho Chantal brzy odhalí a pokračuje ve hře po svém. Je z toho řada nedorozumění a mylných dojmů a celé to upomene na Kunderovu skvostnou povídku Falešný autostop z knihy Směšné lásky. Jakub Češka v doslovu navíc odhaluje jisté souvislosti s Kunderovou básnickou sbírkou Monology.
Kolem chatrného děje roztáčí Kundera naštěstí kolo zajímavých úvah o lásce, stárnutí, věrnosti, nevěře, otcovství, ženskosti, mužnosti, paměti, možností a hranic hry s druhým, přátelství, manželství, erotiky, smrti či snů, které v příběhu hrají důležitou roli, jak je ostatně u Kundery zvykem.
Knihu som čítala trošku dlhšie, ale nie kvôli tomu, že by sa mi nepáčila, ale nebolo času, aby som ju dočítala.
Musím povedať, že to bola moja prvá kniha od autora. Kupovala som si ju nie kvôli obálke, ale práve kvôli naozaj skvelej recenzii, ktorú som si na knihu prečítala.
Príbeh, v ktorom človek príde na to, aká je hodnota ľudského života, šťastia a lásky. Aké to je, keď človek prestane veriť v silu seba samého, aké to je, keď ho niekto obdivuje a cíti sa byť naozaj krásnym, hoci je starší.
Nemôžem si pomôcť, ale naozaj ma tento príbeh dostal a veľmi rada si od autora niečo prečítam
Milan Kundera bol skvelým štylistom, jeho texty - bez ohľadu na tému, postavy a príbeh - sa oplatí čítať opakovane, vždy tam nájdem čosi nové a podnetné. V Totožnosti ma v kontexte nesamozrejmej a nezaručenej ľudskej identity zaujala myšlienka o globálne narastajúcom množstve nudy, z čoho vyplýva, že dominantnou vášňou našich čias je ľahostajnosť. Mnohé fenomény doby sa takto dajú lepšie pomenovať a pochopiť.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Nesnesitelná lehkost bytí |
| 1969 | Žert |
| 1970 | Směšné lásky |
| 1979 | Život je jinde |
| 1993 | Nesmrtelnost |
Ježiši! Jestli takhle někdo analyzuje každičký okamžik svého života - no tak to se jdu zabít! Ne… bohužel pár lidí, kteří to takhle dělají skutečně znám a je to teda děs. Do tři čtvrtiny knihy jsem si říkal, že tohle teda fakt nic moc. Pak od snové části se mi to docela líbilo, ale její vyznění je takové jalové. Kundera skutečně po Nesmrtelnosti prošel proměnou. Krom toho, že začal psat francouzsky, zkrátil svoje romány, očesal je o esejičnost (snad krom Pomalosti), tak vlastně přes zmiňovanou krátkost knih, je takový nějaký rozbředlý - analyzování do aleluja, ale vlastně nic moc neříkající. Je hezké, že odkazuje sám na sebe, možná se více obrací sám do sebe, do své minulosti, také je k ní možná tolerantnější (pokud vím, tak své básně nepočítal do svého díla), ale nějak mi z těch knih vyprchává to, proč mě bavilo číst prvních sedm knih.