Touhy a úděl
Dina Štěrbová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428585/bmid_touhy-a-udel-iNZ-428585.jpg
5
25
25
Osudy prvních žen na nejvyšších vrcholech světa pohledem Diny Štěrbové. Na planetě Zemi máme čtrnáct horských masivů převyšujících magickou hranici 8 000 metrů nad mořem. I když k jejich vrcholům dlouho vzhlíželi převážně jen příslušníci silného pohlaví, objevila se již po druhé světové válce výjimka potvrzující, že ani ženám nejsou velehory lhostejné. Byla jí Claude Koganová, která se pokusila o vylezení Čo Oju, šesté nejvyšší hory světa, již v pionýrských letech 1954 a 1959. Bohužel na srázech své vysněné hory tragicky zahynula, což další snahy žen o podobné výkony na léta zastavilo. Zatímco mužské prvovýstupy na vrcholech koruny Himálaje byly dovršeny v šedesátých letech dvacátého století, prvními ženami na osmitisícovém vrcholu Manaslu se staly s velkým časovým odstupem až Japonky v roce 1974. Osudy prvních žen na nejvyšších vrcholech byly často velmi složité, ba až kruté a splnění jejich osmitisícových snů vyžadovalo obrovskou energii, horolezecké mistrovství, cílevědomost, odvahu a dřinu, často ovšem i nutnost vyrovnat se s těžkou psychickou frustrací. Bohužel platí, že „osmitisícové“ touhy a sny žen byly zhusta vykoupeny nejen slzami a krví, ale opakovaně i cenou nejvyšší. Kniha popisuje velmi čtivou a zároveň faktograficky přesnou metodou jednotlivé osmitisícovky jak z hlediska prostupnosti a výstupů ženských expedic, tak i z hlediska geografického, historického a geopolitického. Dina Štěrbová shromažďovala neúnavně a až s mravenčí pílí informace o prvních ženách na těchto horských velikánech celých patnáct let. Mnohé z aktérek osobně navštívila, některé údaje jí poskytly kamarádky nebo pozůstalí, jiné objevila v archivech. Cílem bylo přinést autentické dokumenty a současně vcítit se do tužeb a osudů všech účastnic této dvacet čtyři let trvající ženské odysey. Kromě množství jedinečných fotografií kniha obsahuje i přesné tabulky. Jedinečná kniha o prvních ženách na nejvyšších vrcholech, na které pracovala autorka vytrvale patnáct let.... celý text
Přidat komentář
opět další pěkný počin z Joty...křídový papír, spouta fotek. Mravenčí práce Diny Štěrbové, k některým informacím se dostávala opravdu těžce (jak sama neopoměla zdůraznit). A to je to, proč jí musím jednu hvězdu ubrat...knížku jsem dala manželovi k svátku, a on poměrně rychle po začtení se začal kroutit hlavou...už rozumím...první třetina je totiž náročná. Obsahuje hodně dojmů a úvah paní Diny, působí na mě jako Messnerovic knížky pozdější doby...úvahy jako takové by nevadily, aleje tam také spousta takových rýpanců, stesků..jak to měla těžké, o to víc , že je holka. Jak jí všichni házeli klacky pod nohy. A v tomto duchu jsou právě i některé příběhy velkých lezkyň. Knížkou se nese až feministický podtón..my , ženy, ó jak jsme dobré..oběť jsme přinesly, protože jsme chtěly. A co za to ?? místo uznání pomluvy a klacky pod nohami...too na mě působilo dost rušivě. Pak se vyskytlo pár chybek, dokonce i v popisu obrázků, kde třeba byla záměna popisků cest - jiné barvy a podobně (což ale nebylo tak rušivé, jak zmíněné stesky..)
Celkově jsem však četla s velkým zaujetím. Příběhy nejen prvních dobyvatelů, ale i velkých tragédií či významných výstupů na tu kterou osmitisícovku. Pak samozřejmě první pokořitelky z řad žen a jejich příběhy.
Paní Dina odvedla kus práce. A tak, pokud vás ze začátku knihy potká stejná mizérie jak mě - vydržte !!! postupně bude tón psaní smířlivější, méně svého stesku a více objektivních informací. A o to jde...silné příběhy v drsné přírodě, kam se možná většina z nás dostane jen prostřednictvím knih, jako je tahle. Kus historie, nejen té lezecké. A připomenutí pionýrů - mravnců na velikánech této planety. Díky paní Dino, ráda se k ní jednou vrátím.
Krásná kniha , jde vidět , že se autorka pustila do mravenčí práce , aby získala spoustu historických informací , klobouk dolů před všemi ženami , které se vypraví na takovou pouť . Doporučuji !!
Paní Štěrbovou jsem měl možnost vidět naživo na festivalu GO Kamera a byl to zážitek. Ohromné charisma, perfektní projev, skromnost a i na prahu osmdesátky jasně viditelná velká chuť do života. Touhy a úděl je kniha, která se čte jedním dechem, je to oslava života naplno a snahy dosáhnout něčeho, co ještě nikdo jiný nedokázal, a to i s rizikem toho, že cena za tuto snahu bude ta nejvyšší, jakou člověk může zaplatit. Není to ale jen popisný příběh žen, které se vydaly vstříc vysokým horám, protože kniha se v kontextu daného tématu zaobírá i otázkami, které se dotýkají etiky, ekologie, současného rozvoje cestovního ruchu a mezilidských vztahů a bezpochyby stojí za zamyšlení.
P.S. Četl jsem vydání z roku 2020 v podání nakladatelství JOTA a musím konstatovat, že korektor by zasloužil za uši, protože svoji práci odvedl poněkud laxním způsobem. Není to tak, že by člověku vstávaly na každé stránce vlasy na hlavě hrůzou a musel kvůli tomu srážet hodnocení, ale pozorný čtenář tam odhalí více chyb než by si takováto kniha zasloužila.
Nelze jinak, než chválit a obdivovat. Nádherná kniha, kterou nutně musím mít doma.
Dlouho jsem si tak krásně čtenářsky neužila - bezchybné a čtivé slohově i obsahem a všechno korunují fotografie, které berou dech...a mně se nedostávají slova.
Děkuji s pokornou úctou k autorce, že naplnila všechny moje smysly a neuskutečnitelné touhy.
Opravu skvělá, nádherná záležitost! Neskutečná práce paní Štěrbové!
Prosím admina o opravu jména autorky zde na databázi, chybí háček nad e!
Jinak paní Dina je úžasná bytost, nejen bývalá výborná horolezkyně, ale i neuvěřitelně
lidská, chápající a empatická....klobouk dolů a pošlapat!
Vzácná kombinace, kdy má autor s tématem bezprostřední osobní zkušenost, zároveň je schopen shromáždit a zpracovat velké množství faktografických materiálů a k tomu má ještě dar poutavě vyprávět. Kniha paní Štěrbové není jen strohým popisem, jak která výprava na kterou horu probíhala. Je prodchnutá humorem, vlastními postřehy, neobyčejnou laskavostí a citlivostí ve vztahu k lidem i horám. Knížka je vhodná i pro čtenáře, kteří se - stejně jako já - o horolezectví běžně nezajímají. Obsahuje celou řadu myšlenek platných obecně, na téma přátelství, zrady, závisti... Opravdu s chutí jsem si ji přečetla a ráda se pustím i do další, Tyrkysové hory Čo Oju.
Páni... neskutečná knížka, stran formální úpravy (mnoho fotek, mapek, pěkná grafika), ale i systematičností, komplexností, ale především i literárním stylem. Bylo to pro mě možná trochu překvapivé, ale Dina Štěrbová píše o horách s takovou láskou a barvitostí, až se mi tomu nechtělo ani věřit, hltala jsem řádky jako blesk :) Nepřijde mi to nijak ufňukané, prostě jen popisuje realitu, kterou si ženy musely občas doslova vyboxovat. My se na to dnes možná díváme s úšklebkem a názorem, proč to všecko tak zdůrazňuje, ale žijeme v době, kdy se ženám vede výrazně lépe než před např. 40 lety, podle mě si to už nedovedeme vůbec představit, čemu všemu musely ženy čelit a o kolik to bylo všecko těžší zařídit a zorganizovat. Slyšela jsem názor pár "starých" horolezců, že do ženy do takto vysokých hor nepatří apod. (např. Rakoncaj). Proč by tedy Dina ve své knize nemohla mluvit o svém pohledu? To hlavně horolezci si potřebovali poměřovat pindíky se sobě rovnými (tedy jinými muži), jakmile jim do toho chtěly hodit vidle ženy, tak se jejich ega začala vtipně čepýřit :D Dina je zkrátka super ženská, zaslouží si vyznamenání, které obdržela... díky za tuto, občas dramaticky napínavou, knihu :)