Touhy Džendeho Džongy
Imbolo Mbue
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/298957/mid_touhy-dzendeho-dzongy-CIv-298957.jpg
4
71
71
Džende Džonga emigroval z Kamerunu do New Yorku, aby zajistil sobě, své ženě a synovi lepší budoucnost. Po několika měsících téměř otrocké práce se na něj usměje štěstí a získá práci snů – začne pracovat jako osobní řidič Clarka Edwardse, vysoce postaveného manažera v bance Lehman Brothers. Džende má poprvé v životě dobře placenou práci a dokáže zabezpečit nejen svou rodinu, ale i podporovat příbuzné v Kamerunu. Džendeho žena začne vypomáhat v Clarkově domácnosti a zdá se, že po letech strádání a tvrdé práce čeká Džendeho rodinu klidná budoucnost. Džendeho sny se však začnou rozplývat poté, co na povrch vypluje pravda o finančních machinacích banky Lehman Brothers a když se Clarkova na pohled dokonalá rodina zhroutí pod tíhou utajovaných skutečností. Tehdy se naplno ukáže, že Džendeho život v emigraci stojí na vratkých základech a on musí učinit jedno ze svých nejtěžších osobních rozhodnutí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2016
,
Kniha Zlín
Originální název:
Behold the Dreamers, 2016
více info...
Přidat komentář
Do knihy jsem se pustila díky Výzvě. Jinak tento žánr není mým šálkem kávy. Byla jsem příjemně překvapena, bavila jsem se. Velké starosti, malé radosti a život takový jaký je. Moc pěkně napsaná kniha. Svižné, barevné vyprávění. A i v beznaději, kdy Džende s rodinou musí opustit Státy, střípek naděje, že "doma" bude také dobře.
Úžasný příběh o hledání cesty a domova, za který děkuji Výzvě. Jinak bych o té knize vůbec netušila. Autorka mi mluví z duše na téma hledání štěstí v jiné zemi a imigraci. Někým jsme a někde jsme se narodili. Je bezva navštěvovat, cestovat a brát zkušenosti jinde a tím vyživovat své kořeny, aby strom dobře rostl, košatěl a rodil. Ne každý strom se přesazením ujme. Zasloužených 5 hvězd.
Další skvěle napsaná kniha z pera afrických autorů. Touhy Džendeho Džongy jsou poutavým příběhem kameruňana, jenž se vydává za bezchybnou vizí Ameriky, od které očekává lepší život. Průběžně ale začíná vidět i jinou tvář Ameriky, než o které snil a potkává se s realitou. Příběh se odehrává v New Yorku a na pozadí můžeme sledovat hospodářskou krizi, kterou svět v roce 2008 prošel. Kniha je skvělá v tom, že nepřikrášluje a ačkoliv konec knihy není zrovna to, co si hrdina představoval, i tak se mu podařilo zajistit svoji rodinu - i když za jiných podmínek. Skvěle se tak ukazuje důležitost úhlu pohledu. Knihu bych jistě doporučila.
Knížku jsem si zvolila kvůli výzvě a nelituji... Čtivá a ze života, žádné extra přikrášlování jakože nakonec se stane zázrak atd...
Kniha začala trochu naivne a príliš ružovo a obávala som sa, že bude tak aj pokračovať. Zhruba v dvoch tretinách to však chytilo druhý dych a prišlo mi to aj reálnejšie. Áno, možno ten dôvod hrdinov presťahovať sa do Ameriky nie je motivovaný útekom pred vojnom alebo nejakým závažnejším dôvodom než je ten, aby mohli jesť v Mekáči a kupovať Gucci kabelky, ktoré v Kamerune nie sú . Niekedy to totiž tak vyznievalo a trochu ma to rozčuľovalo, aj preto som rada za zvrat, ktorý nastal a pridal na vážnosti a dráme celej knihe. A práve vďaka tomu sa vyšvihlo u mňa hodnotenie nahor. Úplne som sa nevedela zžiť s Neni, tie jej myšlienkové pochody najmä ku koncu ma vyslovene štvali. Nakoniec som rada za túto knihu, pretože mi pripomenula prečo mám tak veľmi rada knihy afrických a ázijských autorov - sú totiž úplne iné aj kvôli ľuďom o ktorých píšu a s iným pohľadom na svet.
Tak pokud tahle kniha někomu přijde nezajímavá, nechci vědět, jak nezajímavý život má ten daný recenzent. Asi tak.
Já jsem knihomolka do morku kostí. Táto kniha je skvělá.
Jakožto imigrantka jsem se s postavami velmi ztotožnila, navíc se mi líbilo, že i když kniha mohla být klidně kvalitní telenovelou, autorka nevklouzla do žádných podobných kolejí. Jde o fascinující příběh Afričanů, kteří dostanou natlučeno Americkým snem. Je to velmi přesné, výstižné a velmi oceňuji všechny emoce, které člověk při snaze o zapadnutí do nové společnosti přežívá, jsou skutečně autentické.
Navíc je příběh velice čtivý, všech 400 stran mělo pro mě obohacující charakter a nakonec dokonce přišli i slzy (které se naposledy u knihy ukázaly v záři 2021 - Bože, tu Anna).
Prostě jsem moc ráda, že mě ke knize navedla čtenářská výzva a určitě vím, že si ji v budoucnu přečtu znova. Fakt srdcovka.
Chápu, že pokud nejsou v knize vlkodlaci, zbraně, drogy a kvanta sexu, některé lidi to prostě nezaujme. Takový je svět.
Mimochodem, jak tady dole někdo kritizuje, že hlavní hrdinové jsou jak Oxford Dictionary, tak jenom připomenu, že Neni je z bohaté africké rodiny a Džende vždy mluvil jednoduchou angličtinou, navíc bylo v knize řečeno, že nosí u sebe neustále slovník. Ale když už teda někdo chce kritizovat, mohl by knize věnovat alespoň trochu své pozornosti. Tož asi nic.
"Touhy Džendeho Džongy" je taková ta knížka skoro na jeden nádech. Obdivuji, když je příběh odvyprávěný svižně, zábavně, dojemně a přitom bez zbytečného patosu.
V porovnání dvou zcela odlišných světů - bohaté Ameriky, zosobnění životního snu a nevzdělané Afriky zdánlivě bez vize a budoucnosti, s nerovnoprávným postavením žen, zdaleka nevychází "vyspělý" západ ve všem vítězně. No jo, holt nic není jen černé, nebo bílé a nemám teď na mysli barvu kůže.
"Když jsem byla mladá, otec mi říkal: Jednoho dne pochopíš, že jsi žena a neměla bys toho tolik chtít; jako bych měla být prostě se svým životem spokojená, i když to není takový život, jaký chci."
"Kdo ví, jaký manželství mají. Lidi v téhle zemi mívají divný manželství. To není jako u nás doma, kde muž může dělat, co uzná za vhodný, a žena ho následuje. Tady je to obráceně. Ženy řeknou mužům, co chtějí, a muži to udělají, protože prý šťastná manželka, šťastný život. Je to hrozně legrační společnost."
Obálka a název se povedly, vše ostatní bylo zklamání. Vyobrazení jednotlivých postav bylo velice slabé. Jednoduše lidé z Kamerunu byli nositeli dobrých vlastností, američané těch špatných. Když ke špatně napsaným postavám přičteme nulový děj, nemůže jít o skvělou knížku.
Jsem zklamaná a znuděná. Za mě ne.
Veselý přebal ukrývající neveselý obsah podaný tak inertně a tendenčně, že touhou Jitky J. bylo zhruba od poloviny dostat se co nejrychleji na konec - aneb jak praví manžel mé kamarádky: "Ty psací stroje jsme jim do Afriky fakt neměli vozit."
Pochopím, proč dílko kamerunské emigrantky vydají ve Státech, ale proč proboha něco tak nezajímavého vyjde v překladu do češtiny, mi zůstává záhadou.
Džende Džonga je - a teď překvapení - Kameruňan, který přijíždí do Států splnit si svůj americký sen. Nemá vzdělání, nemá peníze, nemá co nabídnout, ale to nevadí. Po čase, kdy tvrdě pracuje a chová se - tak jako všichni Afričani v knize - naprosto čestně a slušně, hotový Mirek Dušín, za ním přijíždí manželka Neni a syn Liomi. Doma v Kamerunu se neměli nijak zvlášť dobře, ale ani nijak špatně, nicméně kdo by nechtěl jíst u mekáče a nakupovat v supermarketu? Džende získává místo řidiče u boháče z Wall Streetu - tak a teď otázka pro vnímavé, jaký ten člověk asi bude? Jaká bude jeho žena? Jaký bude jejich život?
Samozřejmě! Jsou povrchní, nemyslí na rodinu, ona pije a bere léky, on je furt v práci a jezdí za děvkama, starší syn se vzbouří a jede meditovat do Indie, mladší je furt s chůvou a ANO, u Neni a Džendeho mu je nejlíp, protože ONI jsou ti hodní, ti skromní, ti čistí, ti se správnými hodnotami. Bože.
Zápletka je v zásadě nulová, postavy reagují ploše a toporně, to, že někteří Afričané mluví jako masabob, byť ve Státech žijí desítky let a jiní (ano, naše ústřední dvojice) jsou jak Oxford Dictionary (byť angličtina není jejich rodná řeč), to je další věc...
Takže ne, je to sice miloučké jako prd jednorožce, špatní lidé dojedou na svou špatnost a napraví se, hodní lidé dopadnou dobře (a jejich špatnosti jsou vlastně omluvitelné), ale je to obalené úmorným blebleble a usmažené totálně do mrtva.
Velmi dobře napsaný román o každodenním životě imigrantů výstižně zachycuje nelehkou cestu za "americkým snem". Džende Džonga emigruje z afrického Kamerunu do New Yorku, aby zajistil své rodině lepší budoucnost. Přestože se mu zpočátku podaří najít dobrou práci, jeho sny se začnou rozplývat, když ne vlastní vinou o tuto práci přijde. Zjistí, že jeho sen o dobrém životě v emigraci stojí na vratkých základech a on musí učinit jedno ze svých nejtěžších rozhodnutí. Prvotina kamerunské autorky odhaluje čtenáři vtipným a svižně napsaným příběhem, který ani chvilku nenudí a zároveň vás donutí k zamyšlení, jak je těžké si najít své místo ve společnosti, která je zcela jiná, než na kterou jsme zvyklí. Všichni řešíme otázku, kde a jak žít, aby měl život smysl a Džende Džonga na to po strastiplné pouti také přijde...
Už to psal kolega přede mnou, ale napadlo mě téměř to samé - taková moderní imigrantská pohádka... Příběh je poměrně nekomplikovaný, což mi ale nijak zvlášť nevadilo. Občas jsem, jako správná zápaďácká holka, skřípala zuby nad ženskou a mužskou rolí v Kamerunu, ale to je problém můj, ne knihy :-) Zase je dobré vidět, jak to chodí jinde. Měla bych jedinou výtku. Jako by mi chyběl finální zlom, vyvrcholení, katarze... Proto dávám 4 hvězdičky. Nechci spoilerovat, takže k tomu víc neřeknu. Přečtěte si to sami. Hezky to odsýpá.
PS: Na konci knihy je slovníček "afrických" výrazů. Uděláte určitě dobře, když ho objevíte dřív než já, tedy až když dočtete až k němu :-D
Růžovo-šedivá obálka a pomalý rozjezd knihy na mne ze začátku působily dojmem, že se jedná o pohádku pro dospělé o tom, jak chudý kamerunský imigrant v USA ke štěstí přišel. Ale to jsem se teda hodně spletla. Příběh jde hodně do hloubky, ukazuje snahu Džendeho obstát v životě v New Yorku, uživit svou ženu a děti, vybojovat zelenou kartu a zajistit svým dětem lepší život, než by je čekal doma. Situaci však zkomplikoval pád banky Lehman&Brothers a sen se pomaličku rozplýval. Autorka skvěle propracovala charaktery obou Afričanů - Džondeho i jeho ženy, čemu se však dá uvěřit jen ztěžka je bezvadný charakter a lidumilství Džendeho šéfa - jednoho z vysokých představitelů vedení Lehman&Brothers, který na čtenáře působí jako americké dvojče Mirka Dušína. Ale celkový dojem z knihy je velmi dobrý, díky ní jsem si uvědomila, že je někdy možná lepší, když se sen nesplní, aby se z něj nakonec třeba nestala noční můra.
Milé překvapeni, skvělá kniha, vřele doporučuji! Děj se odehrává v nedávné minulosti a čtivě popisuje touhy a sny dvou rozdílných světu (bohatých Američanů, kteří mají zdánlivě vše, o čem kdy snili a chudých emigrantů bojujících o americké občanství, kteří o splnění svých snů teprve bojují) . O tom, co jsme schopni pro naplnění svých cílů ochotni udělat i neudělat. A přivedou nás naše touhy ke štěstí? Kniha, ke kterou nemohu dostat z hlavy :-).
Velmi příjemné překvapení, obrovský potenciál, výtečně zachycený osud imigranta. Imigrant jako člověk, a ne číslo ve statistice/položka v poplašných zprávách. Chystám se napsat obsáhlejší recenzi, ale nemohla jsem si odpustit vložit sem alespoň tento výkřik nadšení pro ty, kteří se právě teď rozhodují, jestli si knihu koupí nebo ne.
Osobně bych po ní nesáhla - témata Afriky a Asie si dávkuji opatrně a musím k nim sbírat odvahu. Jde o vkus, o "chuť" jejich kultury, mentality atd. Do knihy jsem se tedy pustila spíše s odhodláním a zvědavostí, ale velmi záhy mě strhl živý styl vyprávění, dobře vystavěné postavy a hlavně jsem ocenila absenci propagandy. Vše důležité si člověk vyvodí z chování postav (Američanů i afrických imigrantů) a toho, co jim život hází do cesty, ať je to příjemné či nepříjemné. Silná kniha o snech, o snaze změnit život svůj i své rodiny, o americkém snu a jeho verzích pro všechny barvy spektra.
Obyčejně si vybírám knihy, které budou brousit intelekt, kladou roztodivné otázky a staví na troskách toho, co na předchozí stránce zbořily. Ovšem tohle je nesmírně příjemná odbočka do veskrze lidského příběhu plného všech emocí, které denně žijeme, byť jsou naše okolnosti jiné. Všichni máme sny a všichni chceme žít lépe. (Hm, onen původně zamýšlený krátký výkřik se mi trochu natáhl...)
Americký sen a americká přistěhovalecká realita. Konečné vyznění neobsahuje nic moc objevného: i prosperující Amerika má své stinné stránky, množství peněz člověka šťastným neudělá, rodina je důležitější než práce a kariéra… Ale opakovat a připomínat to znova a znova mi pořád dává smysl. Líbil se mi kontrast starostí Ameriky spodních vrstev a horních vrstev, to vylíčení dvou odlišných světů. Za mě velmi dobré.