Toulavý autobus
John Steinbeck
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30581/bmid_toulavy-autobus-B1D-30581.jpg
4
563
563
Skupina velkoměstských turistů vystoupí z autokaru Na křižovatce rebelantů. Zdánlivě zde řidič zastavil, jen aby jim pomohl načerpat duševní síly, a zatím se tu v celé nahotě projeví zmrzačené, plytké charaktery pasažérů, ať už to je číšnice Norma, bezduchý Pitchard a jeho frigidní žena, mladá dívka Mildred či agent Horton. Jediná skutečně aktivní a činorodá postava je rebel Juan Chicoy, jinak majitel hostince a řidič místního autobusu. Zdá se, že jeho rebelantství je vzdorem člověka, který už nemá kam uniknout.... celý text
Literatura světová Romány Doprava
Vydáno: 2000 , PasekaOriginální název:
The Wayward Bus, 1947
více info...
Přidat komentář
O vsetkom a sucasne o nicom a predsa putave. Niektore veci ostavaju rovnake aj po 50tich rokoch.
Autor umí vytvářet nesympatické postavy.
Příběh je lenivě obyčejný. Vleče se a ubíhá. Je běžný a ve své jednoduchosti možná pěkný.
Ale vlastně ničím nepřekvapí.
Syrový popis děje s naprosto živým obrazem silnice po dešti prosvětlené západním sluncem a projíždějící Milenkou nastartovanou pěstěným nehtem
Když ho miluješ, není co řešit. A tak já to mám se Steinbeckem :-) Baví mě, jak má vypozorované i ty nejdrobnější nuance lidských povah.
Toulavý autobus určitě není Steinbeckova nejlepší kniha, ale pořád je hodně dobrá. A vlastně jsem si celou dobu říkala, jak by se to dalo krásně přetavit do divadelní hry.
Děj se odehrává v pár dnech v Kalifornii, kdy skupinka rozmanitých cestujících vyráží na cestu starým autobusem, jehož řidičem je mexičan Juan Chicoy. Zrovna jsou obrovské záplavové deště a nastává dilema, zda riskovat cestu po nebezpečných mostech nebo se vydat starou trasou, kterou řidič nezná a neví, v jakém je stavu. To je vše k ději a právě do toho nám krystalizují povahy našich cestujících a Juana.
Já mám pocit, že i když Steinbeck popisuje úplně obyčejné věci, třeba benzínovou pumpu u cesty, udělá to tak, že vás maximálně vtahuje do příběhu.
"To chceš pít nalačno?"
"Ne, na všechno."
Jen výborný spisovatel dovede psát poutavě o obyčejných lidech v bufetu a autobusu, bavila mě ta psychologická sonda do jejích duší.
Steinbeck je mimořádně poutavý dokonce i tehdy, když píše o vyspravování okresní silnice. A co teprve, když se pustí do popisu lidí, jejich interakcí i introspekcí? No, tak to je pokaždé zážitek! Talent k tomu, podat svědectví o všech skrytých zákoutích naší psychiky a nadání lidského srdce k dobrému i zlému (řečeno slovy Ericha Fromma), ten opravdu má jako málokdo jiný!
Drobná knížka pokrývá prostor jednoho dne v jednom autobusu. Není to den pro nikoho tak úplně obyčejný, ale stejně na jeho začátku žádná z postav netuší, jak dlouhou cestu si na společné krátké trase projde. Autor totiž každého z hrdinů vybavil vnitřním neklidem, každého z nich postavil do situace, ve které se jejich vnitřní svět nějak láme nebo bortí, ve které se už dál nemůže za pravdivé a pevné považovat něco, co takové prostě není. A každého z nich, tak či onak, se donutí na sebe podívat jinak, nově. Něco se o sobě dozvědět. Nebo lépe řečeno: něco si o sobě přiznat, něco si připustit. Ne vždy to skončí radostnou katarzí a odhozením všeho falešného z minula, ale to je prostě proto, že Steinbeck nenabízí lacinou útěchu, ale nepřikrášlený pohled do temných komnat v nás. A že se každý z nás v někom z pasažéru nějak najde, o tom nepochybuji.
Stísněné prostředí nepohodlného otlučeného autobusu se mi vlastně jevilo jako výstižné vyjádření životů postav - není možné zcela ovládat směr jízdy, není snadné jej kdekoli opustit a není si dost dobře možné si vybrat, kdo v tom jede se mnou.
Moc pěkný příběh. Skvělé a nadčasové ilustrace. A překlad, který to všechno zabil.
Prapodivná směsice lidovosti, rádoby dobráctví a kdoví ještě čeho. Mildreda, Karlík, černoch Jirka, vohrndíra, sháněnda, využitkování... Strašlivej slovosled, kostrbatý věty. Překlad z roku 1966, ale spíš to vypadá jak o sto let dřív. Nečetlo se mi to dobře.
Skloubení téměř skoro žádného děje s půvabným popisem postupně měnících se míst děje, se sondami do mysli jednotlivých postav - to vše napsáno překrásným jazykem a perfektním stylem - je pochoutkou pro čtenáře. Děj se odehrává před sto lety, ale při troše fantazie bychom podobné postavy našli i v dnešním reálném životě. Nadčasové dílo nositele Nobelovy ceny za literaturu.
Můj první Steinbeck, který mě hned chytnul a jen tak nepustil
Sice to není dokonalé, ale velmi lidské, kolikrát jsem jsem s postavách viděl sám sebe, nebo své blízké, známé..
Po dlouhé době kniha, která mi něco dala
Nepridám sa svojím hodnotením k fanúšikom tejto knihy. Vôbec sa mi nepáčila. Celá cesta túlavým autobusom bola vlastne len o tom, kto z cestujúcich by si chcel s kým v tom autobuse vrznúť, postavy sú schématické, že som mala pocit, že ich všetky už poznám z nejakých iných priemerných príbehov. No čo. Nakoniec si podaktorí aj vrzli, niektorí z toho mali radosť, niektorí zas nie... koniec cesty, happy end.
Už po chvilce jsem pochopil proč se autor ředí mezi velikány světové literatury. Velmi pěkný a přímý styl popisu okolní krajiny a situace té doby mne opravdu hodně oslovil. Co mě ale úplně dostalo bylo, jak málo stačilo k tomu aby mě autor seznámil s postavami románu. Během několika málo vět jsem měl pocit že je znám už hodně dlouho a hodně dobře. Byla skvělá myšlenka spojit lidi co spolu nemají vlastně téměř nic společného a ukázat co jsou vlastně zač a před čím ,,utíkají''.
Kniha stojí za přečtení všemi deseti, tak honem než Vám to ujede.
Chvíľu mi trvalo, kým som sa stotožnila s charaktermi postáv, no oceňujem opis ich vnútorného sveta a tiež krásu prírody, ktorá sprevádza čitateľa pozdĺž celého príbehu.
Další z mnoha Steibeckových sociologických studií, která je stejně zábavná a poutavá jako inteligentní a přesná. Tentokrát se setkáme se skupinou lidí, setkávajících se za jedno deštivého dne na místě velmi trefně a zároveň ironicky pojmenovaném Křižovatka rebelantů, která je po své po své dávno minulém rebelantském období už jen malým osamělým kouskem zdánlivého ráje.
To, co by mohl být začátek dobré grotesky, nebo zábavného románu, se postupem času zvrhne v nelítostný boj o zachování svého individualistického světa, své plytkosti a malosti tváří v tvář velkému světu a malému dobrodružství, které spíše než by společenství stmelilo, zapříčiňuje jeho rozpad.
Naprosté neschopnost protagonistů vystoupit ze svého vlastního já (nejen toho projevujícího se navenek, ale i toho vnitřního) a podívat se na svět očima jiného člověka je stejně bizarní jako bolestivou známkou rozpadu společnosti na vnitřní izolované jednotlivce, kteří sice vytváří jakési společenství, nikoliv však za účelem navázání vztahů, ale kvůli zrcadlu, ve kterém by se mohli vzhlížet a obdivovat.
Lítost, žádostivost a pohrdání jsou ve Steibeckově románu jediné city, které postavy vůči sobě jsou schopny projevit, a ještě ne kvůli jim samotným, ale kvůli pocitu nadřazenosti, kterou propůjčují.
Touha vyprostit se a uniknout se sklání pod náporem pokřiveného světa a vlastní únavy ze života, který jako by ztratil všechen lesk.
Toulavý autobus je příběhem malého rebelantství, které je jen přirozeným pudem uniknout ze života, který neslibuje nic jiného než pomalé umírání.
Steinbeck ma vždy dostane svojou hlbokou ľudskosťou. Ako všetky jeho knihy, aj Túlavý autobus bol pre mňa luxusným čítaním.
Skvělý pohled do duše američanů. Skvělá a starší verze pčastníků zájezdu, mnohem inteligentnější a více obohacující. Krásný text, jako všechny Johnovy knihy.
Vynikající záležitost! Stříbrný autobus a parádní sestava postaviček na cestě. Bez mobilů, bez internetu, jen s láhví Pepsi coly a jedním kufrem. Humor střídá lehké napětí a příběh ubíhá do dojemného finále.
Štítky knihy
americká literatura cestování putování mezilidské vztahy doprava autobusy osobnost člověkaAutorovy další knížky
| 2004 |  O myších a lidech |
| 2006 | Na východ od ráje |
| 2002 | Na plechárně |
| 1941 | Hrozny hněvu |
| 2003 | Toulavý autobus |
Teda,to byla nádhera.
Trochu jsem se obávala, že se kniha bude blbě číst,ale ani náhodou.Příběh je opravdu skvěle napsán.