Tovaryšstvo Ježíšovo – Jezuité v Čechách
Ivana Čornejová
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/110219/bmid_tovarysstvo-jezisovo-jezuite-v-cech-jT5-110219.jpg
5
48
48
Důkladný rozbor působení jezuitského řádu v Čechách.
Přidat komentář
Opravdu skvěle napsaná kniha, která čtenáře provede historií a vývojem Jezuitského řádu v Čechách. Publikace je psaná čtivě, laická veřejnost se neztratí v řadě pojmů a definicí, ale i odborná veřejnost si rozšíří obzory, takže za mě 10/10
Většina z domestikovaných členů řadu Societas Iesu byli uvědomělí mužové, kteří chtěli prostřednictvím víry, školského vzdělávání a teologické učenosti převychovat „heretiky“ a všechny se „špatnou" vírou na pravé křesťanské vyznání. Činili tak samozřejmě maximálně oddáni pánu Bohu, Ježíši z Nazaretu a Svatému otci. Paní doktorka Čornejová se v první třetině svého možná nejpůsobivějšího díla zaobírá zrodem, přerodem a postupným lidským vývojem sv. Ignáce z Loyoly, jenž jak známo Tovaryšstvo založil. Postupně však-musím říci velmi plynule a posloupně- přejde k tomu, jak se řád vyvíjel z hlediska odrazu v habsburské společnosti či jaké peripetie patres zažívali při změnách svých rozsáhlých sídel a kolejí. Nevynechává silné misie, do vzdálených koutů světa, jimž se prostě Jezuité nevyhnuli. Můžeme konstatovat, že zlomovým bodem směrem k upevnění autority byla pro učené může Bílá hora, koneckonců Čornejová popisuje detaily jejich rekatolizační práce. Dávám 80%, Jezuity beru jako rozporuplné avšak nikoli jednostranně odsouzeníhodné osoby.
„Od boha je nebýt omezený tím, co je největší, ale následovat to, co je nejmenší.“
Knížka psaná spíš pro laiky, ale i tak se doporučuje historikům v bakaláři a není vůbec špatná. Látka přehledně uspořádaná do kapitol (sv. Ignác, školství, významné kulturní osobnosti, misie, ...). Nic zásadně důležitého neopomíjí, což je vzhledem k jejímu skromnému rozsahu obdivuhodný výkon! Ve mně ještě podpořila obdiv k velikému dílu rekatolizace a obětavým, učeným tovaryšům Ježíšovým.
„Žádný úkol jim není dosti nevděčný a nižádná povinnost dosti nebezpečná. Sami o sobě jsou velmi počestní lidé; setkáme-li se s nimi v historii nebo v životě, bezděčně pocítíme k nim úctu, často jakousi sympatii a někdy šetrný obdiv. Jsou skromní a učení, milí v chování, jejich oddanost jest upřímná a svůdná, zbožnost shovívavá a laskavá, tvrdší jsou k sobě nežli k jiným, znají svět, a ač jej ovládají, povrhují jím; nad ně nikdo lépe nedovedl lovit duše, a po svém zakladateli zdědili neodolatelné kouzlo a schopnost být každému vším." – Ernst Denis
Dozvědět se něco víc o jezuitském řádu,mně vedla letošní návštěva expozice klatovských katakomb. Návštěvu doporučuji,expozice na evropské úrovni.
Dosud jsem asi jako většina znal jen pátera Koniáše-zástupce černého zla a Bohuslav Balbína-osvíceného obhájce českého jazyka. Jezuity jako zástupce doby pobělohorské,,, Jiráskovo Temno.
Ale právě zmíněná návštěva v Klatovech mi jezuity ukázala v mnohem širším světle. A tak jsem se začetl do knihy paní historičky Ivany Čornejové.
Člověk dostane opravdu mnoho informací,velice čtivou formou.
Doba pobělohorské rekatolizace by se dala přirovnat k době po roce 1968 a režimní normalizaci. Cenzura knih,emigrace lidí,,,
Dějiny se opakovali,,,
Výborně napsaná kniha, sáhla jsem po ní kvůli seminární práci na toto téma a v mnohém mi pomohla, takže pokud někdo potřebuje informace o tomto řádu ať už kvůli škole nebo pro svůj vlastní zájem, tak je to ta pravá volba.
Jezuité samozejmě mají významný podíl na vzdělanosti u nás po Bílé Hoře, a knihy pouze nepálili, či spíše odebírali, knihy nekatolické- ale rozdávali namísto nich literaturu jinou, která více vyhovovala misijní činnosti,jelikož právě misijní činnost jim byla bližší než drancovaní a plenění a obracení lidi na víru nasílím(hrubým), což se však vzhledem k situaci se španělskou gardou dařilo i nedařilo, navíc tu chyběli erudovaní lidé takže dost měst,vesnic a samot zůstávalo na pospas samo sobě, což zřejmě muselo misijní činnost dost ztěžovat. Zřejmě očima člověka dvacátého století jen stěží pochopíme a vycítíme náladu a veškerenství té doby na tolik abychom si nekladli řadu otázek, které tehdy prostě museli jít mimo. Protože jsou to otázky v podstatě nemyslitelné.
Kniha je ovšem velice pečlivě podaná, a autorka patří k erudovaným lidem.
Když se řekne "Jezuita", každému z nás se asi vybaví tmář, někdo kdo v žádném případě nepřál českému jazyku a myslím že si především vzpomeneme na Koniáše a jeho pálení knih. Tahle kniha je o tom, že nic není černo-bílé a že vše co napsal Jirásek (Temno) nemusí být úplně pravda. Autorka je historička, tak-že se v žádném případě nesnaží vnucovat nějakou "jedinou Pravdu", ale snaží se předložit výsledky svého bádání. Kniha je čtivá a pokud Vás tedy toto téma zajímá, šáhněte po ní.
Kniha přehledně zprostředkovává základní informace o vzniku řádu, jeho působení i misijích. Zvláštní ohled je pak brán na působení řádu v českých zemích. Čornejová se pokouší revidovat dosavadní pohled na Tovaryšstvo jako na nositele "tmářství" tím, že se zaobírá nejrůznějšími aspekty působení jezuitů v českých zemích a vysvětluje jejich činnost v dobových souvislostech.
Autorovy další knížky
| 1992 |  Dějiny zemí Koruny české I. |
| 2002 | Dějepis pro střední odborné školy - České a světové dějiny |
| 2002 | Tovaryšstvo Ježíšovo - Jezuité v Čechách |
| 1997 | Evropa králů a císařů |
| 2022 | Temno: Stručná historie |
Základní dílo k tématu.