Přidat komentář


Eyeej! Mám ráda Salvádora Dalího, Salvádor Dalí je surrealismus. Mám ráda surrealismus. Tracyho tygr je surrealistické veledílo, proto zkrátka není divu, že se stalo jedním z mých nejmilejších veleděl vůbec.


Konečne som si prečítala Tracyho tigra, knihu, ktorá ma poslednou dobou "prenasledovala" a veľmi veľa som o nej počula. Vzhľadom k nízkemu počtu strán nie je čítanie tejto knihy časovo náročné. Vzhľadom k obsahu je jej posolstvo nekonečné a hlboké. A verte, že po prečítaní budete nad tigrom vlastným, či cudzím, uvažovať ešte veľmi dlho.


Tohle je tak mile napsaná knížka, že jsem se občas přistihla, že ji čtu s úsměvem na rtech :) Pět hvězdiček si rozhodně zaslouží...


Bylo mi dvanáct, když jsem seděla na lavici ve třídě našeho skvostnýho gymnázia, houpala nohama, který nedosáhly na zem a nahlas četla pospávajícím spolužákům, kteří se mi tehdy jevili jako ignoranti, Tracyho tygra. Slova plynula z úst a já jsem měla pocit, že vycházejí ze mě samotné, že jsem našla to ono, s čím se spojíte a zůstane vám přišité v hrudi a hřeje poznáním, souzněním. To, co chápe a vy chápete.
Zdálo se správný to napsat, po těch osmi letech. Vzpomínka zakonzervovaná v čase, neměnná. Moje. Tygří.


Stejně jako píše Alenas: přečetl jsem Tracyho tygra poprvé a jsem zmatený. Možná je to tak trochu i z důvodu, že ani sám Saroyan při psaní této knihy nevěděl, co z ní bude. Nevím, je tam toho příliš a tudíž si každý najde své. Asi je v tom celé její kouzlo, protože v určitém směru má při jejím výkladu a naplňování metafor obsahem každý pravdu. Ale já prostě nevím, i přestože mám lásky dostatek, tak asi nemám tygra... Souhlas s marlowe.


Tygře, tygře, žhavě žhneš
v noci, jíž jak lesem jdeš!
Kdo vzal smrti její moc
a dal ti strašnou souměrnost?


Přečetla jsem si Tracyho tygra poprvé a byla jsem zmatená. Přečetla jsem Tracyho tygra po druhé a jsem bezmezně nadšená :) Děkuji pane Saroyane, za to, že jste mi připomněl mého tygra. Musím si na něj dávat pozor, nechci, aby skončil jako starý utahaný pes. A nechci ztratit legraci, hru, fantazii a kouzlo. Krásná, optimistická knížka po všech stránkách-ach, ty ilustrace.
("Mám tuhle firmu, myslel si Otto Seyfang. Mám ji pětačtyřicet let. Co máš ty?")
("Mám tygra, odpovídal Tracy myšlenkou na tu Seyfangovu.")


Říká se tomu rezonance. Když brnknete na kytaru, rozezní se identická struna i v klavíru, vedle kterého sedíte. Po přečtení Tracyho tygra ve mně nic nezarezonovalo – taková je pravda. „Vojta“ ve svém hodnocení (viz níže) srovnává „Tygra“ s jedním z mých nejoblíbenějších knížek, se Salingerovým románem „Kdo chytá v žitě“ – a dospívá k názoru, že jsou si tahle dvě dílka svým způsobem blízká. Nevím… Já osobně mezi nimi vidím docela solidní propast...


Líbí se mi, jak je napsaná hravě a plná metafor.. je to jedna velká metafora. Zvláště mám ráda poslední větu knihy:)


Od této knížky jsem tedy čekal něco úplně jiného, takže mě docela zklamala. Asi nejsem ten správný typ čtenáře na takovouto literaturu.


Návyk hledat ucelené analogie a vnitřně soudržná podobenství mi zpočátku bránil přijít na kloub textu, jenž už od počátku přese všechno působil velmi kouzelně. Saroyanovu dílu ona roztříštěnost sluší, protože nutí k té pravé nejistotě "pochopil jsem to docela?", která končívá v novém otevření knihy.


Kéž bych vždycky měla svého tygra sebou, kéž.....
Pro mne je tato kniha srdeční záležitost. Více slov netřeba.

Po boku nám každému dost možná chodí tygr, i když to úplně nutně nemusí být tygr...Ale když odejde, nastávají smutné časy...


Četla jsem knihu v mládí a dokonale mě nadchla. Teď se snažím začíst znovu a nějak to nejde...
Část díla
![]() |
Akrobati |
![]() |
Bratia a sestry |
![]() |
Drahá Greta Garbo |
![]() |
Filipínci, naši nahnědlí bratříčci |
![]() |
Filipínec a opilec |
Autorovy další knížky
1980 | ![]() |
1981 | ![]() |
1998 | ![]() |
1958 | ![]() |
1998 | ![]() |
"...jenž je láska. "