Tracyho tiger
William Saroyan
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344784/bmid_tracyho-tiger-zYF-344784.jpg
4
2349
2349
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
"... Zato Tracy, ten si potřásal rukou se všemi.
Věřil v jejich upřímnost. Anebo tušil jejich bezmocnost."
Čistý extrakt neskazenej človečiny. Nádherné.
Knihu mi půjčil před léty kamarád se slovy „Přečti si myslím, že se Ti to bude líbit…“. Chvilku mi trvalo, než jsem se nakolejil na autorovu obraznost, ale jakmile jsem byl nakolejen, tak to byla krásná jízda!
Ještě, že mám kamarády, kteří se starají o mojí duševní stravu...:-), …líbilo moc!
Tohle ja takový základ každého milovníka literatury. Roztomilost, která zahřeje a pobaví.
Četl jsem v překladu Jakuba Valenty - a ten se moc povedl, musím pochválit!
Po přečtení se nablble usmívám a jsem z toho hrozně tak jako spokojená. Krásný čtení. V těch patnácti bych to vážně neuměla ocenit jako dnes po ehm ehm letech. Na jedno podzimní odpoledne ideální! A Tracyho miluji, jeho bezstarostnost, jeho naivitu, jeho moudrost, jeho tygra.
Právě jsem si po letech znovu přečetl tuto tenounkou a křehkou knihu. Hlavou se mi míhají myšlenky, různá přirovnání a metafory, snažím se pochopit, co jsem to vlastně právě dočetl, ale cítím jen, jak se jemně dotýkám prsty onoho příběhu, který teď zůstal viset ve vzduchu všude okolo mne a přitom se nemohu zbavit pocitu, že mi jeho smysl uniká mezi těmi nenechavými prsty. A tak tedy rychle, zmateně a vášnivě píšu tento komentář, tak abych jej stačil zveřejnit ještě před tím, než se můj rozum uklidní a zamrzne a já všechno pochopím a všechno dokážu racionálně zanalyzovat. Tahle knížečka je jako píseň, nemusíte rozumět každému verši, ale přesto vás její melodie dokáže povznést někam výše, někam, kde budete mít nadhled nad světem a odkud uvidíte vedle Tracyho a Laury kráčet černého pantera- ehm, pardon, tygra. Nevím, jestli to co tu teď píšu dává smysl, ale možná je to jedno- copak láska vždycky dává smysl? Copak musí být oku každého koho potkáme viditelný ten tygr, který jde po našem boku, tygr, který na nejzákladnější otázky světa umí odpovědět svým nesmrtelným: "Uajíí"... Možná jsem blázen a možná je blázen Tracy a možná je bláznivý svět okolo nás se všemi svými novináři, fotografy, policisty i psychiatry. A to je v podstatě vše, co jsem chtěl o této Saroyanově kouzelné jednohubce říci, kdybych čekal se psaním tohoto povídání do zítřejšího rána, napsal bych možná něco srozumitelnějšího, ale možná bych přitom zapomněl melodii této písně o lásce...
Ale tohle ještě musím říci: dialogy mezi Tracym a doktorem Pingitzerem a poté v blázinci mezi Tracym a Laurou jsou ty nejpoetičtější dialogy jaké jsem kdy četl. Ty jsi zmrzlinka a já jsem zmrzlináček...
A tak mi promiňte tuto moji dlouhou improvizovanou litanii a pokud by vám snad přišla zvláštní, přečtěte si Tracyho tygra sami a pak snad pochopíte, kde se právě nachází moje duše a můj rozum. Ale, ruku na srdce, trochu se bojím, až si po čase po sobě tento svůj komentář přečtu :-)
UAJÍÍÍ!
Jedna z mála knih, které mne neoslovily vůbec. Četla jsem x let zpět v rámci čtenářského deníku na škole a už tehdy jsem nepochopila, jak se na onen seznam povinné četby tato kniha dostala...????
Málokedy sa stáva, že kniha tak vysoko hodnotená "mojimi obľúbenými" ma neosloví vôbec. Tu sa tak však stalo. Neľutujem jej prečítanie, bola som zvedavá. A tá slabá hodina čítania tohto kratučkého textu mi neuškodila, no čo je smutnejšie, ani mi nič nedala. Súhlasné prikyvkávanie sa u mňa dostavilo len dvakrát: 1. pri scéne s psychiatrom, ktorý správne (a aktuálne) popísal vzťahy ľudí, ich pocity a fakt, že sa rozhodli slobodu, lásku, mágiu i fantáziu vymeniť za peniaze; a 2. pri konštatovaní, že v psychiatrickej liečebni sa ocitnú poväčšine normálni ľudia, ktorým chýba láska.
Poslední dobou jsem měla smůlu na knížky, které měly možná dobrý příběh, ale byly tak mizerně napsané, že už jsem z toho pomalu začínala propadat trudomyslnosti. Naštěstí se ke mně dostala tahle, a ta zafungovala lépe než míč. :o) Nevím, zda jsem ji pochopila správně nebo ne. Popravdě jsem se ji pochopit ani moc nesnažila a to, co jsem si z ní odnesla, si nechám pro sebe. Každý v ní může vidět něco jiného a všichni mohou mít pravdu. Anebo nemusejí. Není to důležité. Důležitá je atmosféra, to jak na vás kniha působí, jak se cítíte během čtení i poté, co ji dočtete. A tohle pro mě byla esence laskavosti a něhy. Balzám. Určitě jsem ji nečetla naposledy.
„Rozumíte psychiatrii?“ zeptal se Tracy.
„Psychiatrii ne,“ řekl dr. Pingitzer. „Lidem - maličko, maliličko. Každý den, každý rok víc a víc maliličko. Proč? Lidi jsou těžký. Lidi jsou lidi. Lidi jsou zábava, hra, fantazie, kouzla a čárymáry. Aha! Lidi jsou bolest a nemoc, šílenství a ublížení, lidi zraňujou lidi, zabíjejí lidi, zabíjejí sebe. [...] Psychiatrii já nenávidím. Lidi miluju. Bláznivé lidi, krásné lidi, zklamané lidi, nemocné lidi, zlomené lidi, zničené lidi. Takové lidi miluju.“
Další z mých nej a opakovaně čtených knih.
Po přečtení si řeknete, kolik tygrů ve svém okolí milujete! A dostanete ukrutnou chuť na kafe :) Pět hvězd!
Až pohádkově krásný metaforický příběh prostoupený zvláštní atmosférou a doplněný zajímavými ilustracemi.
Kultovní americká novela, která ve mně budí rozporuplné pocity. Tygr, který je ve skutečnosti černý panter podle Saroyana představuje metaforu lásky. Osobně si myslím, že dokud se nedostanete na konec příběhu, tak se tato metafora může transformovat podle čtenáře. Pro mě byl Tygr celou dobu spřízněná duše, společník a přítel. A to i přesto, že se tady stírají hranice mezi snem a realitou. I když se musím přiznat, že v určitý moment jsem si vážně myslela, že Tygra vidí všichni a nejen Tracy. Během krátkého čtení, kniha není příliš obsáhlá, jsem se u dvou míst hlasitě rozesmála. Což jí musím přičíst jako emotivní čtenář k dobru, ale stále hledám onu oslavovanou novelu, kterou tolik lidi blahořečí, protože má zvědavost rozhodně ukojena nebyla.
"Bylo toho moc, co musel pochopit, a třebaže chtěl, aby mu to docházelo co nejpomaleji, zároveň tomu toužil přijít na kloub nejpozději do hodiny či do dvou. Čas ho vždycky fascinoval. Nerozuměl tomu, a přece věděl, že všechno, na čem opravdu záleží - každá pořádná myšlenka, každý pravdivý poznatek -, přijde na člověka naráz. Chce-li, může třeba navěky čekat a zůstat jen při tom, ale taky se může začít pohybovat - v čase a s časem - může pomoct té myšlence na svět, a pak, náhle, protože vkočil do času a kráčel s časem, protože pomáhal zrodu té myšlenky, ono to přijde, přijde to celé, přijde to čisté a přijde to naráz."
Asi nemám dostatečnou představivost (ještě znemocněnou současnou depresivní situací), takže mi příběh nic neřekl a nedal. Poučena Hilského doslovem a komentáři bych ještě připustila, že tygr zastupuje lásku, ale už ne mládí - příběh poskočil jen o šest let, takže v závěru je hrdinovi 27 a mládí mu nemělo kam ani proč utéct. Ale nejstrašnější pro mne bylo, že představu tygra musím ještě nahradit (čili transponovat metaforu?) černým pardálem, tedy nadruhou. (hodně nadsazených 50% pod vlivem obecného nadšení)
A navrch mě umořily naprosto děsivé obrázky posledního vydání (Argo 2018), to nejsou obrázky, ale psychedelické skvrny a črty odněkud z pekel odvykacích zařízení...
Kniha má rozhodně moc pěknou a čistou myšlenku, některé dialogy jsou napsány tak jednoduše a lehce, až se člověk občas podiví, proč se vlastně tak srozumitelně mezi sebou nebavíme taky? Ano, pravda bolí... ale lež dokáže zranit mnohem více.
Abych nějakým způsobem obhájila 3 hvězdy, které jsem knize udělila: Až na myšlenku tygra jsem v knize nenašla nic moc dalšího k zamyšlení, a proto mi dílo přišlo takové plytké, i když nemohu upřít fakt, že někdy stačí k dobré knize málo. Možná jsem však měla číst pozorněji, kdo ví?
Část díla
Autorovy další knížky
| 1980 |  Tracyho tygr |
| 1981 | Léto na krásném bílém koni |
| 1998 | Tati, tobě přeskočilo |
| 1958 | Odvážný mladý muž na létající hrazdě |
| 1998 | Mami, mám tě ráda |
Úplně přesně nevím jak knihu chápat..Nicméně milé čtení to bylo, jen asi nic pro mě.