Trafikant
Robert Seethaler
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220263/bmid_trafikant-0Nm-220263.jpg
4
52
52
Román rakouského spisovatele Roberta Seethalera se odehrává ve Vídni na sklonku třicátých let minulého století. Prostý, naivní mladík přijde z provincie do hlavního města, aby se v trafice vyučil obchodnickému řemeslu a našel vlastní cestu životem. Na pozadí turbulentních politických událostí sbírá sedmnáctiletý Franz první životní i sexuální zkušenosti, prožije lásku i nenávist. Průvodcem a rádcem v jeho osobních zmatcích se mu stává stálý zákazník trafiky, Sigmund Freud. Mezi oběma muži, kteří se vzděláním, věkem a společenským postavením nemůžou lišit více, vznikne neobyčejné přátelství. Jenže doba se začíná vymykat z kloubů a kráčí vstříc šílenství...... celý text
Přidat komentář
Příběh krásně voněl novinovým papírem, čerstvou tiskařskou barvou a tabákem v mnoha podobách. Rozhovory, zejména hlavního hrdiny Franze a samotného Sigmunda Freuda, v sobě měly tolik moudrosti i nevědomosti zároveň. Bavil jsem se a kochal každou stránkou.. Kéž by takto básnickým jazykem uměl psát každý prozaik. Možná i k poezii by potom čtenář měli blíž.
Čtivá knihy s těžší tématikou, místy strohá, ale výstižná i napínavá. Stojí za přečtení, které bude rychlé.
Velmi doporučuji. Četla jsem to v německém originále, ale bude to jistě pěkné i v překladu. I když každý překlad kulhá... Seethaler má tak nádherný jazyk, takový cit pro něj, vždy mě překvapí novými přirovnáními, detaily. Úplně jsem se do tohoto autora zamilovala...
Zajímavý autor.
Zatím znám dvě knížky, obě o obyčejných lidech , o snad naivních, ale právě proto ryzích dušičkách.
Styl psaní není podbízivý, přesto zaujme.
Jemně, ale i mrazivě příkře, jasně a ve zkratce dokáže Seethaler čtenáři předat pohled na osudy svých postav. Vybírá si jedny z mnoha, aby na příkladu jejich žití dokázal prostou nádheru života na pozadí nezadržitelných událostí...
Knížka není špatná, ale ptám se sama sebe, zda bylo pro příběh nutné, aby se hlavní hrdina setkal zrovna se Sigmundem Freudem. Není to jen snaha o zvýšení atraktivnosti románu?
Nástup fašismu v Rakousku v kontrastu s prvním milostným vzplanutím 17letého vesnického kluka, který nedobrovolně (= za prací) přesídlil do Vídně. Franc je pln ideálů nejen co se lásky týče a jako lev je ochoten se za ně bít.
Tenhle mladý idealismus trefně vystihují slova psychoanalytika Wilhelma Stekela (kterého cituje knížka Kdo chytá v žitě): „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“ A pro vznešenou smrt (v jakékoli podobě) vskutku nebylo třeba ve Vídni roku 1938 chodit daleko...
Těžké a nosné téma, jenže něco zásadního tomu chybí.
Zvláštní. Četlo se to vlastně docela dobře, ale celkové vyznění je poněkud mdlé, rozpačité. Asi jako když jíte krevetovou polévku, která hezky voní a dobře chutná, ale když dojíte, uvědomíte si, že v ní nebyla ani jedna kreveta, a vy se pak cítíte ošizeni a možná i trochu podvedeni..
I setká(vá)ní France se stařičkým Sigmundem Freudem působí jako laciná berlička (proč zrovna Freud a ne jiný stařík, příp. jiný Žid?)
Knihu mi doporučil náš knihovník :-) Původně jsem se domnívala, že to bude "lehké čtení", ale zrovna lehké to nebylo, ačkoli jsem se přistihla, že asi tak od čtvrtiny knihy se odtrhávám jen s obtížemi, protože mě zajímalo, co bude dál. Příběh zdá se býti jednoduchý a přitom, nejen díky době, ve které je situován, je dosti "složitý" :-)
Kniha o tom, jak prostý dobromyslný chlapec (hornorakouský Forrest Gump) přišel k přátelství se Sigmundem Freudem a zároveň přišel o nevinnost (ve více významech tohoto slova). To vše v kulisách anšlusu Rakouska. Dojemný, naivní, ale čtivý příběh. Aniž bych chtěl být zbytečný hnidopich, nelíbily se mi na něm dvě věci. Z hlavní ženské hrdinky (Češky) dělá ženu lehkých mravů takovým způsobem, že jsem nabyl dojmu - co Češka v předválečné Vídni, to žena lehkých mravů. Druhou věcí je věta na straně 140: "Naše fotografie ukazuje vůdce během prohlídky nezničitelného ATOMOVÉHO bunkru!" Projekt Manhattan vedoucí k vytvoření atomové bomby byl v tajnosti spuštěn v USA v roce 1942, ale v Rakousku (Německu?) už stavěli atomové bunkry v roce 1937?
Poetický a jemný příběh. Postava chlapce a jeho dospívání v dospělého muže je vylíčeno krásnými výrazy a malebně, že mi to mnohdy až slzy vehnalo do očí. Ale život není jen ráj a pohádka a nástup fašizmu je podán bez zbytečných frází zatrpklosti. Úžasná kniha.
Proč mi plíživý a nenápadný nástup fašizmu v Rakousku tolik připomíná dnešní novou totalitu maskovanou názvem "politická korektnost"? Krásný, moc smutný příběh, ze kterého mrazí. Totiž z toho, jak moc se lidé neumí poučit z historie.
Těšila jsem se na Freuda a našla nástup nacismu ve Vídni. Pokud by Freud nebo Vídeň roku 1938 byly prokresleny podrobněji, byl bych spokojená. Nebyli. Místo toho jsem se dozvěděla, že Češky byly v předválečné Vídni pověstné svým kuchařským uměním, ale i velmi uvolněnou morálkou. Ani to by nevadilo, jen je to namíchané tak, že jeden neví, co chtěl vlastně básník říct hlavně. Zda to byla sonda o ztrátě panictví nebo lekce o tom, jak mlčící většina lehce připustí nástup diktatury nebo pokus nakouknout do soukromí Sigmunda Freuda. Trochu moc "atraktivních" témat, kterým pak na 200 stranách logicky chybí hlubší záběr.
Nedočteno. Není to špatné, ale to, co se mi na knize líbilo nejvíc - popis společenské atmosféry Rakouska po anšlusu a vývoj "synovsko - otcovského" vztahu mezi starším trafikantem a jeho učedníkem zabíralo jen menší část knihy. V podstatné části knihy se autor věnuje vedlejším liniím, které mě přišly ne úplně dobře naroubované... OK, několikerá setkání s Freudem byla sice příjemným obohacením příběhu, ale přišlo mi, že jej nikam dál neposouvají. A linie kolem první zamilovanosti mi v knize vysloveně vadila. Nějak se mi už nechtělo číst dál a knihu jsem prostě odložila nedočtenou.
Proč musela být válka? Krásný příběh mladého chlapce, který se stal hrdinou. Skvěle vykreslené osudy několika lidí, kteří vám zůstanou v srdcích. Opravdu musela být válka? Vždyť díky této útlé knize můžeme snadno pochopit, kolik malých i velkých hrůz způsobila obyčejným lidem, matkám, synům i jiným. Je to smělé dílo s charismatickým závěrem a já ho mohu jen doporučit. Velice smutné...
Žádná velká očekávání jsem neměla. kniha mě mile překvapila. Děj se odehrává v roce 1938 a vzhledem k tomu co se teď ve světě děje je aktuální i dnes. Rozhovory kluka z vesnice se Sigmundem Freudem jsou třešničkou na dortu.
Tak isto som mala velke ocakavanie a sklamalo ma to... sice sa to rychlo cita, ale miestami je to nuda... to nic
Měla jsem příliš velká očekávání, takže jsem byla zklamaná. Příběh nebyl špatný, ale poměrně naivní. A vše nám bylo zbytečně vysvětlováno, takže si dovoluji tvrdit, že cílovou skupinou pro tento román jsou dospívající a mladí lidé tak do pětadvaceti let, kteří se patrně s hlavní postavou lépe ztotožní a kteří to vysvětlování také asi budou potřebovat více než my starší :)
Příběh dospívajícího rakouského chlapce ve zlomové době 1938 je zasazen do Vídně a anoncován v souvislosti se známou osobností (Sigmund Freud). Podle mě jde o naprosto zbytečnou snahu o zatraktivnění námětu, právě přátelstvím s Freudem (= těch několik rozhovorů) je v příběhu spíš na překážku, mohl se stýkat s kýmkoli starším, zkušenějším, moudřejším... a dopad na děj by byl patrně stejný.
Ještě k tomu ději - smysl textu je z mého pohledu trochu rozmazaný nebo mlhavý, v některých úsecích i obtížně uvěřitelný. Jakoby autor honil víc zajíců najednou a všichni se mu nakonec rozutekli.
Mhmmmm, tedy... na základě četby anotace jsem čekal mnohem víc.
Rozhovory s Freudem jsou většinou takové nějaké... nijaké, samotný příběh + stěžejní postavy knihy (s hlavním hrdinou v čele) mě taky příliš nenadchly.
A největší problém (aspoň pro mě) vyvstal ve stylu vyprávění: není špatný ani plytký, ale působí trochu jako rozvařené lečo - vůně stylu pro mládež se mísí s pasážemi "dospělejšími" i odérem tragikomické pohádky, hlavní tematické přísady (tedy dospívání, nástup antisemitismu a nacismu) jsou dávkovány v poměrně neoriginální směsi, jejíž chuť člověk brzy zapomene.
Jsem rozpačitý a krčím rameny.
Trafikant
Vůbec jsem nevěděla, co od knížky čekat, četla jsem ji v rámci Čtenářského klubu a musím říci, že je zajímavá, zajímavě popsané udalosti, jak se asi mohly stát.