Heráci
Irvine Welsh
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204237/mid_heraci-uon-204237.jpg
5
136
136
Trainspotting série
1. díl >
Marku Rentonovi neschází vůbec nic: dobře vypadá, má krásnou přítelkyni, studuje na univerzitě. Ale v Británii 80. let pro něj není místo. Vláda Margaret Thatcherové ničí dělnické komunity po celé zemi, a poválečné jistoty v podobě zaměstnání, vzdělání a sociálního státu jsou minulostí. Když se Markova rodina začne rozpadat, jeho život se mu vymkne z rukou a on se uchýlí k poraženectví. Cestou ven je heroin. Irvine Welsh v tomto románě dopodrobna mapuje události, které vedly k drogovému bezčasí legendárního Trainspottingu.... celý text
Přidat komentář
Koží prequel k Trainspottingu. Místy nechutné, místy šíleně depresivní, místy neskutečná prdel. Bavilo a po odreagování u jiných žánrů vletím na pokračování - kultovní Trainspotting. Film znám zpaměti odpředu dozadu, ale předlohou dosud netknut se po Herácích těším na její přečtení. Snad jen to koží, namísto logického českého boží, mě občas vytáčelo. Ale asi je to přeloženo jak má, tak asi slang či co.
Je fajn to číst, protože ty ksichty vidíte před sebou a dokonale sedí. Předpokládám, že film každý viděl.
Výzva 2023 - kniha, která je součástí série. Inu - Welshe mám moc rád. Žádné opatrné našlapování okolo, ale jít rovnou na věc. A tady jasně ukazuje, jak snadno se dá spadnout až na úplné dno. Mnoha způsoby (někdo z nudy, jiný z psychického vyčerpání, další z přemíry sebevědomí), ale ať se na osudy všech zúčastněných koukáme z jakéhokoliv úhlu, všichni nakonec dopadli stejně...
Pokud měl s tím bílým svinstvem autor jakékoliv osobní a fyzické zkušenosti, pak klobouk dolů za to, že z toho dokázal vůbec vybruslit a také obdivuju jeho koule za to, že v dnešní době dokázal napsat něco podobného.
Moje oblíbené dílo (jak film, tak kniha) Trainspotting nás vrhne přímo do těžké závislosti celé party. A tak, když jsem zjistila, že existuje i prequel Héráci, musela jsem ho mít. Ten začíná nenápadně, mladí lidé žijí svoje životy - partnerské vztahy, muzika, pití, univerzita... Jenže přichází ztráta sociálních jistot, ztráty v rodinách i jiná traumata, ale také jen prachobyčejná nuda a touha experimentovat. Sledujeme, jak zpočátku užívají pouze rekreačně lehčí drogy, poté zakusí heroin, napřed si myslí, jak to mají pod kontrolou a že si dají jen občas, a najednou jsme i s našimi hrdiny v kolotoči závislosti, kdy je zajímá už jen dávka a jak ji sehnat, a proto jsou schopni udělat cokoliv. To je dovede až na léčení, které ale nemá žádný smysl, někdo to vzdá ještě v průběhu, někdo sice vydrží, ale jen "díky" víře, že jakmile opustí areál léčebny, sežene dávku a tentokrát to bude ale opravdu mít pod kontrolou...
Vyprávění o partě kluků pro mě vždycky mělo určitý appeal, možná někdy od doby, kdy jsem četl Rychlé šípy. Ne, že bych je chtěl s tímto srovnávat. I tady borci (a Alison) dělají různé věci, někdy sami, někdy společně. Baví mě na tom provázanost osudů a vyprávění z pohledu různých osob tomu dává ještě další rozměr.
Jinak je to Irvine Welsh, jak ho mám rád. Neuhlazený, ale promyšlený příběh. Přestože jsou některé epizodky občas bizár, drží si to vesměs realističnost, že se to tak mohlo opravdu stát*, čemuž přispívá i to, že Welsh netlačí příběh do nějakého morálního poselství. Děj se line prostě jen tak „dopředu“, jako by ani moc nezáleželo na tom, co se do té doby odehrálo. Na rozdíl od Trainspottingu je příběh košatější, daleko více prostoru dostávají kromě Rentona i jiné postavy, což je taky super.
A poslední kapitola za mě třešnička na dortu, ta by si zasloužila (spolu s ostatním) přenést na filmové plátno.
* Asi. Herák jsem nezkoušel na rozdíl od Irvina.
Po Trainspottingu jsem se rozhodl přečíst si i prequel a musím říct, že mě to bavilo daleko víc. Pokud to mám srovnat, tak oproti Trainspottingu je to čitelněji napsané (přímá řeč se neztrácí v popisných částech, text je lépe strukturovaný) ale stále to vykazuje specifické autorovy postupy. Na rozdíl Trainspottingu, který byl spíše mozaikou příběhů jsou Heráci hlavně jedním uceleným příběhem o propadu jednotlivých hrdinů do heroinové závislosti, takže postavy, které v Trainspottingu, či jeho první části, vystupovaly jako nefeťáci (Beggbie, Tommy, atd.) tady nemají tolik prostoru a je jim věnováno jen pár kapitol. Vše se točí okolo Renty, Sifona, Spuda, Mattyho, Kejty a dalších závislých. Určitě tenhle příběh, popisující vývoj od "láká mě zkusit herák", přes "je to super a mám to pod kontrolou, dám si jen občas" po "nechci přestat a po léčení si jdu hned šlehnout", srojí za přečtení už jen kvůli názorné ukázce toho že cesta na dno je snadná a rychlá...
Můj první Welsh. A hned docela síla. Hlavně v počtu stránek. Což kupodivu ani nevadilo, jelikož kniha se četla velice svižně a příjemně, až se ta délka nezdála. I tak bych viděl problém, že kniha za mě řeší nahodilosti, takže je jednoduché se dostat na číslo 600, když nejzajímavější pasáže viseli tak na polovině. Kniha dobrá, ale klasicky nějaká redukce textu by byla prospěšná, ale beru, že toto vzniklo jako něco navíc pro core fanoušky. O to víc se těším na původní Trainspotting. Kratší a údernější text. Doufám. Zde pasáže o autistické masturbaci, strkání ptáků do komína a podobných historek zůstávají v srdci.
Senzitivní dušinky by se tomuto měly vyhnout velkým obloukem. Vážně, jestli se dá na Heráky použít jediné slovo, pak je to NEKOMPROMISNÍ, román, vedle kterého i slavný Trainspotting vypadá jak Pohádky ovčí babičky. Heráci jsou punk říznutej fetem, chlastem, sexem, hnusem, whitetrashem... Prostě Viva La Irvine Welsh, Viva, že má někdo i v této době koule psát něco takového.
(SPOILER) ackoli je tohle prvni dil tak je asi lepsi ho cist jako druhej po druhym. tohle neni uplny zacatek pribehu protoze hosi a holky uz v tehle knize litaji v problemech a do zivota kazdeho nas welsh hodi doprostred jejich zivotnich patalii ale ukazuje nam tu marka rentona jako nadejneho studenta s reprezentativni gf, tommyho jako odpurce tvrdsich drog co touzi po vztahu s Lizzie, spuda co mel praci a simona co se chtel uvazat na jednu slecnu a navlect ji prstynek, tudiz opaky charakteru v pokracovanich knihy. pozitivem teto knizky je ze je dlouha, tudiz umoznuje podrobny popis deje a ctenar poradne pozna charaktery hrdinu. dalsim plusem knihy je ze hodne strida mista deje takze ukazuje ctenarovi vice mist a situaci, chodime s markem na univerzitu v aberdeenu, bydlime s nicksym v londyne, jdeme na odvykacku do Fife a samozrejme delame vsechny mozny lapalie v Leithu. nechybi ani stridani pohledu a er/ich formy. skvela kniha
U některých knih jsem ráda, že jsem si je nechala na tu pověstnou třicítku, kdy člověk tak jako dozrává. U Welshe se to říct nedá.
Když jsem ve 14 letech četla Trainspotting, dělala jsem óóó a ááá a Rentona jsem milovala a dala bych mu vše včetně svýho věnečku. Chtěla jsem žít to jejich vzrůšo a cítit tu ostrovní náladu.
No. Teď už ne. Teď je mi líto, co se tam všechno stalo. Marka vidím jako chudáka a zbytek jeho party je banda ubožáků. Working class a nejspodnější spodina.
Úplně mě to tak jako štvalo, že se sami dostávají na ještě větší dno.
Na to nemam nervy. Já se ze všech hoven musela vyhrabat sama a číst si prakticky o tom všem po deseti patnácti letech už asi nemam zapotřebí.
Na Welsha si asi musí človek trochu zvyknúť...ale ak sa nadstaví na tu správnu vlnu..tá vlna ho zavedie až tam,kam si ani nepraje byť.Po pár stránkach ma kniha celkom vcucla...a ocitol som sa zrazu v 80-tich rokoch v Škotsku a frčal som na northern soule,punku a speede.(na podobnej hudbe frčím tak trochu aj v mojej realite,na speede našťastie nie)K speedu sa postupne pridával herák a iná špina ľudskej špoločnosti,až toho bolo zrazu toľko,že som musel knihu na čas odložiť...a čítať na chvíľu niečo "trošku" viac pozitívne.Do konca mi zostávalo asi 100 strán a začínam sa tešiť,kedy sa ku knihe vrátim.Welsh je totiž ako ten herák...v jeho knihách je samý hnus a nič vám to v konečnom dôsledku nedá..ale aj tak sa k nemu zas a zas vraciate. :)
Tak to se Welshovi skutečně povedlo. Syrový, výstižný, pravdivý popis skotské drogové scény bez zbytečného moralizování, který nechává na čtenáři, ať si z toho vybere to, co chce, a udělá si svůj úsudek.
(SPOILER) Kto by čakal nejaké extra dôvody na potykanie si s drogovou závislosťou, zrejme by bol mimo viac, než hlavní hrdinovia v rauši. Dôvody boli vždy prudko ordinérne a banálne - zvedavosť, nuda, slabosť. A to robí Herákov (a iné knihy z prostredia drog) tak uveriteľnými. Cestujeme so starou dobrou partičkou naspäť do minulosti, kde by sa ich pokusy prestať ešte chvíľami javili ako hodnoverné... keby sme dobre nevedeli, ako to s nimi raz dopadne. Potešili historické okienka, Rentov zápisníček z detoxu, drobnulinké pomrkávanie postáv z Lepidla a najmä svätá trojica Sick Boy - Swanney - Begbie. Ale čo táram, všetci sú "koží"! Ako súkromné plus hodnotím to, že si vždy nejakým zázrakom vyberiem knihu, ktorá čímsi súvisí s mojim aktuálnym duševným rozpoložením - prišiel som o blízku osobu, ktorú som už oplakal; skončil som jednu éru môjho života, ktorá nikam neviedla... Krásny paradox je, keď si čitateľ uvedomí, že nakoniec je z tejto trilógie (?) najslabší práve ten Trainspotting. Za mňa plný počet a už teraz sa teším na Umelca na ostrí noža.
Minulý týden jsem dočetla Kalhoty po mrtvém. Trainspotting a Porno už mám pár let za sebou. Opět mě to neskutečně bavilo, sjela jsem oba filmy a klusala pro Héráky a musím začít to kolečko znova.
Pecka. Héráci za pět hvězd.
Pro mě jsou Heráci jedna z nejlepších knih od Welshe a jedna z nejlepších knih o drogách vůbec. Nezaměnitelné charaktery postav, spousta informací o drogách, hudbě a kontextu doby. Kniha je ucelená, moc se mi líbily i občasné poznámky k epidemii, které jsou zajímavé a děj pěkně doplňují.
Heráci vyšli bezmála 20 let od Welshovo pravděpodobně nejznámějšího díla, masivního betonového pomníku všech knih o feťácích, Trainspottingu.
Po jeho vydání už o heroinu v podstatě nemuselo být nic napsáno. V Trainspottingu to všechno bylo. Když ne na řádcích, tak aspoň mezi. Spousta knih s drogovou tematikou co vyšla až po Welshovo prvotině (spousta neznamená všechny) to měla sakra těžký a chtě nechtě toto dílo více či méně vykrádala, ať si to autoři přiznávají či nikoli. Vždyť i sám Irvine se v pozdějších dílech tak trochu vykrádá, nebo si snad půjčuje od sebe samého? Je to krádež?
Po přečtení Trainspottingu se mi dostali do rukou Heráci a očekávání se mísilo se strachem, tak jako se krev mísí s drogou v injekční stříkačce (debilní přirovnání, omlouvám se).
Neznamená autorův návrat ke svému nejznámějšímu dílu přiznání se k nápadové vyčerpanosti? Není to trend dnešní doby, všechna díla obestavět tím co bylo předtím, potom, mezitím, co by mohlo být (pořád sem ti neodpustil tu sračku Fight Club II Palahniuku). Tohle byly ony obavy. Nebude Welsh při snaze navázat na Trainspotting ředit kokain práškem do pečení? (tohle přirovnání už bylo o něco lepší)
Pak očekávání. Renton, Spud, Sick Boy, Tommy, Begbie o pár let mladší. Dozvědět se tu část příběhu, co nám zatím byla utajována. Vědět proč a jak přilnula naše milá partička k drogám, chlastu a násilí. Poznat Skotsko 80. let z perspektivy Welshovo postojů k tehdejší politické situaci (a že ten člověk má k politice co říci můžeme vědět z rozhovorů, dal si nějakej rozhovor Irvine, kde by si o politice nehovořil?).
Zase se nechat poblít, posrat, zmlátit, okrást, ušpinit, sjet, znásilnit. Tato vize byla tak lákavá, že předčila obavy ze zklamání tak snadno, jako Sick Boy najde své potrubní žilstvo.
Pamatuju si, když mi přišli Heráci domů, hnusně modrá obálka s klišoidní koláží, uďál jsem si hrnec kávy, ubalil pár cigaret, nalistoval začátek, čtenářská erekce jako blázen.
A pak mě to vcuclo. Jako když jsem poprvé zkusil extázi. Bum. Blaho a slast v hlavě. Energie z těch řádků sálala, nikdo jinej nedokáže svým psaním napodobit zdrogovanost tak jako Welsh. Miluju tě ty talentovanej plešoune.
Welsh se nesnažil sálo dlouze analyzovat propad do drogové závislosti. Sešla se nezaměstnanost, zvědavost, nuda, přístupnost a bylo to. A tak to je i v životě. Žádný romantický představy. A takové jsou Welshovo knihy. Jsou reálný, jsou špína na zdech paneláků, jsou reálný jak smrad z komínů fabrik, jak bezdomovci u dětských parků, jak ten pán, co se mi nedávno pokoušel ve Smetanových sadech prodat pervitin v 7.50 ráno.
Přibližně v polovině knihy mi začalo docházet, že Skagboys mají oproti Trainspottingu něco navíc. Už je to pár let, ale pořád jsem nedokázal přijít na to, co. Možná ucelenější příběh, možná se Irvine za ty roky vypsal, možná jde o náhodu, tak jako jsem náhodou vyzkoušel šalvěj divotvornou a málem zešílel.
Každopádně je tomu tak a až do konce tohoto veledíla se nic nezměnilo. Heráci jsou pro mě s přehledem to nejlepší, co Irvine za svou kariéru zatím vyplodil. Krom Umělce na ostří nože to bylo všechno výborný, ale v Herácích jako by bylo zužitkováno všechno, co autor umí, jako by to vykrystalizovalo (krystaly, hehehe) a umístilo se na prvním místě všech fetoknih.
Jestli mi někdy nějaká kniha dokázala doopravdy pomocí písmenek vykreslit atmosféru tak, že jsem ji cítil v celém těle, pak jsou to Heráci. Dočetl jsem skoro se slzami, ale především s hřejivým pocitem, jaký vyvolávají ezoblbcům Čtyři dohody. A pak bylo nějakou dobu ticho.
Se superlativy jsem poté knihu předal své přítelkyni (skoro stejný nadšení) a pak jsme spolu mohli hodiny prodebatovat každý detail v této bichli. (SPOILER: ji nejvíc dostal potrat nalezený v odpadcích KONEC SPOILERU). A tomu se, vážení přátelé, říká láska.
PS: Pořád nevím, zda ten heroin někdy zkusit nebo ne.
Románová retrospektiva Trainspottingu. Vrátíme se do časů přelomu 70. a 80. let za vlády Margaret Thatcher, bojů odborů za práci, rekordní nezaměstnanosti a Edinburgu - světové centrum AIDS. Herák se začíná šířit jako lavina, Spud, Alison, Sifon, Renton do něj vlítnou. Osobní traumata jsou spouštěčem stejně jako nuda a nemožnost najít práci. Herák má přednost před budoucností a plánováním.
Kombinovaní ich-formy a er-formy, skládání příběhu a odkazy na Trainspotting. Tragikomický ráz vyhrávají sbalení Spuda populární zpěvačkou a večer Alison a Sifona. Tragický ráz jednoznačně Mark a Fiona.
Chladné i veselé, volnomyšlenkářské i pravdivě drtivé.
„Tak ja sam nevim, jakože kniha se četla dobře, fakt chapeš ne? Ten kočičák Welsh musel asi něco z toho prožit nebo někoho s těma zkušenostma musel fakt znat, páč nevěřim, že by to psal jen tak, jako z hlavy, no ne? A asi taky musel zatnout svy psaci drapky dost hluboko do svy hlavy a buh vi estli to nebylo něco vostřejšiho, když ta jeho kniha se tak dobře čte a nějaky ty chechtaky taky mu to asi hodilo, jako že viš o čem mluvim, ne? Ti povim, že toto čist, musel bejt jednim z nich, abych věděl co a jak psat, kua no ne? Ten popis těch stavu a jako těch požitku, musí bejt skoro jako opravdovy a ten upadek, jak bych viděl některy časti naši matičky země stověžaty, jako chapeš co myslim ten sever a krutej vychod, no ne? Páč ti povim, že podkat tu partu s Glasgowa, Renta, Spud, Kejta, Sifon a hlavně ten vymaštěnej Begbie, asi bych se zdejchnul do vedlejši putyky, čekal co ten Kočičak Irvine se s něma bude dělat dal, páč myslim, že tobude mit určitě ještě pokračovnani, jako chápeš, jak to myslim, ne …“
Knihu určitě čít, ale ne jako doporučenou literaturu na ZŠ, možná by to někoho negativně ovlivnilo. -)
Příběh o partiččce kámošů co spolu vyrůstali a protloukli se do dospělosti v dělnické části Edingburghu. Dělnický původ, policie rozhánějící demonstrace na povel Margaret Thatcherové, muzika, balení holek na jednu noc, fotbal, rvačky, pití, drogy. Někdo našel smysl života a vymanil se ze všeho k čemu směřuje paneláčnická nuda, nezaměstnanost a touha po lepšímu náhledu na vlastní život, když realita je šedivá a oprýskaná jak betonové sídliště. Jiní skončili u drog a postupně se propracovávali až k heráku a ke všem těm věcem co s ním souvisí, od dysfunkčních vztahů v rodinách, partičkách, sídlištních realitách až k totálnímu dnu. První část knihy mě bavila protože mi hrdinové jednoduše byli částečně blízcí a mám rád ostrovní atmosféru a mentalitu, ať už Skorů, Irů nebo Angličanů. V druhé části knihy se ze všeho stává zoufalý, odporný a prohraný boj se závislostí na heráku, ztrátou sebeúcty a rezignací na všechno s nutností sehnat dalším dávku.
Nikterak převratné dílo. Jak lze u autora čekat kniha je čtivá a vtipná a až syrově realistická. Bohužel touha těžit ze stále stejných hrdinů dostává pomalu, ale jistě trhliny a evidentně už z toho tolik vyždímat nejde. Rozhodně zaostává za díly jako Trainspotting, či Porno, které alespoň nabídlo posun hrdinů "vpřed". Nabízí podobnou tématiku jako Lepidlo, které bych osobně hodnotil jako nejlepší autorovo dílo, ale jeho kvalit zdaleka nedosahuje. Příběhy nemají takový šmrnc, často se opakují a autor už nepřichází s ničím neotřelým. Na druhou stranu se v knize projevuje jeho literární vyzrálost a posun, což je patrné z odkazů na jiná literární díla, či přílišného míchání politiky. Bohužel ani to tomuto žánru na kvalitách nijak nepřidává.
Fanouškům nemohu nedoporučit, ale těm, kteří se s autorem chtějí seznámit bych doporučil shlédnout Trainspotting od Boylea a přečíst si Porno jakožto volné pokračování jejich osudů. Řadím to spíše mezi jeho průměrné knihy.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie skotská literatura 80. léta 20. století rodinné vztahy životní problémy feťáci, narkomani Edinburgh heroinAutorovy další knížky
| 2004 |  Trainspotting |
| 2004 | Porno |
| 2014 | Heráci |
| 1999 |  Acid House |
| 2003 | Lepidlo |
Začátek epidemie feťáků, AIDS a výborných surových osudů.