Traja kamaráti
Erich Paul Remark
Robert Lohkamp a jeho dvaja kamaráti sa počas hospodárskej krízy okolo roku 1930 prebíjajú životom, ako vedia. Vlastnia autoopravovňu a pokúšajú sa čeliť hroziacej nezamestnanosti. Robertova láska k Patrícii Hollmannovej presvetľuje román ako jasný lúč. Pat pochádza z meštiackej rodiny, žije však v schudobnených pomeroch, a navyše zápasí so smrteľnou chorobou. To všetko Robert spočiatku vôbec netuší...Remarque na jednotlivých osudoch postáv zachytáva celú spoločenskú i politickú situáciu v Nemecku, hoci ju podrobne neopisuje. Príbeh jasne svedčí o autorovom rozčarovaní z ťažkých čias, predsa však je pretkaný sviežim humorom. Patrí k najkrajším dielam oslavujúcim silu priateľstva a lásky až do posledného dychu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2016 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Úžasná kniha, která ve mě zanechala plno dojmů. Krásy i starasti lásky a života... U konce nezůstane oko suché. Prostě kniha, ke které se ráda vracím a i přes to, že vím jak vše dopadne mám na konci hromadu posmrkaných kapesníku u postele. Jedním slovem: NÁDHERA! Od Remarquea je má nejoblíbenější!
Ať si říká kdo chce, co chce, že jsou jeho knížky na jedno brdo, mně to tak nepříjde. A tuhle mám prostě nejraději. Kromě toho pravého mužského přátelství je tu i láska k nemocné Pat, úvahy nad válkou, jemný humor (hřbitov bifteků, Karel), a nádherný styl spisovatele, který mi prostě sedí.
Po přečtení Noci v Lisabonu sem si řekl, že už nebudu číst žádnou jeho knihu a po přečtení této sem rád, že sem to nedodržel....... ale přesto i když příběh byl super a úplně sem před sebou viděl tu neutěšenou tehdejší dobu, tak ten konec i přes očekávání nebyl to co bych chtěl číst já... doufám, že aspoň Robby s Kösterem měli lepší konec.....
Je to krásná knížka, krásný příběh, o tom žádná, ale popravdě jsem byla trochu zklamaná. Ze všeho, co jsem slyšela od ostatních a četla v recenzích, jsem se na tu knížku neskutečně těšila, ale myslela jsem si, že mě to chytne víc. Ve čtení jsem měla velkou pauzu a dočítám jí až teď, ale hodnotím mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.
Z mého možná až příliš cynického pohledu pokládám knihu za průměrnou, ať už z důvodu očekávaného konce, archaických stereotypů, tak i za klasicky Remarqueův smutný konec. Jsem toho názoru, že melancholie je daleko více nakažlivá a chytlavá, nežli jakákoliv jiná forma uměleckého sdělení. Dokonce pokládám jakákoliv tragická úmrtí, hromadná vyvražďování či válku v umění za citový parazitismus na čtenáři (či divákovi). Nechci být ke klasikovi příliš krutý, ale je příliš mnoho jiných krásných knih, které kvalitněji nakrmí duši.
Je zvláštní číst knihu, která je svým obsahem profláklá z povinné četby a tudíž vědět, jak skončí.
Kdybych měla vyjmenovat tři věci, které mě na knize nejvíc okouzlily byly by to tyhle - 1. Jak si navzájem všichni pomáhají. Nejen mezi kamarády, ale i úplně neznámým lidem jako když na začátku vyhrají kočárek a darují ho neznámé ženě. 2. Moudra ukrytá v myšlenkách hrdinů. 3. To, jakýma očima Robby viděl Pat, navzdory tomu, jak ji měnila nemoc.
Když jsem se dočetla k prvnímu chrlení krve, snažila jsem se brzdit. Jakoby rychlost mojí četby mohla ovlivnit délku života postav.
Remarque píše velmi krásným, takovým nedotknutelně vznešeným stylem, kterému se prostě člověk musí obdivovat. A konec knížky - A přišlo ráno a už to nebyla ona. Není co dodat. Jasných pět hvězd.
Tři kamarádi mě ze všech knížek zaujali nejvíc. Nevím, zda je to tím, že jsem je četla jako první... Po dočtení, stejně jako snad u všech jeho ostatních knížek, jsem měla pořádnou depku.
Co dodat, Remarque je prostě bůh.. kniha mě naprosto pohltila a na konci jsem brečela jako malá holka :)
Po přečtení Tří kamarádů pro mě nastala doba, kdy jsem četla jen Remarquea, tato kniha se mi vtiskla do paměti a stále je mou nejoblíbenější od tohoto autora :)
Velice zajímavá kniha. Remarque zde používá různá přirovnání a citáty, které jsou opravdu dost poutavé. Krásná povinná četba.
Kdysi jsem měl splín a kamarád mi tuto knihu doslova vnutil a nekompromisně mi nařídil, že si ji musím přečíst. Nechtělo se mi, ale pak jsem to zkusil a už jsem se od ní neodtrhnul. Krásný, jímavý příběh. Zatím to jediné, co jsem od Remarqua přečetl.
"Oslněnýma očima jsem se zahleděl k nebi, k tomu šedivému, nekonečnému nebi nějakého pomateného boha, který vymyslel život a umírání, aby se pobavil."
Jedna z mnoha výstižných viet, ktorými je Remarqueova kniha priam pretkaná a núti nás zamyslieť sa nad tým, čo je to pravé a cenné na ceste života až k umieraniu. A áno, Traja kamaráti sú odpoveďou na túto banálnu a predsa zložitú otázku nášho bytia. Vznešených a nezaplatiteľných vecí nie je mnoho, ale priateľstvo a láska sa právom radí medzi to najkrajšie, čo nás v živote môže stretnúť. V pomerne veľa knihách sa o nich píše, ale len máloktorá zachytí podobu priateľstva a lásky v jej pravej podstate a tak dokonalej podobe, ako sa to podarilo Remarqueovi v jeho Troch kamarátoch.
„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“
Ďalšou vynikajúcou stránkou knihy je zachytenie života v povojnovom Nemecku a jeho dopad na životy vtedajších ľudí. A tak isto aj traja kamaráti, Robby, Gottfried a Otto sú poznačení tým, čo prežili počas vojny a možno aj vďaka tomu bolo ich priateľstvo silné a utužené nie práve peknými spomienkami.
Traja kamaráti je kniha, ktorú odporúčam každému. Je to príbeh, silný príbeh, s posolstvom pre každého z nás, so zmyslom, ktorý sa nikdy nestratí, pretože pravé a verné priateľstvo, na aké poukazuje Remarque, zažije len málokto z nás, ale každý kto si o ňom prečíta, bude viedieť, že niekde existuje...
Remarque mě v této knize opět dokázal zasáhnout svým smyslem pro cit. Jsem naprosto okouzlená tím, jaký příběh byl schopný napsat a kolik emocí a krásných myšlenek do něj vtiskl. Dílo je krásným důkazem, že se o přátelství, lásce a smrti dá psát naprosto nekýčovitým způsobem a přitom hovořit pravdivě a rozechvět srdce.
Jde o jednu z těch krásných knih, ke kterým se člověk jednou bude rád vracet, protože je plná nesmrtelným myšlenek...
"Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!"
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Srdeční záležitost. Nej od Remarqua.