Traja kamaráti
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/461145/mid_traja-kamarati-nmC-461145.png
5
3269
3269
Erich Maria Remarque (1898 – 1970) patrí k najúspešnejším a najčítanejším európskym spisovateľom 20. storočia. Jeho diela boli preložené do tridsiatich jazykov a najmä vďaka príťažlivým opisom s prvkami žurnalistického štýlu dosahujú neobyčajnú silu výpovede. Zachytávajú napínavé vojnové i povojnové príbehy ľudí, poznačené rasovou nenávisťou, nacionalizmom, odcudzením či emigráciou. Hrdina a rozprávač tohto románu Robert Lohkamp kedysi sníval, že sa bude venovať umeniu – prvá svetová vojna však všetko zmenila. V povojnových časoch, v období hospodárskej krízy okolo roku 1930, sa spolu s dvoma kamarátmi prebíjajú životom, ako vedia. Majú autoopravovňu a pokúšajú sa čeliť hroziacej nezamestnanosti. Láska Roberta k Patrícii Hollmannovej presvetľuje román ako jasný lúč. Pat pochádza z meštiackej rodiny, žije však v schudobnených pomeroch, a navyše zápasí so smrteľnou chorobou. To všetko Robert spočiatku vôbec netuší. Remarque na jednotlivých osudoch postáv zachytáva celú spoločenskú i politickú situáciu v Nemecku, hoci ju podrobne neopisuje. Príbeh jasne svedčí o autorovom rozčarovaní z ťažkých čias, napriek tomu je pretkaný sviežim humorom. Patrí k najkrajším dielam oslavujúcim silu priateľstva a lásky až do posledného dychu.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2021 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Drei Kameraden, 1937
více info...
Přidat komentář
Uplynulo už strašne veľa času od momentu, keď som som blúdil po baroch s Robym, vozil sa v Karlovi a obdivoval pokojnú a trošku melancholickú krásu Pat Hollmanovej. Mal som štrnásť a bolo to nádherné. Dokonca som sa sám na seba hneval, že by som ako "veľký chlap" nemal plakať ... Veľmi pekná knižka, ale bojím sa, že dnes by som už do toho nešiel, aby som sa náhodou nesklamal.
Knížka se mi líbila, moc pěkný příběh. Pojednává o přátelství, lásce, zachycení krásných myšlenek, ale i smutku.
Remarqua jsem četla již před lety, ke Třem kamarádům jsem se, ani nevím proč, dostala až nyní. Kniha krásná, jak se od autora ostatně očekává, jen jakoby něco chybělo. Snad kontinuita. Čtenář je vržen do života postav s nějakou minulostí - ne, autor ji nezamlžuje, jen ji prostě oznamuje - a s nimi pak prožívá současné chvíle bez vyhlídky do budoucna. Rozumím vykořeněnosti návrátivších se válečných vysloužilců i bezvýchodnosti hospodářské krize, jen vyznávám Kiplingovo:
"...když zisky umíš shrnout na hromádku
a všechno jen vabank zas vsadit jdeš,
a prohraješ-li, začneš od počátku
a o své ztrátě ani necekneš..."
První kniha od Remarqua, kterou jsem přečetla, a to již v raném věku, ještě jako dítě. Poutavá syntéza dokonalé ukázky přátelství až za hrob a jemného vyjádření plaché milostné romance a lásky, obojí nádherně ztvárněné. Remarque, jak má být...právoplatně se stal jedním z mých neoblíbenějších autorů. Zatím ani jedna jeho kniha nezklamala, nicméně Tři kamarádi navždy zůstanou srdcovou záležitostí a neoblíbenějším kouskem ze všech jeho děl.
Nádherná kniha, stejně jako většina Remarquových děl. Od začátku upoutá, na konci dojme.
Měl to být referát ve druhém ročníku SŠ, knihu jsem začal číst a když jsem byl někde ve třetině učitelka mi řekla, že ten referát mít nebudu. Ale už jsem nemohl přestat číst a knihou jsem nadšeně dočetl. Teda, moje nadšení se měnilo ve smutek a melancholii a na závěr jsem byl dojat. Tolik smutku, tolik emocí. Byla to moje první kniha od EMR a stále je. Po dalších knihách od EMR jsem ještě nesáhl. Myslím že k tomu budu potřebovat více síly a odvahy.
Tolik emocí a krásných myšlenek, tolik přátelství a lásky... Dojemný, nádherný příběh.
Když uvažuji o rozdílnosti mužského a ženského přátelství, napadá mě jako ukázka toho mužského tenhle příběh. To bezpodmínečné přátelství mě fascinuje víc než láska mezi Robertem a Pat. Remarque navíc v této knize ukázal tolik ze svého humoru, poetického slovníku (Večer měl šeříkový nádech) a laskavosti. Nikdy mě neomrzí se k jeho knihám vracet.
Tenhle příběh je nádherný. Úplně jako bych byla s nimi v jejich době. A ta láska, no krásné. Akorát ty poslední tři strany bych vynechala a domylsela,že zažili ještě jedno léto. A Gottfrieda je škoda.
Tenhle příběh je nádherný. Úplně jako bych byla s nimi v jejich době. A ta láska, no krásné. Akorát ty poslední tři strany bych vynechala a domylsela,že zažili ještě jedno léto. A Gottfrieda je škoda.
Četla jsem ji jako kdysi povinnou četbu, líbila se mi, ale víc nic. Pak jsem se k ní vrátila později a je prostě nádherná, je strašně upřímná a opravdová. Za mne rozhodně ji nečíst moc brzy.
Knihu radsej hodnotit nebudem lebo ma nezaujala a nechcem znizovat kvalitu klasiky. Prilis depresivne a prilis smutne takto si knihu nepredstavujem. ale kto vie , snad casom dozrejem aj na tohto autora.
Všechny knihy od Remarqua jsou skvělé, čtou se "samy" a mají přehledný děj.Není těžké se ztotožnit s některou z jeho postav a proto nás autor často dojme, nebo dokonce rozpláče. Jak už tady řekli jiní, Tři kamarádi jsou od Remarqua naprosto nejlepší!!!!
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) přátelství láska nemoci německá literatura 30. léta 20. století
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Ani tentokráte nekončí Remarquova kniha happyendem, ve kterém by hlavní hrdinové odcházely vstříc záři zapadajícího slunce s jistotou lepší budoucnosti. A přece je v podtextu "Tří kamarádů", přes všechny hořké "prohry", cítit chuť poprat se životem, hledání světlých momentů a radosti ze života.
"Poznal jsem dost žen, ale byla to vždycky jen letmá setkání, dobrodružství, někdy příjemní hodinka, osamělý večer, útěk před sebou samým, před zoufalstvím, před prázdnotou. Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě. Chtěl jsem něco říci, ale nemoh jsem. Těžko hledá člověk slova, má-li oprvadu co říci. A i když cí, co by měl říci, pak se to stydí vyslovit. Všchna tato slova patří do minulých století. Naše doba nemá dosud pro své city vhodných slov."